ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA LEDEN  2016 Nedožitých 75 let Pavla BRKLA (30.1. 1941 – 23.3. 1993) Narodil se v České Třebové v rodině učitele. Znali jsme jej jako středoškolského pedagoga, vynikajícího klavíristu a především sbormistra pěveckého sboru na Střední pedagogické škole v Litomyšli. Hudba, kterou velice miloval, ho provázela po celý život. Během povinné školní docházky navštěvoval hudební školu, hrál na klavír. V roce 1963 absolvoval Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci – obor český jazyk, hudební výchova. Specializovaným studiem v oboru sborového zpěvu neprošel, spolupracoval však s různými pěveckými sbory jako klavírista. Orientoval se především na jazzovou a taneční hudbu. Jeho učitelská praxe začala na ZŠ v Dašicích. Ve školním roce 1965/ 66 přešel na Střední pedagogickou školu do Litomyšle, kde působil až do své předčasné smrti. V roce 1974 založil na škole dívčí pěvecký sbor, který se stal nezanedbatelnou součástí bohatého litomyšlského hudebního života. Pavel Brkl se také věnoval kompozici. Některé jeho sbory mělo na repertoáru např. Pěvecké sdružení jihočeských učitelek. Ve svém rodném městě a také bydlišti hrával v tanečním orchestru Collegiál a s Velkým swingovým orchestrem. Zemřel v České Třebové, kde je také pochován.   145 let od narození a 120 let od úmrtí Ladislava Čeňka JANKELEHO (20.2. 1871 – 17.1. 1896) Narodil se v rodině českotřebovského tkalce, lakýrníka a malíře Karla Jankeleho. O Ladislavově mládí nevíme téměř nic. Až z písemností prof. Hýska se dovídáme, že jako fundatista starobrněnského kláštera vystudoval gymnázium, odkud přešel na studie do Prahy. Na pražské univerzitě se věnoval studiu filozofie a práva. Z jeho básnické tvorby se zachovaly básně Rodná stráň, Kontury podzimu, To bylo kdysi a V mé duši pusto. Všechny byly otištěny v Pelclových Rozhledech. Zemřel u rodičů na nemoc chudých, souchotiny. Nebylo mu ani 25 let. Pochován byl za přítomnosti kaplana Alexandra Štancla na českotřebovském hřbitově.   125 let od narození akademického sochaře Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 – 12.2. 1962) Narodil se v Pavlicích u Znojma. Ve čtrnácti letech odešel na zkušenou do Vídně, aby se vyučil zámečníkem. Potom pracoval jako dělník ve Vídni a nedalekém Atzgersdorfu. V roce 1910 se vrátil domů. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu (prof. Drahoňovský) a Akademii výtvarných umění (J.V. Myslbek). Po absolutoriu zůstal v Myslbekově ateliéru až do Mistrovy smrti. V díle Karla Pokorného se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po druhé světové válce se věnoval převážně monumentální tvorbě. Z jeho prací byly realizovány pomníky významných osobností české kultury (Karel IV., Božena Němcová, Alois Jirásek …). K nejvýznamnějším poválečným realizacím patří pomník Sbratření (1945 až 1950), který vytvořil pro Českou Třebovou. K odhalení došlo 10 června 1951 na náměstí za přítomnosti ministra Dr. Plojhara. Nesmíme zapomenout ani na Pokorného pedagogickou činnost na ČVUT a v letech 1945 až 1961 také na Akademii výtvarných umění.   5 let od úmrtí PhDr. Jindřicha RŮŽIČKY, CSc. (4.4. 1926 – 7.1. 2011), archiváře a historika Narodil se v České Třebové v rodině učitele. Mladý Jindřich absolvoval místní reálné gymnázium a v dalších studiích pokračoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V letech 1945 až 1947 zde studoval filozofii a dějepis a od roku 1947 pokračoval ve studiu československých dějin a pomocných věd historických. Studia ukončil v roce 1950. Souběžně absolvoval Státní archivní školu v Praze. K dosažení doktorátu obhájil v roce 1950 disertační práci o nejstarší českotřebovské městské knize, vydanou později tiskem pod názvem O knize města České Třebové, z předhusitské doby. V témže roce mu bylo svěřeno vedení městského muzea a archivu v Litomyšli. S funkcí byla spojena rovněž správa pobočky zemědělsko – lesnického archivu. Když došlo k odluce muzea od archivu (1953), stal se Jindřich Růžička nejprve vedoucím Městského a od roku 1955 Okresního archivu v Litomyšli. V roce 1960 byl vytvořen Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli a doktor Růžička byl jmenován jeho ředitelem a v uvedené funkci setrval až do odchodu do starobního důchodu v roce 1987. Jeho obsáhlá publikační činnost zahrnuje několik monografií, mnoho odborných studií, novinových článků a recenzí, zejména s archivní a regionálně – historickou tématikou. Najdeme zde práce zabývající se příslušníky rodu Pernštejnů, nebo se zde dovíme o životních osudech některých významných osobností jako byl Alois Jirásek, František Matouš Klácel, Šebestián Hněvkovský, Josef Václav Justin Michl – Drašar, Tereza Nováková, Herbert Gordon Schauer…V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Významně se podílel na přípravě sborníku k 700. výročí města České Třebové, řada jeho článků vyšla v Českotřebovském zpravodaji. V našem městě zahajoval některé umělecké výstavy, absolvoval několik historických přednášek a hovořil při příležitosti odhalení pamětní desky Františka Václava Krejčího na jeho rodném domě čp. 11 (4. října 1997). Při opravě budovy byla deska z důvodu poškození odstraněna a nově umístěna ve vnitřní části objektu.   80 let od narození a 30 let od úmrtí Ing. Bohuslava ŘEHÁKA, CSc. (2.12. 1936 – 3.1. 1986)  Dětství prožil na Lhotce jako prvorozený syn sodovkáře Bohuslava Řeháka staršího. Školní léta strávil na obecné a měšťanské škole na Parníku a také na chemické průmyslovce v Pardubicích. Po návratu ze základní vojenské služby nastoupil v roce 1958 do n.p. Tesla Lanškroun, kde pracoval nepřetržitě až do své předčasné smrti. Při zaměstnání ještě vystudoval Vysokou školu chemicko – technologickou v Pardubicích, kde v roce 1967 získal diplom. Na téže škole v dálkovém studiu obhájil v roce 1984 vědeckou aspiranturu v oboru anorganické chemie. V Tesle Lanškroun Bohuslav Řehák pracoval postupně jako vývojový pracovník, samostatný vývojový pracovník a krátce na to vedoucí vývojový pracovník. Od roku 1984 byl vedoucím oddělení vývoje a výroby specielních materiálů pro mikroelektroniku. Zabýval se problematikou chemických a fyzikálních jevů v elektronických součástkách. Později se zabýval problematikou materiálů pro hybridní integrované obvody a potenciometry. Výsledky své práce publikoval v řadě odborných časopisů a také je prezentoval na mnoha sympoziích, seminářích a konferencích u nás i v zahraničí. Věnoval se také práci pedagogické. Řadu let externě vyučoval na Střední škole pro pracující v České Třebové a také přednášel v postgraduálním studiu na Elektrotechnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od mládí aktivně sportoval. Pěstoval lehkou atletiku, hrál volejbal, lyžoval, plaval, jezdil na kole. Později se věnoval trenérské činnosti i funkci rozhodčího. Po čtyřicítce se také dal na dálkové pochody, které nechodil, ale běhal.   Nedožitých 85 let Josefa TESAŘE (24.1. 1931 – 5.3. 1998)  Ve svém rodišti České Třebové vystudoval gymnázium a potom téměř celý aktivní život působil v parnické textilce. Zde byl také členem závodního požárního sboru. Jako jednatel sboru se podílel na almanachu, který vyšel k 90. výročí závodního požárního sboru n.p. Primona. Pro svou dobrosrdečnou povahu byl všude oblíben. Navíc měl hezký hlas a výborně zpíval. Vystupoval s dechovkou, tanečním orchestrem i s legendárním Tremp – triem, které zpívalo ve složení – Vlasta Mehl, Květa Tomeš a Pepík Tesař. Rád si zazpíval i s kamarády trempy u táborových ohňů. Když zemřel, přišlo se s ním rozloučit i mnoho českotřebovských občanů. Na poslední cestu mu zahrála železniční dechová kapela a trempská skupina Medvědi.                                                                                                                                                   Jan Skalický