Začátkem léta jsem měl příležitost navštívit Argentinu a mimo jiná místa se také podívat do malebných a majestátných hor, které známe pod jménem Andy. Poprvé jsem se tak dostal do nadmořských výšek nad čtyři tisíce metrů a zažil tak něco o čem jsem do té doby jen četl či slyšel vyprávět. Vystoupili jsme z auta ve výšce něco přes 4100 metrů a před námi, nebo spíše nad námi se klenul krásný železniční viadukt spojující dva protější svahy malebného horského údolí. Neváhali jsme ani chvilku a rozhodli jsme se po příkrém svahu vzdálenost ne větší než 150 metrů vystoupat, abychom si mohli dopřát nádherný výhled z mostní konstrukce. Ovšem v této nadmořské výšce, kde je mnohem méně kyslíku, jsme jako netrénovaní turisté uvítali, že vždy po asi dvaceti metrech bylo místo, kde jsme se mohli zastavit a odpočinout si. A tak těch 150 metrů jsme ušli s četnými zastávkami, kde jsme mohli znovu nabrat dech pro další úsek.

Chceme-li ve světě, kde díky shonu, stresům, pracovnímu zatížení či „nedostatku času“ úspěšně jít dál, musíme se naučit pravidelně odpočívat.

Jinak se zadýcháme tak, že jen stěží zvládneme další kus cesty. Jsme stvořeni nejen pro práci, ale i pro odpočinek. Dokonce první slova Bible hovoří o tom, že Bůh když tvořil svět, šest dní pracoval a sedmý den odpočinul. Ne snad proto, že by mu došel dech, ale protože věděl, že tento režim bude pro člověka požehnáním.

Naše vnitřní biologické hodiny jsou nastaveny na pravidelný odpočinek. Stvořitel vytvořil v čase pravidelná odpočívadla. Každý sedmý den jsme zváni k odpočinku. Tento biorytmus je v nás a chrání nás, abychom nemuseli sotva popadat dech, ale úspěšně zvládli další úsek cesty. Milý čtenáři nauč se odpočívat, opravdu to stojí za to. Tolik se v životě nezadýcháš.

Kazatel BTh. Samuel Vaněk