ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  PROSINEC  2015 Nedožitých 85 let Milana GREGARA (31.12. 1930 – 18.5. 1998) V rodném městě České Třebové byl známým obchodníkem a příznivcem sportu, hlavně kopané. V mládí hrál divadlo a konferoval společenské, kulturní a sportovní akce. Aktivně působil také v automotoklubu a v hasičském sboru. Nejprve v České Třebové, později na Lhotce. Narodil se v rodině řeznického mistra v domě čp. 69 v Klácelově ulici. Později se rodina přestěhovala do nedalekého vlastního domu čp 83. Dům s řeznickým krámem a vším co k němu příslušelo byl postaven na místě Podbranského mlýna. Milan absolvoval základní školu i školu obchodní v místě rodiště. Po tomto studiu se ještě na přání otce vyučil řeznickému řemeslu. Jako syn živnostníka vykonával základní vojenskou službu u jednotek PTP a prošel nezvykle velkým počtem zaměstnání. Když odešel do důchodu, neodpočíval. Psal rodinnou kroniku a stal se pravidelným přispivatelem do Českotřebovského zpravodaje. Byl také členem zastupitelstva města.   105 let od narození Čeňka HAMPLA (15.12. 1910 – 1.5. 1990) Pocházel z pěti dětí. Otec pracoval jako staniční dělník na českotřebovském nádraží. Mladý Čeněk se vyučil truhlářem u Koníčků na Skalce, kde po vyučení i pracoval. Když pro nedostatek práce musel z truhlářské dílny odejít, nastoupil k jedné pražské firmě, která vyráběla dřevěná obložení lednic. Po čase se vrátil zpět do rodné České Třebové. Pracoval na vrchní stavbě, odkud pak přešel do lokomotivního depa. Prošel snad všemi pracovními posty a skončil na místě strojmistra. Ve volném čase se věnoval divadlu a práci pro rozvoj města. Zakládal a organizoval dnes již tradiční Jabkancové poutě, aktivně pracoval v hudebním sdružení železničních zaměstnanců. Byl populární osobností čtvrtě U kostelíčka, pro kterou hodně udělal jako předseda zdejšího občanského výboru. Hlavně jeho zásluhou byla zachráněna chalupa U Kateřiny, dnešní sídlo Spolku od sv. Kateřiny a byl i duší mnoha dalších zvelebovacích akcí.   95 let od úmrtí Karla KOVAŘOVICE (9.12. 1862 – 6.12. 1920), skladatele, dirigenta a šéfa opery Národního divadla Pocházel z pražské muzikantské rodiny. Před nástupem do Národního divadla prošel obsáhlou průpravou na pražské konzervatoři, soukromě studoval zpěv a u Mistra Fibicha skladbu. V praxi se osvědčil jako harfista v orchestru Národního divadla, dirigent opery v Brně a Plzni, učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole. Navíc komponoval a zvítězil v soutěži na novou operu v roce 1897. Nás může těšit, že tuto slavnou operu Psohlavci z větší části napsal v nedalekém Přívratu. Opera byla dopsána na podzim v Praze a zadána Národnímu divadlu. Premiéra se uskutečnila 24. dubna 1898. Byla přijata s nadšením, na jedno představení přijel dokonce zvláštní vlak Chodů a skladatel byl poctěn čestným občanstvím města Domažlic. Kovařovicův letní pobyt v Přívratu připomíná dnes již značně omšelá pamětní deska u hostince na Presích, která byla slavnostně odhalena 22. června 1969. Karel Kovařovic zemřel v podolském sanatoriu ve věku 58 let.    20 let od úmrtí Jaroslava KRÁSY (7.2. 1924 – 17.12. 1995) Jako českotřebovský rodák vyrůstal v domku čp. 185 poblíž dnešního Nového náměstí. Když se oženil, bydlel v ulici Felixova 1729. Do domku rodičů se později vrátil a tady prožil poslední roky života. Po základní škole studoval na místním gymnáziu a později v nedaleké Litomyšli mistrovskou školu strojnickou. Potom až do odchodu do důchodu byl zaměstnán v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů. Od mládí hrál závodně hokej a kopanou, řadu let trénoval českotřebovské fotbalisty, až je roku 1958 přivedl do divizní soutěže. Působil také ve skautském hnutí, kde byl znám pod jménem Jim. Při druhé a třetí obnově Junáka v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem obnovy střediska Javor a stal se jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka. Při příležitosti 70. narozenin byl jmenován jeho čestným členem. Jaroslav Krása je nositelem řady skautských vyznamenání. Znali jsme jej i jako vášnivého fotografa, čtenáře a sběratele knih a milovníka výtvarného umění ( měl společný zájem s manželkou).   45 let od úmrtí středoškolského profesora Antonína LITOCHLEBA (6.6. 1886 – 17.12. 1970) Narodil se v Markovicích u Žlebů. Měl dva sourozence, otec brzy zemřel, matka byla zemědělskou dělnicí na knížecím velkostatku. Antonín vystudoval v Čáslavi gymnázium a v Praze na Karlově univerzitě češtinu a francouzštinu. Po studiu učil v Chrudimi, České Třebové (15 let, od roku 1919 do roku 1934), dále pak v Hradci Králové a Praze. Všude, kde působil, pracoval ve skautském hnutí a byl členem Československo – francouzské společnosti. V našem městě se také podílel na redigování čtrnáctideníku Náš kraj, přispíval také do vlastivědného sborníku Od Trstenické stezky.   110 let od narození Marie MARKLOVÉ (5.12. 1905 – 17.7. 1983) Narodila se v domku čp.835 v dnes již neexistující Václavské ulici v českotřebovské čtvrti Trávník. Jejím otcem byl řezbář Václav Markl. Mnoho let byla úřednicí, ale my jsme ji znali jako dlouholetou městskou kronikářku, obětavou knihovnici a také redaktorku závodního časopisu Kolem dokola, který vycházel v parnické textilce. Napsala dvě knížky (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), několik povídek, básně a nespočet článků do novin a časopisů. Přispívala i do Českotřebovského zpravodaje. Některé její články také tvořily přílohu k nástěnným kalendářům, které vydávala místní Osvětová beseda na přelomu 50. a 60. let minulého století. Zajímala se hlavně o regionální historii a bývala též „živou kronikou“ starého Trávníka. O své vědomosti se ráda podělila se spoluobčany na mnoha besedách. V místní jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice jednoty, hrála divadlo a tancovala. Téměř celý život prožila na milovaném Trávníku. Až v posledních letech života byla donucena se přestěhovat z rodného domku do nově postaveného panelového domu v Habrmanově ulici. Když zemřela, dostala od svých přátel a sousedů kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu. Bylo to její poslední přání.   105 let od narození Jaromíra ROLLERA staršího (15.12, 1910 – 11.9. 1974) Narodil se v Ústí nad Orlicí v Královéhradecké ulici, kde měl jeho otec hostinec. Jaromír působil v Bratislavě (první zaměstnání po vyučení knihkupcem, základní vojenská služba v letech 1931 až 1932) a v Březové nad Svitavou, kde měl své první knihkupectví. Zde také poznal svoji budoucí manželku Boženu. Na Parník u České Třebové přišel v roce 1938 pod vlivem mnichovských událostí. Byl nejen známým parnickým knihkupcem, ale i výborným muzikantem, učitelem houslí a také betlemářem. Krátce vedl i dětský pěvecký sbor při základní škole na Parníku. V poměrně mladém věku onemocněl zhoubnou kloubní chorobou, kterou trpěl do konce života. Pochován je na parnickém hřbitově.   Jan Skalický