Anna Vydrová - 103. narozeniny v dobré pohodě               

Byl jsem jedním z dlouhé řady gratulantů Anny Vydrové. Její 103. narozeniny už jsou značně "profláknuté", vědí o  nich všude. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, jak lze slavit takové jubileum k klidném rodinném prostředí a dozvěděl jsem se přitom spoustu věcí.  Přišli sousedé z Nádražní ulice, kompletní vedení města, řada známých z celého města. Byl jsem již možná dvacátý v řadě, ale zdaleka ne poslední. Na víkend je ohlášena ještě početná rodinná sešlost.

Každý se ptá na recept, jak dosáhnout takového věku. Na své návštěvě u jubilantky se na to ptal také její ošetřující lékař MUDr. Pavel Horáček. Nedočkal se žádného chválení některého z předepsaných léků, ale dostal radu, že nejdůležitější je žít v přátelském rodinném prostředí,  mít svou možnost se realizovat a současně své bezpečné zázemí, kde všichni dobře chápou navzájem svoje potřeby a možnosti.  Právě to paní Anna Vydrová má a je vděčná za to, že si může ještě  uvařit a dokonce si zajít nakoupit, ať už pro maso za roh do Pražského ulice a někdy třeba až na Nové náměstí. I když samozřejmě jí všechno zajistí podle jejich pokynů rodina její dcery Marty Demelové, zvláště když zrovna panuje špatné počasí. A tak není divu, že se paní Vydrová pustila letos (s pomocí dcery)  i do pečení vánočního cukroví. Takového, bez kterého by snad nebyly ani Vánoce...

Vůbec nejraději je babička paní Vydrová na své zahrádce. Mrzí ji, že tam na podzim zůstala některá nesklizená jablka. "To dříve nebývalo", využili jsme úplně všechno. Jenže zahrádku s jabloněmi má také přímo za domem a někdy je úroda nad síly spotřebitele. A tak  jen už aby zas přišlo jaro.....

Anna Vydrová (za svobodna Galacová) se narodila před 103 lety (14.12.1913) na dnešní Zakarpatské Ukrajině (tenkrát v Uhrách) jako nejmladší z osmi dětí. Do České Třebové ji přivedla náhoda, jako dvaadvacetiletá přijela za svou starší sestrou, aby zde potom už zůstala. Začala zde pracovat a také se zde vdala. Byla nejdříve pečovatelkou v městském starobinci, potom pomáhala v restauraci U Vostrčilů, pozdější Modré hvězdě. Pracovat musela vlastně celý den, ale přesto na ta léta ráda vzpomíná. "Byla jsem přece mladá. A paní Vostrčilová mě také sama vystrojila moji svatbu. A tak, dnes, když zajdu na zdejší hřbitov, si to připomenu a nosím na její hrob květiny", dodala jubilantka. Paní Vydrová pracovala také v nádražní restauraci, později i jako uklízečka např. na Traťové distanci  a také na internátě. Domů za svou rodinou na Podkarpatskou Rus se podívala ještě třikrát, za starého režimu, kdy bylo třeba získat pro návštěvu tehdejší Zakarpatské oblasti Sovětského svazu pozvání. Přivezla sem i rodinu své dcery. Na oplátku sem pak do tehdy ještě Československa na naše pozvání přijeli také někteří její sourozenci, aby zde nakoupili to, co u nich doma prostě vůbec nebylo. Každého sem však nepustili, záleželo na jeho povolání. Povolení dostali jen ti méně významní......

Nyní po změně režimu se již kontakt s další generací rodin znovu navázat nepodařilo. Svou rodinu má paní Vydrová především tady u nás. Zdá se, že mimo zasněženou zahrádku jí vlastně nic netrápí. Pohyblivost má stále vynikající a schody doma z přízemního bytu nahoru k Demlovým vyběhne s lehkostí.  "Celý život jsem pracovala, a tedy i v důchodu, který si užívám již 45 let, nemohu zahálet. Jsem velmi ráda, že zvládnu drobné kuchyňské práce, dělá mi to vše radost. Chtěla bych také poděkovat všem gratulantům, kteří nás navštívili, je velmi dobře, když člověk nezůstává ve stáří sám. V tom právě vidím příčinu svého pozitivního přístupu k životu", říká paní Vydrová.

Všude kolem sebe měla spousty krásných květin. Prostě takové jubileum se musí oslavit. "Především dobré zdraví", říkám znovu na odchodu. "A přijďte na jaře na zahrádku, tam se budu cítit opravdu uvolněně," loučila se jubilantka....   (mm)