 Bude
to už rok co jsme se naposledy rozloučili s Jiřím Musílkem. Jak nám dnes
chybí jeho přehled, odstup hodnocení z jeho vlastního pohledu i vytříbený
jazyk můžeme poznat z mnoha vzpomínek, které byly v uplynulém roce o
Jiřím Musílkovi publikovány. Myslím, že nebude na škodu čtenářům
připomenout i jeho nápadnou podobu se spisovatelem Františkem Nepilem (10.
2.
1929
Hýskov –
8.
9.
1995
Praha), A k tomu se váží dvě historky.
Když město Česká Třebová
rozhodlo o udělení čestného občanství opernímu pěvci Eduardu Hakenovi,
proběhlo nejprve organizační setkání na městské radnici. Tam vzácného
hosta netrpělivě očekával kameraman kabelové televize a moderátor Jiří
Musílek. Když ho Mistr spatřil, zeptal se nevěřícně : "Co tady děláš ?".
Byl přesvědčen, že se setkal se spisovatelem...
A když po čase proběhl
slavnostní akt jmenování a natáčela se nezbytná televizní reportáž,
obrátil se Mistr Haken na pana Musílka se slovy : " A stejně ti budu říkat
Nepíle !".
Všeobecně se ví, že svět je
malý a stalo se to, co se asi stát melo. Televizní štáb natáčel v Ústí nad
Orlicí kulturní pořad a proti panu Musílkovi kráčel živý a skutečný
spisovatel pan František Nepil. Byl pozdraven a nevěřícně a s podivením
zřel do tváře svého prakticky dokonalého dvojníka. Viděl vlastně proti
sobě na vlastní oči stát sám sebe! (Vzpomínal Oldřich Gregar)
|