 Dne 7.
března t. r. jsme si připomněli nedožité 85. narozeniny Jiřího
Pištory a nyní v listopadu vzpomínáme 5 roků od jeho úmrtí. Dožil se
osmdesátky, ale již s poněkud podlomeným zdravím, ale přesto s optimismem.
Přáli jsme mu tehdy především tolik potřebné zdraví a to, aby se dožil
slavnostního otevření stálé expozice městského muzea, o které se tolik
zasloužil a tolik si jí přál. Toto přání se mu už nesplnilo.Nová budova
pro českotřebovské muzeum byla otevřena necelý rok po jeho úmrtí....
Pocházel z Dobrušky, ale jeho celý svůj profesionální život je spojen
s Českou Třebovou, s železnicí, s esperantským hnutím a také se zdejším
Městským muzeem. Jiřího Pištoru do České Třebové přivedla železnice, jako
mnoho dalších, ale učarovalo ho navíc samotné město s jeho historií a jeho
krásné okolí. Každý kdo chodil na jeho přednášky s diapozitivy, tolikrát
předvedenými na veřejných besedách, tak mě dá za pravdu, s jakým zápalem
dovedl jejich autor vyprávět o každém domě a každém plácku ať na starém
Trávníku nebo vlastně kdekoliv jinde. Nebylo tedy velkým překvapením, když
se Jiří Pištora ujal v osmdesátých letech vedení našeho Městského muzea,
aby ho doslova vydupal ze země, doslova zachránil před zkázou a pozvedl
na dnešní úroveň. Neměl k dispozici stálou výstavní expozici , ale po roce
1990 se mohl soustředit na precizní budování depozitáře v Borku a
publikační činnost. Dnes má muzeum vše co potřebuje, ředitele a poměrně
početný personál, ale on byl pouze správcem muzea (na poloviční úvazek) a
k ruce několik spolupracovníků pracujících "na dohodu".
Další láskou Jiřího Pištory bylo esperanto. Je jedním ze zakladatelů
zdejšího esperantského kroužku AMIKECO, podílel se více než půl století na
jeho úspěšné činnosti, kterou se naše město tak výborně prezentuje snad na
celém světě. K esperantu se Jiří Pištora dostal již jako mladý na kurzu v
Nymburce v roce 1947. Je spoluzakladatelem sekce železničářů -
esperantistů (byla založena ne náhodou v České Třebové v roce 1965),
později se stal i členem mezinárodního výboru železničářů - esperantistů.
Tím ovšem působení Jiřího Pištory v esperantském hnutí zdaleka
nekončí. Byl dopisovatelem do našich i zahraničních esperantských
časopisů, inicioval vydání propagačních brožur a pohlednic s tématikou
města Česká Třebová v esperantu, pořádal v cizině přednášky v esperantu o
našem městě, okolí a celé naší vlasti. Spoluzakládal pravidelná setkání
esperantistů z okolních měst, např. z Lanškrouna, Svitav, Poličky,
Litomyšle či Žamberka, díky jeho působení přijela do České Třebové spousta
vzácných návštěv. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Českého
esperantského svazu.
Podařilo se mu práci v muzeu a esperanto vhodně propojit - jeho
přičiněním byla pro Českou Třebovou a její muzeum získána unikátní
knihovna Českého esperantského svazu, základ budoucího esperantského
muzea, které bohužel nakonec díky určité neprůbojnosti a neodvaze jeho
následovníků (prý pro Třebováky zejména dříve běžné vlastnosti) vzniklo v
nedalekých Svitavách. To, že v centru jeho pozornosti bylo město Česká
Třebová a jeho další osud, dokázal i tím, že dvakrát stál jako tajemník
města na zdejší radnici. Poprvé v osmašedesátém a podruhé po revoluci v
roce 1990. Dokázal v mnoha případech odložit své osobní pohodlí a
vyměnil klid, který by si jiný už dávno udělil, za své trvalé působení
ve prospěch celého našeho města a jeho odkazu pro příští generace. Ne
náhodou byl Jiří Pištora mezi osobnostmi, nominovanými na "Kohouta
2000". Cenu nakonec nezískal, ale za celoživotní působení ve prospěch
města Česká Třebová by mu slušela. Milan Mikolecký
|