Vzpomínka na velkého houslistu 
Před pěti lety zemřel Eduard Vaníček (* 25. 2. 1926 Kostelec nad Černými Lesy, + 3. 1. 2012 Česká Třebová)
 
Už jako malé dítě projevoval výjimečné hudební nadání a také jeho  ostatní sourozenci byli nadšenými amatérskými hudebníky. Jeho prvním učitelem byl jeho otec, poté studoval u profesora Jindřicha Felda na Mistrovské škole v Praze jako jeho soukromý žák. Působil také v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V roce 1951 se rozhodl pro pedagogickou práci. Na českotřebovské hudební škole působil tehdy jako ředitel jeho strýc Jaroslav Vaníček, který mladého houslistu přijal do svého učitelského sboru. V České Třebové i v regionu se ihned zapojil do kulturního života. Stal se členem symfonického orchestru Smetana, kde působil jako koncertní mistr i jako sólista.  Byl častým hostem českotřebovských Hudebních čtvrtků.
Rovněž působil jako primárius kvarteta ve Svitavách, kam několik let dojížděl. Dařilo se mu i v práci pedagoga. Vychoval více jak 60 hudebních profesionálů, někteří působí jako koncertní umělci nebo jako pedagogové na základních uměleckých školách. Mnozí na svého učitele dodnes vzpomínají.
Sám si vyzkoušel své pedagogické umění na svém synovi,  ze kterého vychoval zdatného houslistu, který po studiu na Pražské konzervatoři působil jako hudební pedagog  na Lidové škole umění v Litomyšli a dále úspěšně působil v Komorním orchestru Virtuosi di Praga a nyní  jako violista v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze.
Eduard Vaníček se kromě pedagogické činnosti věnoval velmi aktivně také činnosti mimoškolní. Byl zakládajícím členem Komorního orchestru Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí, kde působil mnoho let jako koncertní mistr.  V roce 1955 zvítězil tento  kvartet v soutěži amatérských souborů v Brně. V letech 1975 až 1985 působil pan Eduard Vaníček jako ředitel českotřebovské Lidové školy umění. I v důchodovém věku vyučoval hře na housle a hrával na slavnostních akcích pořádaných na českotřebovské radnici, jeho housle doprovázely také mnohé českotřebovské občany při posledním rozloučení.
Společně s manželkou paní Jindřiškou Vaníčkovou, která působila na českotřebovské hudební škole jako učitelka klavírní hry, později i jako její ředitelka, dokázali ve spolupráci s pedagogickým kolektivem pomohli dát hudební škole v našem městě vysoké renomé..  Posledních sedm let svého života, když mu už nemoc nedovolovala plně se věnovat hudbě a kulturním akcím,  byl pan Eduard Vaníček v plné a laskavé péči své milující ženy Jindřišky.  Ačkoliv nebyl pan Vaníček rodilým Třebovákem, měl ve městě spoustu přátel. Až do posledních chvil svého života o kulturní život v našem městě a za se Českotřebováka hrdě považoval.