Představujeme
Kateřinu Vejvodovou (Kudláčkovou)
 Kateřina Vejvodová, pro
Třebováky Kudláčková
(* 1986) je v současné době Sportovní psycholožka s dlouhodobou
zkušeností v oblasti mentálního tréninku,
koučování a
trenérství. V USA (Florida) zajišťovala sportovcům různého věku (mládeži
i dospělým), různých sportovních odvětví, i různé úrovně psychickou
přípravu. Působila také
Anglii (Durham University) a Rusku (tenisové
centrum v Moskvě).
Svými zkušenostmi přispívá každoročně do populárně
odborných publikací (v USA). Při studiu se podílela na organizování
konferencí
a
působila jako
výzkumná
pracovnice.
V současné době zajišťuje psychický trénink pro
profesionální
české sportovce (tenis,
hokej, fotbal, golf, atletika atd.).
Kateřina
Kudláčková a sport patří k sobě od malička. Kdo Vás přiměl k tomu,
abyste sport brala tak vážně, že se nakonec záliba stala profesí?
Pocházím ze sportovní
rodiny. Táta mě vždy vedl ke sportu a už v 7 letech jsem věděla, že
tenis se stane mou vášní. Bratři (Michal a Vlastik) také sportovali a
byli pro mě velkými vzory. S mamkou jsme jim chodili fandit na
basketbalová utkání a sport mi zkrátka přirostl k srdci. Baví mě ho
sledovat i provozovat – prakticky cokoliv. Jako malá jsem samozřejmě
snila o tom, že ze mě bude profesionální tenistka, ale čas ukázal, že
bez dobrého finančního zázemí to není možné. Naštěstí jsem měla talent a
dostala se i bez peněz do USA, kde jsem se dozvěděla, že existuje
sportovní psychologie. Zažádala jsem o magisterské studium se zaměřením
na sportovní psychologii a objevila jsem svoji novou vášeň! Sportovní
psychologie mi změnila život. Naučila jsem se pracovat s vlastní hlavou
a užívám si, když to mohu naučit i druhé.
Vzpomínáte na začátky s tenisem v České Třebové?
Ano. Dodnes si pamatuji,
jak jsme s tátou přišli na tenis, trenéři mi půjčili dřevěnou raketu a
nahráli mi míček. Já se trefila a velká záliba byla na světě
J
Jak jste
se dostala do role tenisového trenéra v USA a na Florida State
University?
Jako trenérka jsem
působila na Floridě a v New Yorku. Na Floridě v rámci studia.
Potřebovala jsem si vydělat peníze na studium, a tak jsem oslovila
trenéry univerzitního týmu. Přijali mě a já nabrala další kupu
zkušeností. Práce s jedním z nejlepších trenérů mládeže v USA byla
úžasná. V New Yorku jsem pracovala přes léto na tenisových kempech. To
bylo něco jako brigáda. Trénovala jsem amatéry za hodně dobré peníze a
přitom poznávala svět.
Je
důležitější mít talent nebo velkou vůli? (Nebo obojí?)
Talent je hodně důležitý,
ale bez dřiny, pro kterou je vůle nutná, to nejde. Bez talentu se člověk
může stát hodně dobrým v tom, co dělá, ale do absolutní špičky se také
nedostane. Talent jde tedy s vůlí ruku v ruce.
Jak je
daleko od sportu ke sportovní psychologii?
Sportovní psychologie by
měla být využívána ve prospěch sportovců a jejich výkonů, a proto má
podle mě ve sportu zásadní význam. Ve vrcholovém sportu jde o výkon a
s ním přichází stresové situace. Tělo se tak může v klíčových situacích
„zaseknout“ a vypovědět sportovci službu. Sportovní psycholog by měl
sportovci nastínit, jak jeho hlava funguje a pomoci mu ji v klíčových
situacích využívat naplno.
Jak se
cítíte v roli tenisového trenéra, pomáhají zkušenosti hráče nebo
psychologa?
Jako trenérka už několik
let nepůsobím, ale když si vzpomenu, využívala jsem obojí. Některé
situace člověk lépe pochopí díky vlastní zkušenosti. V jiných je zas
užitečný vhled z třetí strany sportovního psychologa. To jak se uvolnit
mezi gemy mě za celou kariéru nikdo nenaučil. Za to vděčím až svému
studiu sportovní psychologie.
Jste
také autorkou publikací?
Vlastní monografii jsem
nikdy nevydala, ale jako spoluautorka jsem se již několikrát v USA
podílela. Letos a minulý rok tam vyšly dvě sbírky v oboru sportovní
psychologie, na kterých se podíleli odborníci z celého světa. Jsem
poctěná, že jsem se mohla podílet vedle takových osobností jako je
například ředitel oddělení mentálního tréninku v IMG institutu Nicka
Bolletieriho.
Jak
trávíte volný čas? Přijedete někdy také do České Třebové?
Máme dvě malé děti –
Samuela (20 měsíců) a Natálku (6 měsíců), takže o nějakém volném čase si
mohu nechat zdát J Do
Třebové čas od času jezdíme za rodiči. Ráda se tam vracím. Je to krásné
město, na které mám spoustu hezkých vzpomínek a ty se mnou zůstanou
navždy.
Ptal se
Milan Mikolecký
|