Studánky v okolí Řetové
Pojednání pana Petra Vomáčky pod názvem Studánky v okolí města 7/2015 (Studánky západně od České Třebové, iČTZ 166/2015 z 20.7.2015) bych si dovolil doplnit několika, bohužel už jen vzpomínkami.
První souvisí s lokalitou Na Bahnu, kde si v roce 1931 koupil parcelu Jan Šimek z Dlouhé Třebové a postavil si na ní domek čp. 184 (dědici ho údajně jako ruinu prodali a před rokem 1954 byl rozbourán, a tak jen stromky a keře rybízu pak připomínaly lidské obydlí). A tento Jan Šimek nejprve pronajal a pak v roce 1946 prodal část pozemku novým vlastníkům, jimiž byli Julius Andres, Alois Čermák, Rudolf Pácl, Arnošt Reiman a František Vávra stejným dílem, takto členové společenstva obuvníků z Ústí nad Orlicí, na postavení chaty. Kupující se zároveň dohodli s prodávajícím na tom, že budou moci brát ze studánky na jeho parcele potřebnou vodu, tuto zachytí do betonové nádrže, odkud ji odvedou k veřejné cestě, kde bude potrubí zakončené kohoutem na kamenné desce. Jan Šimek zřídil tímto služebnost odebírání vody pro tyto i všechny právní nástupce, vlastnící část nebo celý pozemek.
Pro úplnost by se patřilo dodat, že o zdroj vody na parcele Jana Šimka projevil zájem i Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí v souvislosti se stavbou chaty na Andrlově chlumu. Pan Šimek tehdy (1940) žádal paušál jednou pro vždy 10.000 korun za újmu, která by mu vznikla ochuzením pramene o vodu, jíž by chatě bylo třeba, ale měly to být potíže spíše technického rázu, pochůzkami zjištěné, které nakonec ukázaly nemožnost použití jeho zdroje.
Třeba si ještě někdo bude pamatovat kdysi volně přístupný dolík, v němž z kovové trubky voda vytékala. I tu kamennou desku u cesty, ovšem (jak bývá v těchto končinách dobrým zvykem) už bez kohoutku. Padly za oběť vegetaci a civilizaci, pokrok se nedá zastavit (původně chata obuvnická je nahoře vlevo).

Za dalšími vzpomínkami se přeneseme na protější stranu obce, k chatové osadě Mandl. Tamní rybníky napájelo povícero drobných lesních pramenů (vývařisek), na jejichž začátku byla Buršova studánka, asi 100 metrů po modré značce pod turistickým rozcestníkem Pod Antoníčkem. Dnes je třeba říci že bohužel byla, jak je i patrné z fotografie.

Naproti původní restauraci Mandl stál dlouho jako solitéra mohutný smrk s větvemi až na zem, chránící studánku pod sokolskou chatou, která tak zůstala němým svědkem časů (nedávno) minulých.

 Ke studánce, uvedené v soupisu p. Vomáčky pod obrázkem 11) Na Mandlu už jen krátký dovětek. Pramen vyvěrá nejen pod příjezdovou silnicí k Restauraci/Pensionu Mandl, ale i pod starým bukem, na němž „visí odedávna obraz Panny Marie, k němuž kdysi chodívalo každoročně z řetovského kostela procesí. Obrazu a vodě připisována zázračná moc.“ (Kronika obce I, str. 38) Pod tím původním byl i pulpit s klekátkem, dnešní obrázek už je jen skromným pozůstatkem někdejší úcty.

Údaje se rozcházejí, zda to byl sám rychtář Josef Jansa a nebo až jeho syn Vilibald (*1831), nedostudovaný medik, kdo u pramenu pod hrází horního rybníka postavil lázně.

Jednalo se o podlouhlou budovu ze dřeva, v níž se nalézal krajní oddíl s plotnou s kotlíkem, kde ohřívána byla voda k účelům lázeňským, čili uzavřené koupání, součástí byly další dvě místnosti. Vedle těchto lázní byl malý as 6 metrů v průměru kulatý rybníček též úpravně zařízený, kde (nemocní sedávali) se neznámé choroby léčily pramenitou vodou po vzoru (?) Priessnitzových lázní u Jeseníku (založeny 1822). Jak už to ale u ústního podání bývá, když lázně stářím sešly a procesí přestala chodit, léčivé účinky se přenesly na samotný rybník. Voda měla obsahovat hodně železa a koupání nebo jen delší stání v něm prý dělalo lidem dobře a pomáhalo.

Miloslav Renčín