ZAMYŠLENÍ NA PROSINEC

Láska nikdy nezanikne.

Po celý rok jsme se v této rubrice zamýšleli nad pojmem láska. Osnovou a východiskem nám byl chvalozpěv na lásku od apoštola Pavla: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ Ano, vytrvá a nezanikne. Právě taková láska nikdy nezanikne. A to je naše závěrečné téma.   

Začněme od toho, jak moc to bolí, když láska zaniká. „Ona už mě nemá ráda.“ „On už mě nemiluje.“ Člověk až přestává věřit na lásku, když zakouší křivdy, odmítnutí, nevěru, pomluvy, podrazy, ponížení, odsouzení, zavržení,… A navíc, když si poctivě přizná, že taky přestává mít druhé lidi rád. Až příliš často a reálně vnímáme, že láska zaniká. Bolí to, ale překvapit by nás to nemuselo. Už Ježíš věděl, že takový stav nastane, řekl: „Vychladne láska mnohých.“ Ano, ta lidská, ta naše, ta moje láska má tendenci vychládat. Ovšem ne ta jeho.  Ježíšova láska nikdy nezanikne, protože to je láska Boží. Právě tak to Pavel myslel, když psal chvalozpěv na lásku. Myslel na lásku Boží, ztělesněnu v Ježíši Kristu. Přeji vám, aby Ježíšova láska rozehřála i vaše srdce, až budeme slavit jeho narození.  A až se to stane, nebudete chtít si ji nechat jen pro sebe. Proto láska nikdy nezanikne…       

Rostislav Staněk