-
Řekl bych, že si jen málo
českotřebovských občanů všimlo změny v panoramatu města, kdy koncem
ledna a v průběhu února 2016 zmizel komín od bývalé uhelné kotelny u
"internátu" na Skalce, aby spolu s dalšími objekty uvolnil místo pro
novou plánovanou výstavbu. A právě o tomto komínu budou následující
řádky.
- Někdo si řekne : "No bože,o
jeden komín víc nebo míň, z toho se nestřílí..." Jenže každá věc má
přece jen svoji historii, své osudy a také svědčí o výsledku práce mnoha
lidí. A proto si myslím, že malé povídání o tomto tělese nikomu neuškodí
a komín tak neupadne v úplné zapomnění.
-
 Na
počátku osmdesátých let minulého století rozhodly státní orgány o
dostavbě Středního odborného učiliště železničního (SOUŽ) v České
Třebové a to v pořadí kotelna, budova dílen, škola a víceúčelová
tělocvična. Z tohoto programu byly realizovány jen kotelna s dílnami,
neboť politické změny v roce 1989 další pokračování zhatily a učňovskému
školství málem zvonila hrana.
- Výstavbou byl pověřen
investiční odbor Správy severozápadní dráhy v Praze. Kotelnu jako hlavní
inženýr projektu navrhl Ing. Schneider ze Státního ústavu dopravního
projektování (SUDOP) v Brně, komínové těleso vyprojektoval národní
podnik Teplotechna Brno. Generálním dodavatelem stavby byl národní
podnik Pozemní stavby Pardubice, závod 2 Litomyšl a podíleli se na ní
například pánové Josef Schwarzbach, Bohumil Střilek a Lochman, mistrem
byl pan Preisler. Technický dozor investora zajišťoval Oldřich Gregar
spolu s geodety Ing. Milanem Řezníkem a Václavem Knettigem z
Investorského úseku v České Třebové. V době výstavby byli náčelníky SOUŽ
diplomovaný František Dostálek a Ing. Vladimír Typl.
- Čtenář se může zeptat, proč
se věnuje pozornost právě tomuto komínu. Je sestaven z železobetonových
prefabrikovaných dílů, jednotlivé prvky jsou po obvodu vzájemně
svařené. V roce 1985 ho postavila Teplotechna n. p. Brno jako poslední
komín tohoto typu na území Československa.
- Celý komplex budov učiliště
stojí na zdravé opukové skále, však se tam právem říká "Na Skále" nebo
"Skalka". Pro komínový základ byl zřízen v rostlé hornině rozsáhlý výlom
následně vyplněný železovým betonem s blokem pro komínové těleso. Jeho
přesnou prostorovou polohu vytýčili geodeti investora. Základ musel
zajistit statiku komínu při možném rozkmitání například větrem a
zabránit vyvrácení.
- Konstrukce byla následující
: Na jeden metr vysoký dřík vyčnívající ze základu bylo umístěno pět
speciálně tvarovaných dílů, do kterých byly zaústěny kouřové kanály od
kotlů. A pak následovalo vlastní komínové těleso z třiceti osmi
osmibokých prefabrikátů. Uvnitř bylo těleso vyzbrojeno tepelnou izolací
a vyzdívkou.
- A počala vlastní montáž.
První den jsem si všiml bedny jablečného vína na pracovišti, ale řekl
jsem si, že je lepší nevidět. Ale druhý den víno nahradily basy s
plzeňskou dvanáctkou. To už byla jiná. Upozornil jsem tedy šéf montéra a
ten mi s 'klidem sdělil: "Pane šéf, ve střízlivém stavu nemůžete
dělat komínáře." A bylo to. Ale alkohol ze stavby zmizel, asi byl
dobře ukryt.
-
 Jednou
jsem se při podepisování stavebního deníku vedoucího prací jen tak mezi
řečí zeptal, zda je u této profese odjakživa. "Ale kdepak. Nejdříve
jsem pracoval jako horník v dole, ale tam jsem začal trpět
klaustrofobií. Tak jsem šel dělal komínáře."
- Montáž komína se blížila k
polovině. Jdu na stavbu a jen tak ze zvyku jsem porovnal jeho svislost s
hranou fasády severního křídla učiliště. A ono to nebylo rovnoběžné,
komín se mírné odkláněl od svislice. Při montáži se používala 30 kg
těžká olovnice zavěšená na ocelovém lanku. A ta byla ještě ponořena v
kbelíku s olejem, to aby byl maximálně eliminován její neustálý mírný
pohyb způsobený nejrůznějšími vlivy, m.j. i rotací Země. Ale komínáři
nevěřili, spoléhali na olovnici.
- Druhý den zkontroloval
svislost komínu teodolitem geodet pan Knettig a z jistil, že na 17
metrech je odchylka 10 centimetrů. Je samozřejmé, že komínáři měli při
založení pohledného dílu vše v naprostém pořádku a jen osoby nějak
spojené se stavbou o tomto malém nedostatku věděly.
- Na pravidelných kontrolních
dnech byla stavba kotelny projednávána jako celek. Sledovalo se plnění
harmonogramu, financování, stavební připravenosti pro montáže
technologie a nejrůznější další činnosti. Jednou mi položil náčelník
Ing. Typl otázku, zda vím o tom, že je hotový komín tak trošku do
mírného oblouku. A moje okamžitá odpověď zněla: "Ano, vím to, komín
je bombírován proti směru převládajících větrů." Odpověď vyvolala
okamžitou salvu smíchu a tak byl tento stav vzat přítomnými na vědomí.
- V pátek 22.ledna 2016 jsem
si ze svého bytu na Jelenici všiml, že je u komínu již jeřáb s dlouhým
výložníkem a že tedy jeho demontáž počala. Dívám se na to s nostalgií,
přece jen jsem byl před více než třiceti lety u jeho zrodu a tečí
sleduji jeho zánik.
Oldřich Gregar. Foto Luboš Kozel
 
|