Vzpomínka na Jiřího Musílka - jak měl svého dvojníka


Bude to už rok co jsme se naposledy rozloučili s Jiřím Musílkem. Jak nám dnes chybí jeho přehled, odstup hodnocení z jeho vlastního pohledu i vytříbený jazyk můžeme poznat z mnoha  vzpomínek, které byly v uplynulém roce o Jiřím Musílkovi publikovány.  Myslím, že nebude na škodu čtenářům připomenout i jeho nápadnou podobu se spisovatelem Františkem Nepilem (10. 2. 1929 Hýskov 8. 9. 1995 Praha), A k tomu se váží dvě historky.
Když město Česká Třebová rozhodlo o udělení čestného občanství opernímu pěvci Eduardu Hakenovi, proběhlo nejprve organizační setkání na městské radnici. Tam vzácného hosta netrpělivě očekával kameraman kabelové televize a moderátor Jiří Musílek. Když ho Mistr spatřil, zeptal se nevěřícně : "Co tady děláš ?". Byl přesvědčen, že se setkal se spisovatelem...
A když po čase proběhl slavnostní akt jmenování a natáčela se nezbytná televizní reportáž, obrátil se Mistr Haken na pana Musílka se slovy : " A stejně ti budu říkat Nepíle !".
Všeobecně se ví, že svět je malý a stalo se to, co se asi stát melo. Televizní štáb natáčel v Ústí nad Orlicí kulturní pořad a proti panu Musílkovi kráčel živý a skutečný spisovatel pan František Nepil. Byl pozdraven a nevěřícně a s podivením zřel do tváře svého prakticky dokonalého dvojníka. Viděl vlastně proti sobě na vlastní oči stát sám sebe! (Vzpomínal Oldřich Gregar)