Úspěch Komorního orchestru Jaroslava Kociana
v Českém muzeu hudby v Praze
-
- Ještě hluboko ve 20.
století bylo amatérské muzicírování v Evropě příležitostí k setkávání
jedinců stejného zájmu o vyšší hudební kulturu. I na vesnicích se pan
učitel, pan farář, pan lékárník a pan starosta scházeli po večerech u
někoho z nich, aby se oddávali ušlechtilým hudebním rozpravám beze slov,
třeba v obsazení smyčcového kvartetu.
- S prudkým nástupem
elektronických prostředků, kdy místo namáhavého cvičení stačilo
zmáčknout knoflík na přehrávači, se zdálo, že je amatérskému
muzicírování konec. Počet souborů se sice výrazně snížil, ale nezanikly
docela. Nejen kvůli potěšení vlastnoručně překládat ty černé kuličky do
znějícího poselství, ale zejména kvůli setkávání jednotlivců stejné
krevní skupiny. Tahle pospolitost, „parta“, je to, co udržuje amatérské
muzicírování dodnes živé a aktuální.
- Koncert 26. ročníku
Národního festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles,
jehož 5. etapa se uskutečnila 25.10. 2016 v Českém muzeu hudby v Praze,
prokázal, že výkony mnoha amatérských těles mají vysokou úroveň. Třeba i
proto, že v jejich řadách sedí mnoho absolventů konzervatoří, kteří se
sice věnují pedagogické práci na Základních uměleckých školách, ale
chtějí si udržet hráčskou úroveň, na kterou se během studia pracně
dostali. Jako je pro fotbalového fandu rozkoší vidět, jak na hřišti
stoupá a klesá napětí kolem míče, hnaného na soupeřovu branku, je i pro
muzikanta rozkoší být (na rozdíl od fanouška) aktivně účasten na
stoupání a klesání emocionálního napětí při tlumočení hudby. Být jedním
z pírek v křídlech, která nesou posluchače k rajským zahradám a současně
být jimi nesen i sám.
- V souborech se potkávají
stříbrné plnovousy hráčů, kdysi udržujících amatérské muzicírování proti
drsnému nástupu zvukové elektrotechniky, s mladou generací, odříkající
se drogové nekultury ve jménu vlastní produkce Krásna. Tvůrčí duch
člověčenstva se nedá jen tak snadno zadusit. U nejmladší generace pak
bylo rozkoší pozorovat, jak už v pubertálním věku se manifestuje
překypující hudební nadání a ještě téměř bez intelektuálního šlechtění
voní její hra čistou hudební poezií mládí.
- Koncert vyzdobily 4
ansámbly. Serenatu Rudolfa Komorouse přednesla Musica quinta essentia,
složená převážně z dívek - mužů bylo poskrovnu. Serenata patří k raným
dílům skladatele, který později zakládal spolu se Zbyňkem Vostřákem a
Janem Klusákem skupinu Nová hudba, inspirující se tím, co se hrálo
v Darmstadtu nebo ve Varšavě. V Serenatě hledal Komorous vlastní hudební
jazyk, už tehdy kladoucí interpretům do cesty různé harmonicko rytmické
záludnosti. Soubor se s nimi vyrovnal s nadhledem, také proto, že není
žádným nováčkem v interpretaci skladeb všech slohových období.
- Komorní orchestr
Jaroslava Kociana má za sebou už dlouhou tradici v provádění děl jak
pro obsazení komorní, tak velké orchestrální partitury romantismu.
Tentokrát dirigent Bohuslav Mimra nabídl posluchačstvu půvabné Staré
tance a zpěvy Itala Ottorino Respighiho pro smyčcový orchestr. Hudba
příjemná, hladící po duši, interpretovaná vybroušeně a s nadhledem.
V orchestru působí část pedagogů ZUŠ z Ústí nad Orlicí, České Třebové,
Litomyšle a Týniště nad Orlicí, jeho členy jsou ale také čistí amatéři,
jimž stojí požitek z vlastního muzicírování za všechny oběti materiální,
přinášené ve prospěch udržování vyšší hudební kultury i mimo velká
centra. Mimra ví, že může od svých oveček žádat maximum, jak proto, že
většina z nich prošla profesionálním školením a jejich povolání je nutí
často vyučovat s nástrojem v ruce stylem „monkey see, monkey do“ čili
nápodobou, tak i pro rozkoš vytváření hudby na vysoké úrovni.
- V druhé skladbě se
k orchestru připojila trumpetistka Linda Drexlerová z konzervatoře Jana
Deyla a přednesla s nimi křišťálově průzračným tónem Sonátu á 4 slavného
kroměřížského trubače Pavla Josefa Vejvanovského. Východní Čechy mají v KOJKu
znamenité těleso, schopné tlumočit i tak náročné skladby jako Dvořákovo
Stabat mater či Mozartovo Requiem. Také Bohuslav Mimra přináší značné
oběti proto, aby mohl stále udržovat svůj Kouzelný Ostrov Tisíce Houslí
uprostřed oceánu komerční popkultury.
- Po pauze nastoupilo
Collegium instrumentale, což jsou frekventanti Hudebního gymnázia a
Hudební školy hl.m. Prahy, aby pod vedením Pavla Tylšara provedlo 7
tanců švýcarského skladatele Jeana Francaixe. Collegium tvoří 8 dívek a
2 jinoši. Bylo povzbudivé pozorovat půvabné hráčky i na tak choulostivé
nástroje, jako jsou lesní rohy. Ostatně nic až tak moc udivujícího, když
první hornistkou České filharmonie je dnes vítězka soutěže Pražského
jara, Kateřina Javůrková. Genderová vyváženost muzikantů v posledních 30
letech silně převážila ve prospěch žen. Ty tam jsou doby, kdy berlínská
a vídeňská filharmonie byly nedobytnými baštami machismu. Ženy vzaly
útokem i tak svérázný nástroj jako tuba v těch nejlepších orchestrech.
Ani zdejší hornistky nebyly narozeny na Kanárských ostrovech a bylo
poznat, že mají vynikající kantory, kteří je vedou po úzkých stezkách
mistrovství s jistotou.
- Na závěr část Collegia
prolnula do symfonického orchestru téže instituce, špičkové výběrové
školy, připravující své studenty na mety nejvyšší. I z těch nejmladších
adeptů tryskalo muzikantské nadání a opravdové vnitřní zaujetí hudbou
tak evidentně, že se unavené srdce starého pedagoga osvěžilo nadějí, že
česká muzika neskoná, ona všechny neviditelné ruce trhu slavně překoná.
Koželuhova symfonie g moll, pečlivě připravená dirigentem Ladislavem
Cíglerem, naplnila opulentní akustiku Českého muzea hudby svěžestí,
vtipem i profesionální zdatností. A to některým účastníkům nemohlo být
víc, než 15! Bez berliček amplionů a podpůrných mašinek různých paskupin
tlumočili všechny krásy světa na už brzy zcela profesionální úrovni.
Takovéto muzicírování budiž pochváleno!!!
-
 Prof.
Ivan Štraus
- Akademie múzických umění
- Praha
-
-
-
|