V únoru bude 15 let od úmrtí Ing. Zdeňka Langa                
Zlatý mok
                         za Zdeňkem Langem
 
Dýchám, dýchám, a tedy zde ještě jsem.
Nepřemýšlím, neboť se nedá přemýšlet
a být přitom soustředěn na to,
že dý-chám, dý-chám...
 
Můj přítel a dávný kamarád zemřel.
V posledním vědomém vdechu ještě byl,
vzápětí však - svým posledním výdechem
dodýchal a tedy - navždy!?! - nebyl.
 
Zůstalo jen to, co ve mně utkvělo z toho,
jak jsem se s ním naposled loučil
na nástupišti českotřebovského nádraží.
Já v okně, v pohybu, na cestě od něho pryč,
a on, jako vždy, v širokém úsměvu,
vztyčenou rukou kýval za mnou
na příští shledání, nevěda -
stejně jako jsem to nevěděl já -
že se už shledáme na jiném nádraží,
kam vlaky pouze přijíždějí a kde není
už žádný výpravčí v červené čepici,
aby zelenou plácačkou dal příkaz k odjezdu.
 
A tak teď čeká na příjezd mého vlaku,
aby mě pak provedl městem věčného spánku,
stejně tak, jako mě prováděl městem svým,
pozemským, k němuž on přidal
tak velikánský kus sebe.
 
To druhé město, do kterého vlaky jen přijíždějí,
je určitě podobné tomu jeho tady. Takže vím,
že budu i tam k němu přijíždět s úsměvem,
odrážejícím jako v zrcadle úsměv jeho,
a zajdeme si zase na pivo a naše hluboké přátelství
znovu zajiskří jako zlatý mok
pod pěnou vždy tak málo říkajících slov.
Na svého kamaráda vzpomíná
Josef Tomáš, Austrálie

 

Báseň "Zlatý mok" jsem obdržel současně s přáním 
"Mary Christmas and Happy New Year",
které mě  do České Třebové Josef Tomáš,
českotřebovský rodák z tehdejší Rybnické ulice
pravidelně každý rok posílá.
 
Právě v době, kdy si připomínáme 15. výročí
úmrtí našeho prvního českotřebovského starosty
města po sametové revoluci, Zdeňka Langa.  (mm)
V neděli 25. února 2001 zemřel náhle na lyžařském výletě  poblíž Svinné Ing. Zdeněk Lang, bývalý starosta našeho města. Na  své trase hovořil s několika lidmi, aby se pak po chvilce skácel a přes pomoc druhých spojenou s okamžitou resuscitací se už zpět na  břeh života nevrátil. Záchranná služba byla zavolána po chvilce mobilním telefonem, ale do šesti minut  to do lesa samozřejmě stihnout nemohla - už bylo pozdě...   
Ing. Zdeněk Lang se narodil se 5. prosince 1932 a tak jsme všichni čekali na jeho sedmdesátku a pevně věřili, že se jí dožije v plném zdraví. Byl jistě významnou a populární osobností našeho města, člověk velmi aktivní, ve společnosti kamarádský. Byl opravdovým Třebovákem a všemožně se snažil prosazovat naše město tak, aby znovu nabylo té vážnosti a významu, který mu přísluší. V celém svém snažení ve funkci starosty i dále ve funkci radního nebo zastupitele vždy velmi aktivně působil a diskutoval k nejrozmanitějším problémům. Již od mládí byl aktivním sportovcem, snad právě ve sportu získal tolik přátel.  Zůstal sportu věrný i jako funkcionář a byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí. Po listopadu 1989 se okamžitě aktivně zapojil do veřejného a politického života  nejdříve v Občanském fóru a po jeho rozpadu pak  do Občanské demokratické strany, za kterou kandidoval dvakrát do městského zastupitelstva, tak i loni do zastupitelstva Pardubického kraje. Byl jedním z aktivistů vzniku myšlenky vytvořit místo stávajícího okresu region "Pomezí Čech, Moravy a Kladska" inicioval jeho vznik v České Třebové a byl i jeho prvním představitelem. Svou myšlenkou poněkud předstihl dobu a nenalezl podporu v žádných oficiálních strukturách.   To se ovšem později podařilo druhým, kteří založili "euroregion Glacensis", tedy region stejného názvu, ovšem s jiným obsazením a při jeho vzniku také dokonce bez České Třebové. Centrum regionu mohlo být díky Zdeňku Langovi v České Třebové, nyní je v Rychnově.  Zdeněk Lang aktivně působil také v Okresním shromáždění a jeho připomínky a náměty, zvláště v době, kdy byl starostou  byly podnětné.   Nelze pominout také Zdeňka Langa jako stavitele a projektanta. Jako odborník právě vždy nejvášnivěji vystupoval při hodnocení studií, plánů a záměrů, o vývoji města měl své představy. Řadu staveb během svého života realizoval, vzpomeňme např. na stavbu krytého bazénu v České Třebové nebo Kulturního domu v Ústí n.O. Jako aktivní projektant zůstal i ve svém důchodovém věku, kdy účinně pomáhal v projekční kanceláři své dcery Ing. I. Smolové. Lze tedy doslova říci, že zemřel u projektantského prkna, uprostřed rozdělané práce. 
Již v neděli večer v den jeho úmrtí vznikla ve Třebové iniciativa na postaveni malého pomníčku Ing. Zd. Langovi na místech, kde tak náhle zemřel. To se nakonec podařilo díky A. Černému zajistit .  Čest jeho památce !    
Milan Mikolecký

