![]() |
V únoru 2016 mizí z panoramatu města hned dva vysoké "tovární" komíny - komín kotelny na Skalce a nevyužitý komín bývalé cihelny. Musíme se smířit tím, že jejich počet ve městě se trvale snižuje, i když to neznamená, že by se tím snižoval industriální charakter našeho města. Je jiná doba, která tovární komíny nepotřebuje. A když tak jen jako nosiče antén všeho druhu.
Pozemek a stavby se staly předmětem prodeje, který se podařilo poměrně rychle domluvit a uskutečnit. Nyní nevyužitý pozemek si mezi sebou rozdělí společnost IMS - Drašnar (nástrojárna a zpracování plastů), která již nějakou dobu hledá prostor pro své rozšíření a společnost CZ LOKO, která již vlastní další pozemky na jih od pozemku cihelny a která zde realizuje svůj rozvojový program. IMS - Drašnar získává pozemky a stavby až po nyní bouraný komín bývalé cihelny (včetně komína a budovy bývalé cihelny s pecí), CZ LOKO pak další pozemky až ke svému současnému areálu. Zatím není nijak řešen pozemek přilehlého bývalého dobývacího prostoru cihelny. Firma IMS Drašnar tak má před sebou nemalý úkol: realizovat demolici vysokého továrního komína a celé budovy cihelny. Byla sice snaha budovu cihelny využít, zachránit, ale po prohlídce objektu statikem bylo konstatováno, že vybouráním pece by se podstatně změnila statika budovy a využití objektu by bylo velmi, velmi drahé, přitom by vznikla řada omezení pro využití budovy. Demolice bude tedy podstatně levnější a umožní vyřešit celý získaný prostor efektivně právě dle potřeb rozvíjející se společnosti. Zimní období je pro demolice velmi vhodně a tak můžeme nyní sledovat, jak rychle je komín cihelny odbouráván. Na komíně pracují dva komínáři, se kterými by jejich práci asi každý nevyměnil. Cihly z komína odhazují z výšky dolů, v okolí komína postupně narůstá vrstva vybouraného materiálu. Ve výšce se každý necítí dobře a určitě tam pěkně fouká. Kolik z komína chybí můžeme sledovat na ubývajícím nápisu "Sběrna". Demolici zajišťuje firma Davida Skalického, která vlastní také také zařízení na zpracování a drcení vybouraného stavebního materiálu, takže neskončí bez užitku na skládce. Objekt k demolici je však velký a demolicí komína tedy práce nekončí. Na pozemku, který získala společnost CZ LOKO je demoličních prací mnohem méně, ale i tam se již začalo s likvidací bývalé váhy a dalších zařízení.
Z panoramatu města tedy definitivně zmizí bývalá českotřebovská cihelna, která dříve patřila pod Východočeské cihelny n. p. Hrochův Týnec. Malých cihelen v České Třebové však bývalo více, např. Plašilova cihelna za na Trubech, v Hliníkách, nebo cihelna v prostoru za tzv. tunely. Připomeňme si stručně osud této poslední mizející cihelny za areálem železničních dílen: Již v dřívějších dobách bylo o svazích směřujících ke Kozlovskému lesu známo, že obsahují kvalitní keramickou hlínu. V roce 1928 se zde Akciová společnost cihelen rozhodla postavit cihelnu. Počáteční kapacita závodu byla 2,5 mil. cihelných jednotek ročně, vyráběla se široká paleta výrobků. V průběhu okupace byl závod uzavřen a k novému otevření došlo opět roku 1946. Po znárodnění přešel závod pod n. p. Hodonínské cihelny, od roku 1950 je součástí n. p. Východočeské cihelny s podnikovým ředitelstvím v Hrochově Týnci. V roce 1968 došlo k zahájení rekonstrukce závodu — k přestavění lisovny a pece, byla zavedena mechanizovaná vyvážka a navážka. V roce 1972 byla dokončena panelárna na keramickou prefabrikaci s kapacitou 7500 m3 za rok. Původní kapacita závodu se rekonstrukcí zvýšila čtyřikrát. Sortiment cihelny je rozdělen mezi klasický zdicí materiál (bloky CDK) a tvarovky BK pro potřeby panelárny. Perspektiva závodu spočívala v rozšíření keramické prefabrikace. Cihelna byla v provozu do roku 1989, potom je další její osud spojen s firmou Jevisport, která zde provozovala tamní panelárnu. ![]() |