Několik vět k historii Švabinského chaty                              
Historie Švabinského chaty na Kozlovském kopci je vcelku známá například z brožurky Rudolfa Fibigara „90 let organizované turistiky v České Třebové“, vydané odborem Klubu českých turistů v Č. Třebové v roce 2013, v jednotlivostech pak třeba na výstřižcích z dobového tisku na webu Státního okresního archivu v Ústí nad Orlicí na http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace-usti/?adresar=CZ_225204010_0283_x00002&nadpis=CZ_225204010_0283_x00002&strana=1, resp. http://vychodoceskearchivy.cz/ebadatelna/zobrazeni-publikace-usti/?adresar=CZ_225204010_0283_x00003&nadpis=CZ_225204010_0283_x00003&strana=1 (4.1.2016) pro ty, kterým nejsou dostupné starší výtisky Českotřebovského zpravodaje. Takže je nasnadě otázka, zda a co lze k historii chaty ještě dodat?
Moje slabost pro podobné chaty došla tak daleko, že jsem se rozhodl podělit se o výsledky pátrání po jejich osudech se čtenáři Vlastivědných listů Pardubického kraje, kde v čísle 1/2015 je pojednání o turistické chatě zvané Lucký vrch a s ní se podobným názvem pletoucí Suchý vrch (a Luční boudě v Krkonoších), v čísle 3/2015 pak první část věnovaná výročí 75 let chaty na Andrlově chlumu u Řetové. (Tyto tzv. turistické čtvrtletníky bývaly k mání v Turistických informačních centrech, tedy i v Č. Třebové.) A právě při jejich psaní jsem si uvědomil, co poválečným osudům Švabinského chaty zůstali jejich autoři dlužni třeba pouhým konstatováním, že „po reorganizaci a zániku KČT přešla chata do vlastnictví družstva Jednota“.
Pro snazší pochopení nejen jejích osudů si ve stručnosti připomeňme události poválečné doby i roků následujících. V letech 1948 až 1952 byla uplatněna koncepce jednotné tělovýchovy a členská základna rušených korporací byla tzv. slučovacími schůzemi začleněna do sjednocené tělovýchovy, kterou řídila Československá obec sokolská (ČOS) a její organizační složky (obrozený Sokol, resp. sokolské župy). Majetek, který náležel ke dni 31. března 1948 tělovýchovným a sportovním organizacím, zaniklým v důsledku sjednocování tělovýchovných a sportovních organizací a majetek získaný z přídělů konfiskátů přešel (z rozhodnutí Krajských národních výborů) na základě zákona č. 187/1949 Sb. ze dne 14.7.1949 na Československou obec sokolskou. Tato slučovací akce se nazývala „začleňování majetku do vlastnictví ČOS“ a probíhala až do roku 1952. V roce 1950 bylo ke správě jejího majetku ustaveno sokolské družstvo služeb Vzlet, které pak převzalo i většinu turistických chat. V roce 1953 (zpětně od 1. ledna) bylo sokolské družstvo přeměněno na národní podnik, zatímco ČOS při reorganizaci zanikla. Národní podnik Vzlet tak podléhal přímo Státnímu výboru pro tělesnou výchovu a sport (SVTVS s účinností od 17.12.1952), z jehož rozhodnutí nakonec vstoupil dnem 14.2.1954 do likvidace, administrativní dohodou se jeho nástupcem stal n.p. Turista. Na ustavujícím sjezdu ve dnech 3. a 4. března 1957 byl založen Československý svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTV, zákon č. 68/1956 Sb. o organisaci tělesné výchovy a sportu s účinností od 1.1.1957), který převzal majetek i funkce, do té doby vykonávané SVTVS (včetně vesnických jednot s původním názvem SOKOL a odborových organizací ROH). Základem činnosti se staly tělovýchovné jednoty (TJ) se sportovními oddíly, turistické aktivity přešly pod odbory turistiky TJ. Po Listopadu 1989 obnovil svoji činnost i Klub českých turistů (KČT), některé odbory uplatněním zákona č. 173/1990 Sb. dosáhly navrácení kdysi „začleněného“ majetku.
A jak to tedy bylo se Švabinského chatou?
                                                                                                                    Záhlaví dopisních papírů
Podle Pamětního zápisu z 30.XII.1948 ohledně začlenění KČT v České Třebové do Tělocvičné jednoty Sokol pověřují zástupci Sokola dosavadní výbor KČT v České Třebové vedením veškerých záležitostí klubu, nyní oddílu Sokola, přičemž správní výbor rozhodne dodatečně o dalším vedení turistického oddílu… Z (při tom) předloženého soupisu jmění v jednotlivostech pak vyplývá, že toto pozůstává mimo jiné z turistické chaty Švabinského na Kozlovském kopci čp. 58 v Kozlově v ceně dle požární pojistky z roku 1945 Kčs 250.000,--, z vnitřního zařízení chaty a pokojů dle soupisu v ceně Kčs 50.000,-- dle požární pojistky z roku 1945 jakož i lůžkovin za Kčs 10.000,-- a z rozhledny nepouživatelné, bezcenné (na palivové dřevo). Můžeme zpětně konstatovat, že takto se tehdy začínalo v místě samém, aniž by ale došlo ke změně vlastníka. A jak bylo posléze konstatováno v listině o odevzdání, „objekt je sokolským turistickým zařízením, kteréž je svojí místní povahou určeno výhradním potřebám tělesné výchovy a sportu a toto jeho účelové poslání nesmí být bez předběžného souhlasu ÚVS(okola) nikterak měněno, omezováno ani obcházeno - zejména pokud jde o běžné poskytování pohostinství a ubytování též nahodilé turistické veřejnosti v míře odpovídající turistickému provozu v místě“.
