Představujeme dvě mladé členky DS Hýbl

Ve dnech 23. a  25. října roku 2015 měla českotřebovská veřejnost možnost  shlédnout dvě představení zatím   posledního divadelního představení DS Hýbl, kterým bylo zpracování operety „Šly panenky silnicí“,  uvedené k nedožitému stému výročí narození jednoho z autorů, konkrétně   autora hudby, českotřebovského rodáka Františka  Preislera ml. (*29. 1. 1915 Česká Třebová † 25. 3. 1983 Olomouc). V tomto představení se kromě mnoha českotřebovských divadelníků, dobře známých  zdejší veřejnosti, objevily také dvě mladé herečky, náležející k nejmladším členům souboru. Protože obě děvčata na českotřebovských divadelních prknech sehrála již  řadu rolí,  představme je v krátkých medailonech občanům našeho města.
 
Zuzana Vondrová – Kupková

První z nich je Zuzana Vondrová – Kupková (*19. 9. 1986 Ústí nad Orlicí), náležející již po  několik let do řad DS Hýbl. Zuzana se k divadlu dostala již jako žákyně první třídy základní školy, kdy začala navštěvovat divadelní kroužek při zdejším DDM Kamarád, který tehdy vedla známá  českotřebovská učitelka paní Jindřiška Vaníčková. Velice dobře si pamatuji Zuzku, kterak se  jako malé blonďaté děvčátko navracela z kroužku právě v doprovodu paní učitelky, neboť obě měly stejnou cestu domů, k Novému náměstí, a během cesty se absolvovala pravidelná zastávka v prodejně potravin v Sadové ulici, kde jsem měl možnost se s oběma setkávat. V rámci docházky do tohoto kroužku došlo také k nácviku první pohádky, v níž Zuzka  účinkovala. Byla to pohádka „O smutné princezně“, kde ztvárnila postavu kytičky Konvalinky. Jelikož tehdy, jak Zuzka sama říká, „ protože jsem měla krátké vlasy, hrála jsem pořád nějaké prince“, přišly další role v pohádkách „Popelka“ a „Šípková Růženka“. Jedna z tehdejších a Zuzčiných nejoblíbenějších rolí byl čert v pohádce „Princezna ze mlejna“. Tehdy také přišla role Širokého v pohádce „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Připomeňme ještě, že v té době byly zároveň v DDM v činnosti divadelní kroužky dva. Do toho druhého, který se udržel dodnes, chodilo tehdy poměrně více žáků. V kroužku DDM působila Zuzka i později, kdy se její zmíněné krátké vlasy staly  již minulostí, asi do ukončení osmé třídy základní školy. Poté činnost kroužku ustala. To však nebránilo tomu, aby Zuzana nepokračovala ve své  divadelní dráze. Ještě před tím totiž na  doporučení učitelky Jindřišky Vaníčkové, v době kdy Zuzana byla žačkou prvního stupně základní školy,  dabovala dvě loutkové pohádky, při čemž  se setkala s režisérem DS Hýbl Jiřím  Jirešem, který zmíněnou nahrávku oné pohádky režíroval. Na další spolupráci s DS Hýbl Zuzana vzpomíná: „Po letech, to už jsem skoro končila gympl, jsem potkala o letních prázdninách pana Jireše a on se mě ptal, jestli jsem nyní ve Třebové a jestli bych si s nimi zahrála divadlo. Pamatovala jsem si, jak hrály divadlo holky z gymplu −Verča Koutná, Markétka Jandová, Jitka Fojtíková, vždycky hrály nějaký komparz. Takže jsem počítala, že se tímto způsobem uplatním i já. No a pak jsme přišli na první čtenou zkoušku a já zjistila, že hraju Tornádo Lou v Limonádovém Joe. Pak se hrál Revizor, kde jsme se alternovaly s Magdou Peterkovou, protože to už jsem byla na VŠ ve Zlíně a nemohla jsem na všechny zkoušky, navíc tam byly všehovšudy dvě ženské role. Potom bylo Věno  slečny Laury, kde jsem, na to, že to byla titulní role, měla pár vět a slavnou plavkovou scénu se zajetím pod postel. Pak přišel úspěšný Podskalák, kde jsem se opět potkala v páru s Bedřichem Ducháčkem.
