ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM

ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM
NA ÚNOR 2015
50 let od úmrtí Josefa GZÍLA mladšího (20.8. 1892 – 15.2. 1965), obchodníka, sběratele a mecenáše výtvarného umění
Narodil se v České Třebové v rodině Josefa Gzíla staršího, majitele obchodu s jižním ovocem, zeleninou a drůbeží. Tehdy Gzílovi bydleli v domě čp. 14. V roce 1895 se rodina přestěhovala do nedalekého, nově zakoupeného domu čp. 11. Oba domy se nacházejí v dnešní Klácelově ulici.
Josef Gzíl mladší se po 1. světové válce začal věnovat rozvoji obchodu s ovocem a zeleninou, který převzal po svém otci. Spolu se svým švagrem Václavem Krásou provozoval ve svém domě velkoobchod s ovocem a zeleninou. V České Třebové se také oženil. Jeho manželkou se stala slečna Milada Fialová, dcera mlynáře Víta Fialy z Podbranského mlýna čp. 83 v Podbranské ulici. V období 2. světové války se manželé Gzílovi starali o chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli vězněni v koncentračním táboře. S ukončením války jej vrátili matce. Po únoru 1948 dobře prosperující obchod zaniká. Navíc majitelé domu smějí užívat pouze jeho horní patro. Přízemí zabral socialistický podnik Pardubický obchod s ovocem a zeleninou, který se významně podílel na devastaci cenné stavby.
Josef Gzíl mladší byl velkým milovníkem výtvarného umění a sběratelem obrazů, kreseb a grafických listů. Za svůj život nashromáždil desítky velice cenných obrazů (Obrovský, Nechleba, Mařák, bratři Mánesové, Purkyně, Chittussi, Švabinský …). Ve druhé polovině padesátých let byl J. Gzíl nouzí donucen několik svých obrazů prodat. Na základě udání byl obžalován a posléze odsouzen ze spáchání trestného činu spekulace. Byl mu také odebrán veškerý majetek včetně obrazů ve prospěch státu. Po restituci majetku darovala celou sbírku obrazů a polovinou domu čp. 11 Městskému muzeu v České Třebové vdova po Josefu Gzílovi paní Milada Gzílová.

Nedožitých 90 let Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983), středoškolského profesora
Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a Filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga a profesora SPŠŽ. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na SPŠŽ v České Třebové, na Střední zemědělské škole v Lanškrouně a na Gymnáziu v Litomyšli. V roce 1974 byl ze školských služeb propuštěn a byl zaměstnán v n.p. Strojtex 05 Česká Třebová, kde pracoval postupně jako expedient, knihovník a archivář.


35 let od úmrtí Josefy KŠÍROVÉ, rozené Černé (16.7. 1897 – 13.2. 1980), znamenité herečky a režisérky ochotnického divadla v České Třebové
Patří bezesporu k největším postavám ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v ČeskéTřebové v rodině vlakvedoucího ČSD. S divadlem začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však k divadlu nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Během několika let vyrostla ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejenom s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola Na Skále. V mladých letech hrála především milovnické role (s Karlem Balašem, Františkem Prokopcem, Adolfem Kučerou a Karlem Kšírem, budoucím životním partnerem), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře. Tu jí „ na tělo“ napsala Božena Němcová. Hrála sama sebe – moudrou a ušlechtilou ženu.

15 let od úmrtí Jindřicha PRAVEČKA mladšího (28.6. 1909 – 11.2. 2000), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných dechových orchestrů
Mládí prožil v rodných Výprachticích, studentská léta zase u nás v České Třebové, kam přišel s rodiči jako jedenáctiletý v roce 1920. Mladý Jindřich zde navštěvoval reálné gymnázium a zároveň dojížděl do Pardubic na Východočeskou hudební školu k prof. Stanislavu Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i hudební školu. Hru na housle ještě zdokonalil na Mistrovské škole pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. Na téže škole vystudoval ještě dirigování u prof. Pavla Dědečka a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého. Celý svůj život spojil s dechovou hudbou. Byl vojenským kapelníkem v Košicích, Brně, Hradci Králové, Praze a v Chebu. Na podzim roku 1945 byl ustanoven velitelem Vojenské hudební školy v Praze, kde působil do roku 1948. Založil také Ústřední hudbu čs. armády. Po celou dobu, co působil u vojenských hudeb, přicházel též s vlastními kompozicemi. S Karlem Pádivým např. vydal obsáhlou publikaci o instrumentaci. Instrumentaci pro dechové nástroje vyučoval i na JAMU v Brně. V roce 1956 jej požádalo vedení světoznámé továrny na hudební nástroje AMATI Kraslice, aby působil u nově založeného orchestru mladých jako umělecký poradce. V krátkém čase pod jeho vedením získával orchestr jedno ocenění za druhým. Hlavně v zahraničí.
Byl mezinárodně uznávanou osobností. Působil jako hostující dirigent u předních dechových orchestrů, stál u zrodu mnoha festivalů dechových hudeb. Je autorem 159 skladeb, převážně pro dechové orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Za vše, co vykonal pro dechovou hudbu byl poprávu oceněn. Je držitelem titulu zasloužilý umělec (1966) i umělec národní, který obdržel v předvečer svých osmdesátých narozenin. Řada měst jej také jmenovala čestným občanem. V České Třebové se tak stalo v roce 1965. Zemřel ve věku 90 let v pardubické nemocnici. Pochován je v rodinném hrobě ve Výprachticích.

Jan Skalický