Pak následovalo rozhodnutí KNV v Pardubicích ze dne 28.3.1950, kterým se vkládá (na základě § 9 zák.č. 187/1949 Sb.) právo vlastnické pro ČOS v Praze (po předchozím vlastníku, Odboru klubu československých turistů v České Třebové). Tak bylo Okresním soudem v Litomyšli 17.4.1950 úředně stvrzeno, že vlastnické právo parcely č.kat. 234/3 les, 234/4 pastvina a staveb. parcely č.kat. 74 s turistickou chatou čp. 58 v Kozlově přešlo na Československou obec sokolskou.
Jak už bylo předesláno výše, v ČOS bylo ustaveno sokolské družstvo služeb Vzlet, které převzalo provoz většiny turistických chat. (Úředníkem ve vedení družstva Vzlet, pak v aparátu ČSTV byl ing. Václav Maria Havel, otec někdejšího presidenta Václava Havla.) Tak Švabinského chata byla do něj začleněna 21.4.1950 a z něho vyčleněna k 1.2.1954 až při jeho likvidaci delimitací do RaJ (Restaurace a jídelny) v Ústí nad Orlicí. Jak je v předávacím zápisu poznamenáno, jedná se o horskou chatu III. cenové skupiny v I. horském pásmu, v dobrém stavu.
                                                                                Vzlet - Švabinského chata na Kozlovském vrchu na dobové pohlednici
V roce 1952 byly podle zák.č. 71/1952 Sb. z 12.12.1952 při KNV a ONV zřízeny výbory pro tělesnou výchovu a sport, které obstarávaly státní správu ve věcech tělesné výchovy a sportu (mohly být zřízeny i při některých MNV). Tak třeba název tělovýchovné jednoty se určoval podle názvu odborového svazu, k němuž patřil ZV ROH příslušného závodu, úřadu, ústavu nebo vysoké školy, takže název Lokomotiva náležel jednotám patřícím svazu zaměstnanců železnic. Sice podle listiny o odevzdání ze dne 22.11.1952 (rušení ČOS) vloženo právo vlastnické pro Sokol „ČSD“ Česká Třebová, které obmezeno podle odst. 5 této listiny (bez předchozího souhlasu ČOS nejste oprávněni majetek tento zciziti ani zatížiti a ani jeho účelu odjmouti), ale podle výše citovaného zákona se z něho stává Závodní skupina ROH ČSD, dílna pro opravu vozidel v Čes. Třebové (neoficiálně TSO Lokomotiva), od r. 1956 TJ Lokomotiva v Čes. Třebové se zápovědí zcizení nebo zatížení vlastnického práva bez souhlasu ÚV TSO ROH.
V roce 1964 chatu „koupila“ Jednota Ústí nad Orlicí. Stalo se tak hospodářskou smlouvou o převodu vlastnictví k majetku společenské organizace z 3. listopadu 1964 mezi TJ Lokomotiva Č. Třebová jako předávající a LSD Jednota Ústí nad Orlicí se sídlem v Letohradu jako přejímající organizací, na níž vlastnictví přešlo k 1.12.1964 za úplatu Kčs 31 415,30 (podle ocenění přísežným znalcem z listopadu 1959). A důvodem převodu bylo, že zatímco dosavadní vlastník objekt již řadu let neužívá, přejímající organizace provádí v budově restaurační a hotelový provoz. (Za povšimnutí stojí, že souhlas s převodem potvrdil až 2.9.1965 OV ČSTV v Ústí nad Orlicí jako nadřízený orgán.)
Po roce 1990 vznikla v obnoveném KČT Česká Třebová iniciativa, vedoucí k navrácení vlastnictví chaty Maxe Švabinského, ale turisté neuspěli. Jednání s příslušnými orgány ztroskotalo na hospodářské smlouvě (financích?), dle které se TJ Lokomotiva tehdy vzdala vlastnictví ve prospěch LSD Jednota mimo vší pochybnost a tedy legálně. V roce 1993 proto chata skončila v privatizaci.
Proč se tak stalo nebo zda to mohlo být třebas i jinak bych už (případně) přenechal kompetentním. Jen bych si dovolil uvést, že podobné to bylo i s Janderovou chatou na Andrlově chlumu. Tu v roce 1958, už jako chatu Hvězda také prodal (kupní smlouvou) tehdejší vlastník Jiskra Ústí nad Orlicí téže Jednotě. Když ale ústečtí turisté požádali v roce 1990 Jednotu Ústí n. O. o její vrácení, byla jim na základě dohody za náhradu vnitřního vybavení v hodnotě 170.000 Kč k 1.1.1992 vrácena, což následně potvrdily Okresní i Krajský odvolací soud. [Milan Chasák (red.) „Andrlův chlum - rozhledna 1996“, KČT odbor Ústí nad Orlicí 1996, str. 34]
Miloslav Renčín
Pro zvídavé (kromě uvedených v textu):
Katastrální úřad pro Pardubický kraj – Katastrální pracoviště Ústí n. Orl., Pozemková kniha katastrální obce Č. Třebová-Kozlov, knih. vl. č. 113 a listiny k ní.
Státní oblastní archiv Zámrsk, fond Vzlet, sokolské družstvo služeb, oblastní správa Pardubice 1950-1952, národní podnik 1953-1954.