-
105 let od
narození a 25 let od úmrtí Čeňka HAMPLA (15.12. 1910 – 1.5. 1990),
bývalého purkmistra, organizátora a zakladatele Jabkancových poutí a
známého divadelníka
-
-
 Pocházel
z pěti dětí staničního dělníka z České Třebové. Vyučil se truhlářem a
byl zaměstnán v truhlárně u Koníčků na Skalce. Když pro nedostatek práce
musel odejít, nastoupil k jedné pražské firmě, která vyráběla dřevěná
obložení lednic. Po čase se vrátil zpět do České Třebové. Nejprve
pracoval na vrchní stavbě, pak v lokomotivním depu, kde prošel snad
všemi pracovními posty a skončil na místě strojmistra. V této funkci
také odešel na zasloužený odpočinek.
-
 Znali
jsme jej jako bývalého purkmistra od starobylého kostelíčka sv. Kateřiny
se svým typickým fráčkem a cilindrem, organizátora a zakladatele
novodobých jabkancových poutí. Aktivně pracoval v Hudebním sdružení
železničních zaměstnanců a v divadelních spolcích města. Nechyběl také
na žádném kabaretním večírku, řadu z nich konferoval. Odezpíval zde
stovky písniček a kupletů. Na divadelních prknech hrával většinou role
starých dobráků, vysloužilců, vojáků, hostinských, prostých lidí jako
byl on sám. A které role měl nejraději ? Například vysloužilce Bláhu
v Našich furiantech, ředitele divadla v Manzelle Nittouche nebo
Belzebuba v Dalskabátech. V polovině šedesátých let byl také krátce ve
funkci předsedy souboru. Svým vždy otevřeným a přímým jednáním a snahou
pomoci dobré věci, vyvedl tehdy rozklížený divadelní soubor ze slepé
uličky. Práce to nebyla snadná, ale povedla se.
- Sedmdesáté narozeniny Čeňka Hampla připomněl divadelní soubor Hýbl
hrou J.K. Tyla Paní Marjánka matka pluku za režie Karla Tomše. Jubilant
si zde zahrál roli Sekáčka. K nedožitým osmdesátým narozeninám mu Spolek
od sv. Kateřiny spolu s rodinou uspořádal výstavu ve své chalupě U
kostelíčka. Tuto populární a oblíbenou osobnost jsme si zde mohli
připomenout na velkém množství fotografií a na dalších dokumentech.
-
-
25 let od
úmrtí Jana MEHLA (19.5. 1912 – 22.5. 1990), akademického malíře a
restaurátora nástěnných maleb
-
 Narodil
se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. V rodné České Třebové
absolvoval čtyři ročníky měšťanské školy a pokračoval na školách
uměleckých. Nejprve na škole uměleckých řemesel v Brně, následovala
pražská Akademie výtvarných umění (profesoři V. Nechleba, W. Nowak) a
studia zakončil čestným rokem u Františka Kupky v Paříži. Po studiích se
usadil v rodném městě, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940
oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do
Prahy.
- Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a
také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě, grafice a
restaurování nástěnných maleb. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím
Panton (obálky, frontispice, vazby a ilustrace), s loutkovou scénou ÚDA
v Praze a pražským Národním divadlem (návrhy kostýmů pro Verdiho operu
Don Carlos). Od roku 1935 byl organizován ve Skupině výtvarných umělců
v Brně, od roku 1939 působil ve SVU Aleš v Brně a Praze. Členství měl i
v tvůrčí skupině B7. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných
členských a celostátních výstav (Zlínský salon, Jízdárna Pražského
hradu, Topičův salon, Výtvarná úroda, Galerie U Řečických v Praze …).
Vystavoval i v České Třebové a také v zahraničí - v Sofii, Moskvě,
Budapešti, v Rio de Janeiro a Paříži. Obrazy Jana Mehla vlastní Národní
galerie, řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský
historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je v držení
soukromých sběratelů. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou
v depozitáři Městského muzea v České Třebové. Nesmíme zapomenout ani na
jeho restaurátorskou činnost. Nejnáročnější prací byla rekonstrukce
Alšových freskosgrafit a sgrafit na budově Smetanova muzea v Praze.
-
-
35 let od
úmrtí Jana RYBIČKY (16.8. 1909 – 5.5. 1980)
-
 Narodil
se v České Třebové v domě čp. 74 v Hýblově ulici. Měl ještě dva starší
sourozence. Sestra Eugenie se později stala manželkou ministra obchodu
dr. Ferdinanda Heidlera, bratr Otto zemřel v sedmi letech na záškrt.
Jeho otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu a výrobny
likérů. Janova matka Eugenie Zora Rybičková byla dcerou hudebního
skladatele V.V. Hausmanna.
- Jan hovořil několika světovými jazyky, od mládí byl veden k hudbě.
Vedle klavíru ovládal hru na akordeon, klarinet a altsaxofon. Hrával s Preislerovým
jazzovým orchestrem, který pravidelně vystupoval v sokolovně Na Skále.
- Jan Rybička byl společníkem svého otce při výrobě lihovin. Po zániku
živnosti v padesátých letech vystřídal postupně několik
nekvalifikovaných zaměstnání. Pracoval např. jako dozorce výměn u ČSD,
nebo dělník v Armaturce, kde dostával nejpodřadnější práci. Nebylo mu
ani dopřáno dožít v rodném domě. Po nuceném vystěhování nalezl útočiště
v zadním traktu sousedního domu čp. 75. Stáhl se do ústraní, zatrpknul.
Poslední roky života prožil u své dávné lásky, Mařenky Pirklové, která
pocházela z českotřebovské čtvrti Vinohrady. V té době byla již několik
let vdovou a žila v Praze. Na rodné město tak zanevřel, že ani po smrti
se nechtěl vrátit domů. Pochován byl v Praze.
-
Jan
Skalický
-
-
|