Několik slov o jednom komínu                                          
Řekl bych, že si jen málo českotřebovských občanů všimlo změny v panoramatu města, kdy koncem ledna a v průběhu února 2016 zmizel komín od bývalé uhelné kotelny u "internátu" na Skalce, aby spolu s dalšími objekty uvolnil místo pro novou plánovanou výstavbu. A právě o tomto komínu budou následující řádky.
Někdo si řekne : "No bože,o jeden komín víc nebo míň, z toho se nestřílí..." Jenže každá věc má přece jen svoji historii, své osudy a také svědčí o výsledku práce mnoha lidí. A proto si myslím, že malé povídání o tomto tělese nikomu neuškodí a komín tak neupadne v úplné zapomnění.
Na počátku osmdesátých let minulého století rozhodly státní orgány o dostavbě Středního odborného učiliště železničního (SOUŽ) v České Třebové a to v pořadí kotelna, budova dílen, škola a víceúčelová tělocvična. Z tohoto programu byly realizovány jen kotelna s dílnami, neboť politické změny v roce 1989 další pokračování zhatily a učňovskému školství málem zvonila hrana.
Výstavbou byl pověřen investiční odbor Správy severozápadní dráhy v Praze. Kotelnu jako hlavní inženýr projektu navrhl Ing. Schneider ze Státního ústavu dopravního projektování (SUDOP) v Brně, komínové těleso vyprojektoval národní podnik Teplotechna Brno. Generálním dodavatelem stavby byl národní podnik Pozemní stavby Pardubice, závod 2 Litomyšl a podíleli se na ní například pánové Josef Schwarzbach, Bohumil Střilek a Lochman, mistrem byl pan Preisler. Technický dozor investora zajišťoval Oldřich Gregar spolu s geodety Ing. Milanem Řezníkem a Václavem Knettigem z Investorského úseku v České Třebové. V době výstavby byli náčelníky SOUŽ diplomovaný František Dostálek a Ing. Vladimír Typl.
Čtenář se může zeptat, proč se věnuje pozornost právě tomuto komínu. Je sestaven z železobetonových prefabrikovaných dílů,  jednotlivé prvky jsou po obvodu vzájemně svařené. V roce 1985 ho postavila Teplotechna n. p. Brno jako poslední komín tohoto typu na území Československa.
Celý komplex budov učiliště stojí na zdravé opukové skále, však se tam právem říká "Na Skále" nebo "Skalka". Pro komínový základ byl zřízen v rostlé hornině rozsáhlý výlom následně vyplněný železovým betonem s blokem pro komínové těleso. Jeho přesnou prostorovou polohu vytýčili geodeti investora. Základ musel zajistit statiku komínu při možném rozkmitání například větrem a zabránit vyvrácení.
Konstrukce byla následující : Na jeden metr vysoký dřík vyčnívající ze základu bylo umístěno pět speciálně tvarovaných dílů, do kterých byly zaústěny kouřové kanály od kotlů. A pak následovalo vlastní komínové těleso z třiceti osmi osmibokých prefabrikátů. Uvnitř bylo těleso vyzbrojeno tepelnou izolací a vyzdívkou.
A počala vlastní montáž. První den jsem si všiml bedny jablečného vína na pracovišti, ale řekl jsem si, že je lepší nevidět. Ale druhý den víno nahradily basy s plzeňskou dvanáctkou. To už byla jiná. Upozornil jsem tedy šéf montéra a ten mi s 'klidem sdělil: "Pane šéf, ve střízlivém stavu nemůžete dělat komínáře." A bylo to. Ale alkohol ze stavby zmizel, asi byl dobře ukryt.
Jednou jsem se při podepisování stavebního deníku vedoucího prací jen tak mezi řečí zeptal, zda je u této profese odjakživa. "Ale kdepak. Nejdříve jsem pracoval jako horník v dole, ale tam jsem začal trpět klaustrofobií. Tak jsem šel dělal komínáře."
Montáž komína se blížila k polovině. Jdu na stavbu a jen tak ze zvyku jsem porovnal jeho svislost s hranou fasády severního křídla učiliště. A ono to nebylo rovnoběžné, komín se mírné odkláněl od svislice. Při montáži se používala 30 kg těžká olovnice zavěšená na ocelovém lanku. A ta byla ještě ponořena v kbelíku s olejem, to aby byl maximálně eliminován její neustálý mírný pohyb způsobený nejrůznějšími vlivy, m.j. i rotací Země. Ale komínáři nevěřili, spoléhali na olovnici.
Druhý den zkontroloval svislost komínu teodolitem geodet pan Knettig a z jistil, že na 17 metrech je odchylka 10 centimetrů. Je samozřejmé, že komínáři měli při založení pohledného dílu vše v naprostém pořádku a jen osoby nějak spojené se stavbou o tomto malém nedostatku věděly.
Na pravidelných kontrolních dnech byla stavba kotelny projednávána jako celek. Sledovalo se plnění harmonogramu, financování, stavební připravenosti pro montáže technologie a nejrůznější další činnosti. Jednou mi položil náčelník Ing. Typl otázku, zda vím o tom, že je hotový komín tak trošku do mírného oblouku. A moje okamžitá odpověď zněla: "Ano, vím to, komín je bombírován proti směru převládajících větrů." Odpověď vyvolala okamžitou salvu smíchu a tak byl tento stav vzat přítomnými na vědomí.
V pátek 22.ledna 2016 jsem si ze svého bytu na Jelenici všiml, že je u komínu již jeřáb s dlouhým výložníkem a že tedy jeho demontáž počala. Dívám se na to s nostalgií, přece jen jsem byl před více než třiceti lety u jeho zrodu a tečí sleduji jeho zánik.
Oldřich Gregar. Foto Luboš Kozel