-
(20. 2. 1885 Česká Třebová – 26. 9. 1958 Praha)
-
Herečka
Zdeňka Baldová se narodila 20. února 1885 v České Třebové v
Chorinově ulici číslo 29 jako Zdenka Rosalie Balašová. Její matkou
byla Zdenka Balašová (23. 7. 1857 Česká Třebová – 24. 10. 1945 Praha),
dcera obuvnického mistra Karla Balaše a jeho ženy Amalie, rozené
Faltejskové. Jméno Baldová získala malá Zdeňka po svatbě své matky (9.
března 1886 na Vinohradech) s pražským strojníkem Josefem Baldou (18.
9. 1854 Praha – 18. 9. 1944 Praha), synem Jakuba Baldy a Marie, rozené
Červenkové. Od 14. března 1886 celá rodina žila v Praze na Žižkově.
Zdenčin mladší bratr Jaroslav Balda (27. 4. 1889 Žižkov – 5. 6. 1956
Praha) byl účetním. V dětství Zdeňka Baldová hrála studentské divadlo,
recitovala, věnovala se učení jazyků, hudby a studovala průmyslovou
pokračovací školu pro ženská povolání. S opravdovým herectvím začala
jako ochotnice ve vinohradské Měšťanské besedě, v Pokroku na Žižkově a
v Libni. Ředitel F. A. Šubert ji angažoval do činoherního souboru
Městského divadla na Královských Vinohradech, dnes Divadlo na
Vinohradech (1907 – 1922). Od 15. září 1922 byla až do své smrti
významnou sólistkou činohry Národního divadla v Praze. Ještě na
Vinohradech se seznámila s jedním z nejvýznamnějších českých
divadelních režisérů Karlem Hugo Hilarem (5. 11. 1885 Sudoměřice u
Bechyně – 6. 3. 1935 Praha), za kterého se 5. srpna 1914 provdala.
-
V začátcích své
herecké kariéry tíhla k tragice, ale Hilar v ní objevil výrazné
komické nadání. Herecký vývoj musela Baldová podřídit péči o nemocného
manžela, kdy současně její vrozená skromnost upřednostňovala Hilarovu
režijní tvorbu. Až do jeho smrti hrála spíše menší postavy. Od roku
1935 plně rozvinula a vyhranila svůj typ, herecký um a vytvářela velké
komické a dramatické kreace. Přes naivky a milovnické (Škola pomluv,
Troilov a Cressida, Don Juan), operetní (Paní
Favartová) a komediálně konverzační (Napoleonka, Peg
mého srdce, Veselé ženy windsorské, Tartuffe, Ze
života hmyzu, Ženitba, Lakomec) přešla ke komicky
hlubším postavám (Romeo a Julie, Pozdní láska,
Morálka paní Dulské, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou,
M. D. Rettigová, Loupežník nebo Rodinná pouta).
Své tvárné realistické umění čerpala z nejlepší české tradice
komického herectví.
-
Před filmovou
kameru se Zdeňka Baldová poprvé postavila v němém melodramatu
Františka Hlavatého Neznámé matky (1921). Ovšem pravé uplatnění
herečka nalezla až o deset let později ve zvukové kinematografii, kde
mohla plně uplatnit svůj mluvený projev. V její filmografii nalezneme
významná umělecká díla i filmy nenáročné a nižší úrovně. V letech 1931
– 1958 se stala skvělou a vyhledávanou představitelkou dobrosrdečných
i přísných maminek, hubatých tetiček a klepavých měštek v sedmdesáti
filmech (Revizor, Poslední muž, Tři muži ve sněhu,
Uličnice, Mravnost nade vše, Lidé na kře,
Filosofská historie, Škola základ života, Kdybych byl
tátou, Eva tropí hlouposti, Tetička, Rozina
sebranec, Nezbedný bakalář, Parohy, Znamení kotvy,
Haškovy povídky ze starého mocnářství, Měsíc nad řekou,
Stříbrný vítr, Advent, Labakan, Páté kolo u
vozu, Morálka paní Dulské a další). Nejhodnotnější a
nejvyzrálejší kreaci své filmové dráhy vložila do tragické postavy
oběti holocaustu, židovské matky Hedviky Kaufmannové, ve strhujícím
dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948).
-
Své poslední
filmové role sehrála již vážně nemocná těsně před smrtí. Výjimečně
pracovala pro rozhlas, televizi a její hlas je zachycen i na
gramofonových deskách. Za herecký výkon v divadelní hře Výnosné
místo byla 9. května 1951 prohlášena laureátkou Státní ceny, o dva
roky později jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně (1953) a u
příležitosti 70. narozenin byla vládou Československé republiky 19.
února 1955 jmenována Národní umělkyní. Ani jako slavná a populární
herečka na své rodné město nezapomínala a příležitostně se do něho
vracela (navštívila např. turistickou Chatu Maxe Švabinského na
Kozlovském kopci). Herečka Zdeňka Baldová zemřela 26. září 1958 v
Praze ve věku sedmdesáti tří let, přesně týden po premiéře svého
posledního filmu Morálka paní Dulské, které se ještě
zúčastnila. Jako národní umělkyni byl herečce z historické budovy
Národního divadla vypraven státní pohřeb. Pochována je po boku
manžela, rodičů a bratra v čestném hrobě na pražském Vinohradském
hřbitově.
-
Bc. Jaroslav Lopour
|