Poté se měla hrát Noc pastýřů, což bylo po několika zkouškách přehodnoceno a byla zařazena Mam’zelle Nitouche, kterou považuji za svou životní roli. A když jsem si myslela, že už víc divadlu dávat nemůžu, přišla Kytice, kde bylo po dvou měsících nacvičování z nahrávek jasné, že tudy cesta nevede. Prostě jsem to nevydržela a navrhla, že se to pokusím dát do not. Upletla jsem si na sebe bič. Nemám hudební vzdělání, takže jsem s tím hrozně bojovala... ale motivací bylo, jak se ostatní zlepšují, jak ty písničky začínají dostávat tvar a má to celé šmrnc“.
Naposledy mohla českotřebovská veřejnost Zuzku spatřit v roli Bětky Harachovské ve výše uvedené operetě  „Šly panenky silnicí“ v říjnu loňského roku. 
Připomeňme ještě, že krom herectví se po řadu let Zuzka věnuje též moderování různých akcí, jako jsou např. Lidové plesy, které jsou, jak sama říká, „její srdeční záležitostí“. 
Od roku 1995 se Zuzka objevuje na městském  úřadě  na vítání občánků a od roku 2000  také na svatbách. Je  tedy nyní  „nejdéle sloužící" zpěvačkou na úřadě. Na těchto akcích zpívá i recituje, byly roky kdy více recitovala, teď zase spíše více zpívá. Uváděla též několik  koncertů Řetůvanky a několik sezón zpívala v tanečním orchestru Relaxband, který vedl Jiří Zeman, kapelník Řetůvanky. Je také členkou pěveckého sboru  Bendl a příležitostně moderuje i jeho koncerty.
Uvádí však  i další  akce v regionu -  jedenkrát např. rozsvícení vánočního stromečku na Starém  náměstí, koncert k 80. narozeninám zdejšího pedagoga  Eduarda  Vaníčka, Alžběty  Poukarové a jejích kolegyň z konzervatoře, dále potom plesy − Lidový, maturitní, společenské večery gymnázia apod. Nedávno vystoupila též na koncertu Kajetánku, na koncertu Velkého swingového orchestru, který se konal v Litomyšli.K tomuto koncertu Zuzana dodala: „Dirigent orchestru  Milan Špičák si dělá legraci, že když nemůže moderovat herec Alfréd  Strejček, tak prý přicházím v úvahu jedině já“. Zuzana ještě také moderujekaždý rok ve Zlíně velkou konferenci o darování krve, která má motivovat lidi k bezplatnému dárcovství, pořádanou  ČČK.  Sám také Zuzčiny moderátorské schopnosti po řadu let využívám, když v městské knihovně pravidelně uvádí křty mých publikací, za což ji patří můj srdečný dík.
Dříve Zuzka čtyři  roky učila ve zdejším DDM  kytaru a jak sama říká,   je dnes milé vidět její bývalé žáky, jak hrají (např. Adam Pávek). Během studia Zuzana hrála také ve dvou divadlech, která secvičila na gymnáziu − Až příště, čerte a Mnoho povyku pro nic.
Na gymnáziu také dvakrát uváděla vánoční akademii a pak už jako absolventka školy moderovala většinu částí programu oslav 100 let gymnázia. 
Na otázku, zda Zuzana Kupková „podědila“ herectví a divadelní umění po někom ze svých předků, odpověděla: „Děda z maminčiny strany hrával v dechovce na několik hudebních nástrojů. Zemřel brzy, ještě než jsem šla do školy. Babička z tatínkovy strany ráda zpívala. Nikde nevystupovala, ale zpívání ji bavilo, hodně zpívala doma ... a jak  jezdí třebovští důchodci na tzv. zpívání, byla s harmonikářem vždycky hlavní hvězdou  zábavy.  Divadlo od nás ale nikdo nehrál, to ne“.
Připomeňme ještě, že za roli  Denisy v „Mam’zelle Nitouche“ získala Zuzana Kupková v roce 2013  v rámci divadelní přehlídky Zlom vaz cenu  za nejlepší  ženský herecký výkon. Další cenu, tentokrát  za herecký a pěvecký výkon a korepetici v „Kytici“, obdržela na krajské divadelní přehlídce v Červeném Kostelci v roce 2015.

