Láska vytrvá

„Ať se děje cokoliv, láska vytrvá“ – tak pravil jeden starověký mudrc. Za každého počasí, v bídě i v přepychu, v mladosti i ve stáří, láska prý zůstává. Nebere nohy na ramena uprostřed kruté bouře, nezalekne se ani složitých situací, nýbrž pevně a stabilně spojuje lidi k sobě navzájem. Podobá se tak zlatému prstenu, který se nepřestává lesknout, který neustále zachovává svůj tvar a který nezrezaví ani obklopen koncentrovanou žíravinou.

Co je za podivné pouto? Mnohý vztah mezi lidmi, který obvykle nazveme slovem láska, přece vůbec nevykazuje stabilitu za každé situace. Některá láska je jako jednoletá rostlina – na jaře vyraší, vykvete, rozbují se, avšak do roka a do dne zase zajde. Existují dvouleté i víceleté vztahy, které se rozlámou teprve pod náporem obtížných a bolavých událostí. Ale vytrvalá láska je speciální druh, je to trvalka, která odolává i v těch nejtvrdších podmínkách a setrvá děj se co děj.

Čím to, že má tak tuhý kořínek? Co asi může být základem vztahu, který vytrvá za všech okolností? Odpověď na tuto otázku je prostá a přitom tajemně hluboká. Trvající láska má v základu rozhodnutí. Stačí říci slovo, za kterým si opravdu stojím. Stačí se rozhodnout, že své rozhodnutí za žádných okolností nezměním: „Mám Tě rád a vždycky Tě budu mít rád.“ Takové rozhodnutí platí každopádně a tedy bez ohledu na to, co se stane dnes nebo za rok. Tak jako snubní prsten se dnes i za rok dleskne. Dalo by se říci dokonce, že základem vytrvalé lásky je lidská tvrdohlavost. Ale v tomto případě jde o tu vůbec nejkrásnější formu tvrdohlavosti.

Je vůbec možné se takto rozhodnout? Mám za to, že ano. Jsem přesvědčen, že tato možnost bytostně patří k člověku. Přestože nemusím, mohu se tak rozhodnout. Mám svobodu k tomu, abych své rozhodnutí učinil a nevzal zpět: „Ať se děje cokoli, vždycky Tě budu mít rád.“ Myslím si, že tento podivný druh lásky musí na světě zůstat, má-li člověk zůstat člověkem. A proto buďme tvrdohlaví a pěstujme trvalky.

Kamil Vystavěl