Konec krátkého života pomníku T.G.M. na Farářství nastal před 75 lety           
Nařízení okresního úřadu v Litomyšli z 22. VII. 1940. (po záboru Sudet patřila Česká Třebová do okresu Litomyšl)
Městský úřad v České Třebové dostal toho dne nařízení o povinném odvádění kovu všeho druhu na území města. Pod tlakem tohoto hrubého a přímo teroristického nařízení se starosta města Josef Dytrt po mnoha telefonických dotazech a jednáních u okresního úřadu v Litomyšli, musel rozhodnout dát ještě téhož dne městskému cestmistrovi Aloisu Pávkovi nařízení, aby ještě této noci nechal sundat pomník T.G. Masaryka v Žižkových sadech a ukryl jej v městském skladišti. Jelikož se tato práce nedala z technických důvodů v noci provést (pomník se neměl poškodit) a měl se dobře ukrýt, učinil tak Pávek v úterý 23. července brzo ráno.
Tento smutný výkon provedli obecní dělníci pod vedením Aloise Pávka a sochaře Vocla a sice Bohumil Hurt, Adolf Honl, Fr. Kučera - kovář obce, Karel Nosek, Oldřich Klacl, Emanuel Habrman a František Stránský. Socha pak byla ukryta (až do teroristického návrhu podaného německým městským radním Richardem Hoblikem) v městském skladišti v bývalé městské elektrárně. Obyvatelé našeho města při a po tomto smutném činu velice truchlili, ale zůstali klidní.
Podstavec z leštěné černé žuly zůstal na samotném místě stát. K odstranění pomníku T.G. Masaryka dal okresní úřad v Litomyšli jen krátkou lhůtu od 22. do 27. července a zároveň nařídil četnické stanici v České Třebové k provedení tohoto rozkazu.
Fotografie  pomníku z archivu Martina Šebely
Návrh Richarda Hoblika na odevzdání pomníku T.G.M. na sběr kovu.
Bohužel již 31. července podal německý člen městské rady Richard Hoblik městské radě další písemný návrh s hrubým požadavkem, aby pomník T.G. Masaryka byl dán na sběr kovu do německé Říše. Návrh byl ovšem stylizován jako přání a požadavek vyšších německých orgánů.
Tento hrubý požadavek se musel projednat na mimořádné schůzi městské rady konané 31. VII. 1940 v kanceláři starosty města (v 17.40). Přítomni byli: starosta Josef Dytrt, 1. náměstek starosty Hynek Kapoun, 2. Náměstek starosty Jan Hofman, Václav Fiala, Felix Lerch, Václav Málek, Alexander Gregar, prof. Oldřich Marek, Josef Mlejnek, ing. Ludvík Shejbal a zapisovatel František Poštolka, tajemník města.. Nepřítomni byli František Kubelka a Richard Hoblik.
Starosta přečetl obsah (překlad) dopisu, neb návrh byl podán v německé řeči. V dopise Richard Hoblik předkládá návrh na to, aby bronzový pomník T.G.M., který musel být podle nařízení okresního úřadu v Litomyšli odstraněn, byl dán na sběr kovu německé Řiši, podobně jako to udělala městská rada v Pardubicích. Návrh byl odůvodněn tím, že by úschova pomníku v jakékoliv formě mohla vyvolati problémy, neboť mnohé části českého národa jsou vedeni mylnými tendencemi. To vše by pak mohlo být dáno na zodpovědnost městské správě. Městská rada byla v dopise dále ujištěna, že Richard Hoblik podává tento návrh jen ku prospěchu města a jeho obyvatelstva. Po této smutné s pokořující zprávě nebylo pak pro městskou radu jiné východisko, než všemi hlasy požadavku vyhověti a náš tak ve velké vážnosti držený bronzový pomník T.G. Masaryka odevzdati na sběr kovu a podati o tomto usnesení městské rady Oberlandrátu a říšskému protektoru zprávu.

CO PŘEDCHÁZELO:

