"Tak jsem dal do svého důchodu dárek a koupil jsem si motorku," hlásil mě
do telefonu umělecký kovář František Bečka. "Takovou spíš větší motorku a
přijedeme s kamarády ke mně do kovárny na Lhotku. Určitě se přijď podívat.
Jednak bude na co koukat a jednak to bude nevšední událost. Všechny
stroje a jejich pánové dostanou pro svůj další osud požehnání od
Otce Miloše," dodal František. Žehnání strojů jsem už byl přítomen
ve Třebové u fary, také u žehnání vozítek Velorex při příležitosti jejich
srazu v našem městě. Jak František řekl, tak se také stalo - ve čtvrtek
13. srpna odpoledne. Prostranství před kovárnou zaplnily velké
mašiny a jejich "páníčkové", sotva jsem se stačil se svými dvěma kluky
rozkoukat, tak už tu byl Otec Miloš Kolovratník. A mladší i starší chlapi,
do té doby velmi řeční, ztichli, aby vyslechli Otce Miloše. Povídal o tom,
jak a proč se motorky i jiné stroje žehnají, že tento obřad má vlastně dva
cíle a účely. Žehnání samo o sobě nedokáže zabránit škodám či
nehodám, ale ve spojení s uvědoměním svého řidiče vedeného vírou k plnění
povinností a úkolů dokáže hodně. V tom smyslu, aby každý, kdo takovou
motorku či auto vede, byl vděčen za Bohu otci, dárci života a
původci všeho dobrého a tak dovedl svůj stroj šťastně do cíle. Po
všeobecném úvodu patřícím všem, pak žehnal jednotlivé stroje každému
majiteli samostatně, do Pamětní kníhy Františkovy lhotecké kovárny, která
existuje již v mnoha svazcích, zapsal pamětní zápis, ke kterému se posléze podepsal
nejen on sám, ale
současně i všichni další přítomní této malé slavnosti. Teprve potom
zase společnost motorkářů ožila, hovořilo se o jednotlivých
strojích, jejich cestách a plánech. František Bečka se přiznal ke své
zářijové cestě do Ameriky, do Minnesoty na pozvání svého přítele. Nově
koupená
motorka na něho bude muset doma čekat.... (mm)
To by bylo svezení !
Čestná stráž u Františkovy motorky
"Tak jsem dal do svého důchodu dárek a koupil jsem si motorku," hlásil mě
do telefonu umělecký kovář František Bečka. "Takovou spíš větší motorku a
přijedeme s kamarády ke mně do kovárny na Lhotku. Určitě se přijď podívat.
Jednak bude na co koukat a jednak to bude nevšední událost. Všechny
stroje a jejich pánové dostanou pro svůj další osud požehnání od
Otce Miloše," dodal František. Žehnání strojů jsem už byl přítomen
ve Třebové u fary, také u žehnání vozítek Velorex při příležitosti jejich
srazu v našem městě. Jak František řekl, tak se také stalo - ve čtvrtek
13. srpna odpoledne. Prostranství před kovárnou zaplnily velké
mašiny a jejich "páníčkové", sotva jsem se stačil se svými dvěma kluky
rozkoukat, tak už tu byl Otec Miloš Kolovratník. A mladší i starší chlapi,
do té doby velmi řeční, ztichli, aby vyslechli Otce Miloše. Povídal o tom,
jak a proč se motorky i jiné stroje žehnají, že tento obřad má vlastně dva
cíle a účely. Žehnání samo o sobě nedokáže zabránit škodám či
nehodám, ale ve spojení s uvědoměním svého řidiče vedeného vírou k plnění
povinností a úkolů dokáže hodně. V tom smyslu, aby každý, kdo takovou
motorku či auto vede, byl vděčen za Bohu otci, dárci života a
původci všeho dobrého a tak dovedl svůj stroj šťastně do cíle. Po
všeobecném úvodu patřícím všem, pak žehnal jednotlivé stroje každému
majiteli samostatně, do Pamětní kníhy Františkovy lhotecké kovárny, která
existuje již v mnoha svazcích, zapsal pamětní zápis, ke kterému se posléze podepsal
nejen on sám, ale
současně i všichni další přítomní této malé slavnosti. Teprve potom
zase společnost motorkářů ožila, hovořilo se o jednotlivých
strojích, jejich cestách a plánech. František Bečka se přiznal ke své
zářijové cestě do Ameriky, do Minnesoty na pozvání svého přítele. Nově
koupená
motorka na něho bude muset doma čekat.... (mm) 