 
Kdo je Čechoaustralan Josef Tomáš                                     
Bohatý život Josefa Tomáše spojil zdánlivě neslučitelné: profesi strojního technika s básníkem a překladatelem.
Josef Tomáš se narodil před více než 80 lety v České Třebové v dnešní Moravské (dříve Rybnické) ulici 221. V roce 1968 emigroval do Německa. Dnes žije v Austrálii. „Doma“ je pro něj ale stále ČR a pokud si má vybrat tak je rád, pokud jej lidé označují za Čecha který žije v Austrálii (a ne naopak). Jeho životní příběh je až neuvěřitelný. Dvě zdánlivě neslučitelné profese, tedy strojní technik a poeta, se v případě Josefa Tomáše spojily "v jedno", prolínajíci se a vzájemně se doplňující...
Po gymnáziu se chtěl věnovat hlavně jazykům. Nebylo mu prý ale přáno a osud ho zavál na České vysoké učení technické do Brna. (Dokončil obor zaměřený na technické stroje!) S psaním básní začal kvůli stesku po domově, tedy až v australské emigraci. "Co jsem měl psát mamince, když jsem věděl, že dopisy jsou otevírány? Také na mě začalo padat to, že maminku už nikdy neuvidím, že domov už nikdy neuvidím. Nějak se to všechno nahromadilo a chtělo ven. A tak nějak, samo od sebe, se vzpomínání na ni, na domov, na mládí začalo zvolna formovat do veršů." Ve svých 45 letech tak během 3 let napsal cca 450 básní.
Když v roce 1983 maminka zemřela, přestal psát. Kamarádi mu ale radili pravý opak. Pokračovat. Ale v angličtině. Poslechl a napsal dalších 300 básniček. Celkovým výsledkem je několik básnických sbírek, které se právě dostaly na pulty našich knihkupectví - např. Hříva, Vzpomínky na domov atd. právě sbírku básní Hříva věnoval mamince a  vydalo ji českotřebovské Městské muzeum pod vedením Jiřího Pištory. Vydání knížky financoval Josef Tomáš výtěžek přišel tehdy pro českotřebovský  stacionář. Křest knihy se konal právě za přítomnosti Ing. Zdeňka Langa, odvěkého přítele Josefa Tomáše v tehdejší České čajovně v Klácelově ulici (Dnes kavárnička U Tygra).  Pamatuji se jak jsme knížku vydávali na dálku, korektury jsme si posílali mailem a zpět opravené stránky zase faxem. Básně v knížce H5íva jsme podle výběru Josefa Tomáše doplnil fotografiemi Karla Aligera. Ještě dnes jsou zbývající neprodané výtisky Hřívy v městském muzeu. 
Básnická tvorba dovedla J. Tomáše také k překladům českých autorů do angličtiny. Dnes je považován za dvorního překladatele díla Vladimíra Holana. Holanova tvorba je ale těžko srozumitelná i pro nejednoho Čecha. Některá jeho díla jsou ale opravdu nepřeložitelná, říká J. Tomáš. "Na začátku jsem mu také moc nerozuměl. Musel jsem zapomenout na svou osobu a začít číst to, co četl Holan." Pak si prý jeho technický mozek Holanovy verše rozložil do jednotlivých kroků, které se dají přirovnat k výrobní lince. Teprve poté Holana pochopil a mohl překládat.
Zajímavý byl ale i profesní život J. Tomáše. Do Německa se po roce 1968 dostal tzv. na stipendium. Chtěl tam ale zůstat a tak začal hledat práci, kterou nakonec získal v německé automobilce na pozici inženýra výzkumu. V roce 1976 přijal místo profesora na univerzitě v australském Melbourne. V jeho 60letech došlo na univerzitě k velkým změnám a byl propuštěn. A tak se v roce 1994 opět vrátil k původní profesi spojenou s automobilovým průmyslem a založil svou vlastní vývojářskou firmu Advea. V jejím čele stojí dodnes. Do České Třebové přijel Josef Tomáš naposledy v roce 2010 v době, kdy se dokončoval dopravní terminál Jana Pernera.