Uvedení německých členů do městského zastupitelstva

Smutných vzpomínek na začátek války mám více. Patří mezi ně i schůze obecního zastupitelstva se smutným a pokořujícím programem ze dne 13. IV. 1940. Ten den se o páté hodině odpoledne konala mimořádná schůze v úplné presenci, která měla ráz provokace a měla celkově pokořit obyvatelstvo našeho města a jejich zástupce. Schůze se zúčastnil okresní hejtman Košta z Litomyšle a zástupce Oberlandrátu z Pardubic. Na schůzi byli provokativně uvedeni do funkce člena obecního zastupitelstva a městské rady tři němečtí občané. Všichni členové zastupitelstva měli povinnou účast a byli požádáni, aby se dostavili do schůze v tmavém obleku. Pozvánky musely být psány dvojjazyčně a to německo-česky a zasedací síň staré radnice musela být dle přání okresního hejtmana zvlášť bohatě vyzdobena. Na předsednickém místě byla umístěna křesla vypůjčená z živnostenské školy a sice pro Oberlandráta a jeho dva pobočníky, pro okresního hejtmana a pro starostu. Na levé straně předsednické tribuny musela být říšská vlajka s hákovým křížem a po pravé straně (jen malinko větší) vlajka protektorátu Bőhmen und Mähren. Na říšské vlajce byl umístěn obraz Hitlera, na vlajce protektorátu měnší ze dřeva vyřezávaný znak Čech a Moravy. Malé vlajky byly také na předsednickém stole a před nimi byl umístěn městský znak - českotřebovský kohout s hlavou obrácenou k vlajce protektorátu. Vchod do staré radnice byl vyzdoben lesními stromky, schodiště a zasedací síň oleandry.

Novými zástupci města se stali Richard Hoblik, Ludvík Kirsche a Franz Kaupa. Při schůzi měli vyhrazené "lepší" místo po boku oberlandráta. Důvodem pro celou akci bylo, že tři čeští zastupitelé (Jaroslav Jogl, Bohuslav Štangler a Josef Pácl) podali na své místo rezignaci. Ve skutečnosti byli samotným hejtmanem a okresním úřadem v Litomyšli k podání rezignace donuceni. Hejtman Košta v úvodní řeči příliš vychvaloval své dobré smýšlení a skutky pro obyvatele zdejšího kraje, pak vystoupil oberlandrát (mluvil dobře česky). Poděkoval za výzdobu síně s důrazem na říšské symboly a dále vysvětloval myšlenku Vůdce o nové Evropě, který se chopil iniciativy a přičiňuje se o to, aby staré křivdy, napáchané po první světové válce byly opět napraveny. Vůdce poznal, že malé státy, které byly vytvořeny po první světové válce byly špatnou politikou, neboť se nemohou bez cizí pomoci udržeti a proto potřebují silného ochránce a to ochranu Říše. Dále uvedl, že český národ (a jeho vůdcové) správnost tohoto německého programu včas poznal, aby mohl být bez války začleněn do Velkoněmecké Říše. Tím byl českému národu zajištěn volný pobyt, volný obchod a podnikání. Jiné národy, které tak prozíravé nebyly musí za tuto neprozíravost trpět…. Proto je nutno, aby obyvatelstvo německé národnosti mělo také v městské správě své zástupce. Jako zástupce a vykonavatel zákonodárných opatření Říše si přeje, aby spolužití a spolupráce českotřebovského občanstva směřovala dále ve prospěch celku a ke zdaru obou národnostních složek. Také novým německým členům obecního zastupitelstva uložil, aby "společně s českými zástupci spolupracovali pro blaho tohoto města a potřeby veškerého občanstva.

Slib věrnosti pak složili tři němečtí zástupci jedině do rukou oberlandráta. Starosta města Josef Dytrt pak učinil prohlášení v německé řeči: "Jako starosta tohoto města vítám nové členy německé národnosti ke spolupráci a k vykonávání všech úkolů a povinností, k práci pro veškeré občanstvo při samosprávě našeho města. Bude-li duch lásky k bližnímu a uznávání všech povinností uznán veškerým občanstvem a také proveden, pak jsem plně přesvědčen, že obyvatelstvo obou národností bude vedle sebe žít klidně a spokojeně. Žít pro sociální spravedlnost a lásku k bližnímu."

Okresní hejtman Košta pak v závěrečném aktu prohlásil, že obyvatelé tohoto pohraničního kraje se již od dávných dob a to bez rozdílu národnosti velmi dobře snášelo, nebylo stížností ani žalob, žilo mezi sebou a vedle sebe v nejlepší shodě a přátelství, což je dobrým znamením pro nastávající budoucnost. Proto očekával, že i v tomto duchu budou postupovat také zástupci obou národností na českotřebovské radnici.

Tímto prohlášením uzavřel okresní hejtman Košta akt sice historického významu, ale pro české obyvatele našeho města a její správu to byla rána hrozně ponižující. Od tohoto dne si zde všichni uvědomovali, že jsme ztratili svobodu a že takových ponížení budeme muset v další době ještě vytrpět více.

Celá událost trvala asi slabou hodinku. Proběhla v klidu a bez zájmu obecního zastupitelstva. Prostor pro posluchačstvo byl zaplněn 30 občany německé národnosti obojího pohlaví a to z celého okolí, Češi byli přítomni jen asi čtyři.

 
 
Z kroniky Felixe Lercha