V sobotu 29. srpna, v den oslav Pernerových výročí se ve výstavní síni Kulturního centra konala od 18 hodin vernisáž výstavy fotografií Jaroslava Plocka "Stavitelé terminálu" Vernisáž byla okořeněna přítomností hejtmana Pardubického kraje  Martina Netolického a místostarostky Jaromíry Žáčkové. O úvodní projevy nebyla nouze, neboť  vystoupil také autor fotografií  Jaroslav Plocek, kterého uvedl Mgr. Stanislav Vosyka  jeho dobrý kamarád a současně znalec regionální historie a výtvarného umění.

Přel velké teplo, prázdninový termín a celkem nezvyklý sobotní podvečer byla vernisáž  poměrně dobře navštívená,  pět let stará reminiscence zaměřená na stavbu terminálu táhne. Jak bylo řečeno v mnohých projevech, dopravní terminál a dnes také náměstí Jana Pernera je naše chlouba, nadčasová investice, která povýšila Českou Třebovou  na přestupní dopravní uzel mezi  veřejnou  i soukromou silniční dopravou na jedné straně a železnicí na straně druhé (Přijeď, zaparkuj a jeď vlakem kam potřebuješ). Díky existenci dokončeného dopravního terminálu  krajské úrovně se můžeme ucházet o zastavování  dálkových vlaků vysoké kvality což dělá nám a dalším městům v okolí skutečnou bránu do světa. Terminál byl dokončen před pěti lety a tak můžeme vyhodnotit jeho vliv na město. Česká Třebová se stala vzorem pro jiná i krajská města.

Dopravní terminál by neměl smysl bez železnice. Tu k nám před 170 lety přivedl tehdy třicetiletý inženýr Jan Perner. Martin Netolický ve svém vystoupení připomněl právě jeho mládí a současně zkušenosti které nabyl na velkých železničních stavbách v Rusku, Rakousku, v Haliči a srovnával to právě se svou situaci, kdy při nástupu do funkce hejtmana bylo jeho mládí uváděno jako významný zpochybňující argument pro zastávání takové funkce v čele Pardubického kraje. Dílo Jana Pernera je dodnes užíváno v trase, kterou vytvořil, právě díky svému mládí a odvaze...

Nešlo pak nezamířit také na problém sochy Jana Pernera, která byla na "jeho" náměstí postavena před pěti lety. Socha Jana Pernera  nebyla dodnes slavnostně odhalena (připomeňme, jak slavnostně odhalujeme kdejakou plastiku či pamětní desku). Jak Martin Netolický, tak Jaromíra Žáčková se shodovali v tom, že pojetí sochy se od reálu hodně vzdaluje, ale jde o umění, na které může mít každý jiný názor. A nakonec poměrně velký rozruch spojený s instalací sochy se ve skutečnosti odrazil ve zvýšení popularity našeho města, díky "bronzovému Pernerovi"  byl o Českou Třebovou velký mediální zájem. A to by nebylo, kdyby zde byla jiná socha odpovídající reálnějšímu pohledu na stavitele dráhy. Po pěti letech  jsou prý diskuze ve veřejnosti již utlumeny. S tímto tvrzením však vůbec nesouhlasil další řečník Stanislav Vosyka, který citoval znalce a výtvarné odborníky, kteří se stále netají svým negativním názorem na uvedené dílo a naopak vychvaloval výtvarné řešené sochy Sbratření (na druhém konci Pernerova náměstí) od Karla Pokorného, žáka J. V. Myslbeka. Toto dílo označil jako velmi kvalitní dílo pro období socialistického realismu, byť z dnešního pohledu s poněkud vyčpělou motivací k tvorbě. Tehdy po válce však byla zcela jiná situace a na vytvoření  záměru se podíleli opravdu ti nejlepší čeští umělci a historici. Nakonec bohužel museli ustoupit před ideologií, byl začátek padesátých let.... Stanislav Vosyka také porovnával  současné oslavy výročí železnice, spojené s osudem Jana Pernera s oslavami 100 let železnice, které se konaly v září t. 1945. Tehdy při oslavách Pernerovo jméno ani nepadlo. Byla jiná doba, železnice se vzpamatovávala z válečných útrap a ztrát, oslavovalo se hrdinství těch, kteří neztratili hlavu a dokázali brzdit válečnou dopravu.

K samotné výstavě se  při svém vystoupení vrátil autor vystaveného souboru fotografií Jaroslav Plocek. Na terminál chodil po dobu jeho výstavby v roce 2009 a 2010 pravidelně každý týden, vyfotil snad 5500 snímků, ze kterých postupně vybíral a vybíral. Postupnou selekcí tak vznikl vystavený soubor 48 poměrně unikátních fotografií, který je na výstavě instalován logicky tedy chronologicky od samotného začátku stavby až po instalaci zmíněné sochy a slavnostní otevření terminálu 15.září 2010 (naprostou náhodou před  komunálními volbami). Uvedený fotografií soubor je skutečně velmi zajímavý  a měl by být zachován v celém rozsahu, velmi se přimlouvám, aby se dostal do sbírek městského muzea nejen v papírové, ale i elektronické podobě, která nebude stárnout. Soubor fotografií bychom mohli jako město využívat při prezentacích v našich partnerských městech v cizině, v krajském městě, či jinde, dovedu si jej představit např. i v prostorách Valdštejnského paláce, tedy v Senátu ČR. a nebo i na již tradičních veletrzích cestovního ruchu. Proto nemohu věřit slovům Jaroslava Plocka, že o uvedený soubor neměl nikdo zájem z firmy, která jej stavěla, tedy OHL - ŽS.  Je to dokument a současně skvost, popisující neuvěřitelnou vůli pracovníků, tedy "Stavitelů terminálu" a současně tak prezentovat výsledek, tedy dopravní terminál tak jak jej dnes užíváme. je to zdařilá výstava a doporučuji všem, kteří to nevěděli k její prohlídce, je otevřena do poloviny září.   (mm)  ( fotografie Luboš Kozel a Milan Mikolecký)