 

 
 
 
Michaela Svobodová

Druhou z hereček DS Hýbl  je Michaela Svobodová (*29. 4. 1995 Ústí nad Orlicí). K divadlu se dostala ve svých pěti letech jako členka divadelního kroužku „Knoflíček“ při zdejším DDM Kamarád. Kroužek tehdy vedla, stejně jako v případě Zuzany Kupkové, učitelka Jindřiška Vaníčková, spolu s Editou Keprtovou. Později se zde objevují nové vedoucí, Jana Kopřivová-Endyšová a Petra Štanclová. Tehdy se  Míša účastnila nácviku dnes již zapomenuté pohádky, která však nebyla nakonec z časových důvodů realizována.  Sehrála zde střídavě dvě postavy, čerta a mravence.
Michaela Svobodová má na svém „kontě“ celou řadu rolí v poměrně velkém počtu představení. V divadelním kroužku v DDM to byly především pohádky, českotřebovskému publiku známé z televizní obrazovky. Tou první byla „Lotrando a Zubejda“ (2002),  kde ztvárnila dvojroli mnicha a doktora. Poté následovaly další z pohádek, postupně to byly: „Princové jsou na draka“ (2003) – dvorní dáma, „Ať žijí duchové“ (2004) – Vašek, „Poslušná Ella“ (2006) – skřítek, „Královna Koloběžka první“ (2007) – rybář, „Princ a večernice“ (2008) – Večernice, „Láďo, ty jsi princezna“ (2009) – král, „S čerty nejsou žerty“ (2010) – Dorota Máchalová, „Nesmrtelná teta“ (2011) – Závist. Poslední pohádkou, v níž  se Míša objevila, byla „O liščí moudrosti“ (2012), kde ztvárnila hlavní postavu, Paní Lišku. 
Další její herectví je totiž spjato s DS Hýbl.  Jak se do jeho řad dostala, Michaela zavzpomínala: „Vše začalo  tak, že mi paní Vaníčková, ke které jsem chodila na recitaci, nabídla, jestli se nechci přidat k Hýblu a já nadšeně souhlasila. Tak mi paní Vaníčková domluvila, že mám přijít na zkoušku souboru a poptat se po Magdě Peterkové a ta mě zavedla za panem režisérem Jiřím Jirešem a hned jsem dostala roli v komparzu a později i roli Fortnýřky“.
Jako členka Hýbla se Michaela poprvé objevila v roce 2012 ve známé a velice zdařilé operetě „Mam’zelle Nitouche“, kde bravurně ztvárnila věčně nachlazenou fortnýřku a  objevila se také v komparzu jako jedna z divadelních hereček. Za roli fortnýřky Michaela získala v roce 2013 v  rámci přehlídky Zlom vaz  Cenu Jana Sychry pro talentovaného divadelníka do 25 let.
V roce 2013 se objevila v postavě Jany ve hře „Košilka“ a v roce 2014  v „Kytici“, ve dvou  baladách.  V té první, s názvem  „Zlatý kolovrat“,  jako sestra – vražedkyně nebohé Dory, kterou spolu s matkou, Dořinou macechou, připravily v lese o život.  Scéna,  v níž ji matka oslovila „Vezmi nohy na ramena“ (myšleny Dořiny), měla mezi publikem velký úspěch. Druhou baladou byla „“Svatební košile, v níž sehrála dívku, jíž její milý, tehdy již umělec, „růženec vzal a zahodil a rázem byli ticíc mil“.
Naposledy bylo možné Michaelu spatřit v říjnu 2015  ve výše zmíněné operetě „Šly panenky silnicí“, kde se objevila v roli cizokrajné dívky Juno a také zde vystoupila v tanečním čísle. V obou případech v alternaci s kolegyní Danielou Stránskou.
V roce 2015 Michaela získala druhou cenu, tentokrát za herecký a pěvecký výkon v představení „Kytice“. Stalo se tak v rámci Východočeské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla.
Svůj herecký talent Míša také uplatňovala v letech 2010, 2011 a 2013 jako studentka zdejšího gymnázia na školních akademiích  a v letech 2011 a 2012 posílila řady „Jabkancových umělců“ na tradiční, listopadové Jabkancové pouti u kostelíčka, kde nezapomenutelné bylo její provedení známé TV scénky z Televarieté s panem Bucalou, jemuž se manželé střídavě, skákajíce si do řeči, snaží povyprávět vtip. Tehdy zde nahradila Jiřinu Bohdalovou, jejími partnery byli Otto Plíva a Bedřich Ducháček.
Kromě herectví je možné Michaelu spatřit v našem městě i při jiných příležitostech. Celkem sedmkrát moderovala besídku zdejšího DIA klubu, kde také  účinkovala a  recitovala v programu, pečlivě připraveném paní učitelkou Jindřiškou Vaníčkovou.  Kromě toho se od čtvrté třídy základní školy, tedy od roku 2006, také dosud  objevuje ve zdejší obřadní síni MÚ,  kde svojí recitací doprovází společenské akce.
Michaela Svobodová svoji lásku k divadlu zřejmě ,,podědila" po svém pradědečkovi (otci zdejšího hasiče Pavla Bartase), který hrával ochotnické divadlo v Příboře.
                                                                                                                                           Martin Šebela