V druhé polovině loňského roku ukončila v České Třebové na Semanínské ulici 1547 činnost společnost Ekoline Group, s.r.o., která se zabývala výkupem železa a dalších kovů, likvidovala vraky osobních automobilů respektive vozy, které dosloužily. Sídlila v bývalé cihelně, jejíž vnitřní prostory vlastně  nevyužívala a zdejší tovární komín byl jen reklamou s nápisem "Sběrna", orientačním bodem, podle kterého bylo možné  sběrnu najít.  Svým umístěním do průmyslové zóny život města nerušila, rozhodně méně, než sběrna kovů  "vhodně" umístěná do Benátek. Výkup kovů přestal mezi tím tak lukrativní záležitostí a tak sběrna zmizela.

Pozemek a stavby se staly předmětem prodeje, který se podařilo poměrně rychle domluvit a uskutečnit. Nyní nevyužitý pozemek si mezi sebou rozdělí společnost IMS - Drašnar (nástrojárna a  zpracování plastů), která již nějakou dobu hledá prostor pro své rozšíření a   společnost CZ LOKO, která již vlastní další pozemky na jih od pozemku cihelny a která zde realizuje svůj rozvojový program.  IMS - Drašnar získává pozemky a stavby až po nyní bouraný komín bývalé cihelny (včetně komína a budovy bývalé cihelny s pecí), CZ LOKO pak další pozemky  až ke svému současnému areálu.  Zatím není nijak řešen pozemek přilehlého bývalého dobývacího prostoru cihelny. Firma IMS Drašnar tak má před sebou nemalý úkol: realizovat demolici vysokého továrního komína a celé budovy cihelny. Byla sice snaha budovu cihelny využít, zachránit, ale po prohlídce objektu statikem bylo konstatováno, že vybouráním pece by se podstatně změnila statika budovy a využití objektu by bylo velmi, velmi drahé, přitom by vznikla řada omezení pro využití budovy. Demolice bude tedy podstatně levnější a umožní vyřešit celý získaný prostor efektivně právě dle potřeb rozvíjející se společnosti.  Zimní období je pro demolice velmi vhodně a tak můžeme nyní sledovat, jak rychle je komín cihelny odbouráván. Na komíně pracují dva komínáři, se kterými by jejich práci asi každý nevyměnil. Cihly z komína odhazují z výšky dolů, v okolí komína  postupně narůstá vrstva vybouraného materiálu. Ve výšce se každý necítí dobře a určitě tam pěkně fouká. Kolik z komína chybí můžeme sledovat na ubývajícím nápisu "Sběrna". Demolici zajišťuje firma Davida Skalického,  která vlastní také také zařízení na zpracování a drcení vybouraného stavebního materiálu, takže neskončí bez užitku na skládce. Objekt k demolici je však velký a demolicí komína tedy práce nekončí.  Na pozemku, který získala společnost CZ LOKO je demoličních prací mnohem méně, ale i tam se již začalo s likvidací bývalé váhy a  dalších  zařízení.

Pozemky bývalé cihelny  odděluje od silnice (Semanínské ulice) železniční vlečka, která je stále využívána a může být pro rozvoj průmyslové zóny užitečná i v budoucnu. Její poloha však současně znamená poměrně velké šířkové omezení vozovky, která by si v průmyslové zóně zasloužila větší šířku umožňující bezkolizní míjení nákladních vozidel. Jenže není kam se rozšířit. S vlečkou se hnout nedá a na druhé straně je silnice těsně kolem plotu areálu CZ LOKO.  Jediným ovšem asi nerealizovatelným řešením by tedy byla integrace vlečky s občasným provozem do tělesa silnice, což však vzhledem ke dvěma  různým majitelům  není možné. Průjezd velkých vozidel směrem k Národnímu domu a kolem Javorky není ale aní žádoucí, protože by přivedl nákladní dopravu do míst, kde si ji  nepřejeme a odkud ji vyháníme.  Díky rekonstrukcí silnice v tzv. tunelech musí nákladní vozy využívat tuto trasu přes průmyslovou oblast přímo vedoucí na I/14.

Z panoramatu města tedy definitivně zmizí bývalá českotřebovská cihelna, která dříve patřila pod Východočeské cihelny n. p.  Hrochův Týnec. Malých cihelen v České Třebové však bývalo více, např. Plašilova  cihelna za na Trubech, v Hliníkách, nebo cihelna v prostoru za tzv. tunely. Připomeňme si stručně osud této poslední  mizející cihelny za areálem železničních dílen:  Již v dřívějších dobách bylo o svazích směřujících ke Kozlovskému lesu známo, že obsahují kvalitní keramickou hlínu. V roce 1928 se zde Akciová společnost cihelen rozhodla postavit cihelnu. Počáteční kapacita závodu byla 2,5 mil. cihelných jednotek ročně, vyráběla se široká paleta výrobků. V průběhu okupace byl závod uzavřen a k novému otevření došlo opět roku 1946. Po znárodnění přešel závod pod n. p. Hodonínské cihelny, od roku 1950 je součástí n. p. Východočeské cihelny s podnikovým ředitelstvím v Hrochově Týnci. V roce 1968 došlo k zahájení rekonstrukce závodu — k přestavění lisovny a pece, byla zavedena mechanizovaná vyvážka a navážka. V roce 1972 byla dokončena panelárna na keramickou prefabrikaci s kapacitou 7500 m³ za rok. Původní kapacita závodu se rekonstrukcí zvýšila čtyřikrát. Sortiment cihelny je rozdělen mezi klasický zdicí materiál (bloky CDK) a tvarovky BK pro potřeby panelárny. Perspektiva závodu spočívala v rozšíření keramické prefabrikace. Cihelna byla v provozu do roku 1989, potom je další její osud spojen s firmou Jevisport, která zde provozovala tamní panelárnu.