Zpráva o stavu české (nebo českotřebovské?) komunální politiky

Uvádím po 16 letech přetištěný článek Karla Ryšána (kar). Původně vyšel v internetovém deníku Romana Rouna s názvem "Alois", potom byl nedlouhým časovým odstupem ještě uveden také v tehdejším internetovém vydání Českotřebovského zpravodaje. V té době bylo ovšem na internetu daleko méně čtenářů. A tak neuškodí si vše po tolika letech zopakovat a posoudit, zda tam jsou i prvky ze současné doby.

  (21.4.2000 kar) Strávit volební období v městském zastupitelstvu, to dá jednomu zabrat. Ale také si vypracuje vlastní názor na spoustu věcí víc, než kdyby žil dvěsta let na venkově. Říká se, že komunální politika je jiná než ta parlamentní, že je taková praktičtější, řešení problému nečiní rozdíly mezi stranami a protože se lidé znají, lépe dospějí k rozumnému řešení než páni poslanci či senátoři. Asi ano, ale na věc je možno nazírat i jinak. Zatímco politická příslušnost není až tak důležitá, důležité jsou kontakty a známosti, které dávají jedněm možnost rozhodovat se rovně a svobodně a druhým rovněji a svobodněji. Tím jsem chtěl naznačit, že i na tom nejmenším městečku se dá na problém pohlížet nejméně ze dvou zcela opačných stran. Někdy i ze čtyř, když bereme jen ty hlavní světové. Podívejme se na problematiku poněkud podrobněji. A začněme od hlavy.

Představitelem města je starosta. Měl by to být člověk schopný, zkušený, vzdělaný, inteligentní, charakterní, příjemný a já nevím co ještě. Už tento zkrácený výčet ukazuje, že tvrzení starosta = nejlepší je zcela nesmyslné. Nejschopnější lidé dnes podnikají. A tak se vybírají jednoocí mezi slepými. Lidé se o funkci příliš nederou. Proč? Podívejte, starosta je volená funkce. Až přejde jeho volební období, je pravděpodobné, že podruhé nebude zvolen a řekněte mně, myslíte, že na člověka středního věku čekají všude s otevřenou náručí jen proto, že čtyři roky starostoval? A tak jde o post pro člověka spíše staršího, který funkční období přežije, případně proklimbá a pak.... sbohem, já jsem v penzi.

Také úroveň vzdělání není zrovna podmínkou. Úřady mají řadu skutečně schopných a profesionálně zdatných úředníků. Ale který z nich by na sebe upoutával pozornost, když za slušný plat může být ukryt v kanceláři (na věčné časy) a dostatečnou kariérou může být funkce vedoucího referátu.

A když už se na starostování někdo uváže, pak musí počítat s jistotou, že zanedlouho bude muset předat žezlo a snaží se získat kontakty, a třeba i materiální výhody. To ovšem stěží může zůstat čistý jak lilie. Přinejmenším se namočí do lobování, někdy do méně či více nápadných úplatků , ne-li do něčeho horšího.

Úřednictvo je kapitolou samo pro sebe. Občané našeho města svorně říkají (samozřejmě v ústraní), že hlavní snahou celého úřadu je pozdržet vyřízení každé záležitosti co nejdéle. Nevyvíjet přílišnou aktivitu! Ono je totiž nutné, aby úředník nenarazil. Přece jen plat není špatný, pracovní úsilí přijatelné, a budoucnost více méně jistá. Jen kdyby ti lidé neotravovali. To by se úřadovalo. Aby měli úředníci motivaci, uvažuje se o jakési definitivě. Ach jo. Už vidím pány rady, vrchní rady, oficiály a další jak přežívají ve stínu svých kanceláří až do penze. Jenže zase na druhou stranu...

Nejmocnějším orgánem města je rada. Ono to na první pohled tak nevypadá, ale je. Rada se odměňuje za svoji činnost, rozhoduje o mnohém, a mnohé doporučuje zastupitelstvu ke schválení. Termín je správný, jak ještě uvidíme, zastupitelstvo často nerozhoduje, a to ani kdyby mělo, ale schvaluje. Je-li pracovní atmosféra v radě přátelská, t.j. jsou li členy rady jen samí kamarádi, pak je rozhodování bezproblémové. Některým občanům to vadí, některým to je fuk. Ti co jim to je fuk, jsou buď za vodou, nebo bohémové, ti kterým to vadí se snaží vyšachovat stávající radu a dostat se při volbách na její místo, aby mohli "ďobnout pizzu" taky. Vše je tedy v pořádku, snad jen bravu moc a korýtek málo.

Zastupitelstvo je ve městě tím největším pánem. To ovšem nijak nevylučuje to co už jsem napsal, protože v historii byli největší páni taky jen pro parádu a vládli dvořané a úřadníci. Zastupitelstvo se čas od času sejde, a odhlasuje to co je zapotřebí. V demokratické společnosti je to snadné, protože když si zastupitelé vymyslí vyhlášku, aby jejich město bylo bezpečné a krásnější, pak jim to právníci zbourají, protože byl překročen zákon. Tak se vyhláška více či méně opíše a demo vlk se nažral a právní koza zůstala celá. Mnozí zastupitelé to brzy zjistí a tak jich asi čtvrtina (odhadem) tráví jednání s dobře skrývaným nezájmem, další dvě čtvrtiny sice chápou o čem je řeč, ale jsou na řešení osobně zaangažováni. Tedy pan ředitel školy zvedne ruku pro stadion a předseda fotbalového klubu pro školní kotelnu. Lékaři si prosadí zvýhodněný nájem pro své ordinace, divadelníci novou oponu a pan starosta nové služební auto. Bude-li čistě náhodou v zastupitelstvu místní kominík, budou se pravděpodobně stavět vyšší komíny a bude-li majitel chovné stanice vzácných pejsků, budou místní psi nosit obojky se znakem města. Zúčastění jsou spokojeni.

Veřejnost informuje místní tisk. Místní tisk, ač soukromý je poměrně slušně dotován radnicí. Na jednu stranu je to dobře, protože kdyby mu sem tam od majetných něco nekáplo, dávno by dotisknul. Na druhou stranu to má ještě tu výhodu, že místní tisk prakticky nikdy nekritizuje radnici. A když, tak jemně, aby ani slůvkem neublížil. Co mu také zbývá. To je zase jeden rys demokracie po česku.

A co občan? Tomu je to, jak jsem už řekl, jedno. Jen zřídkakdy zavítá na jednání zastupitelstva. Je to pochopitelné, protože pro normálního občana to musí být značná otrava. Zastupitelé se neperou, hádají jen o peníze a sem tam o nějaký názor, někteří jsou dohodnuti předem, tak o co jde. Podniká se podle rozpočtových pravidel, rozpočty se dodržují, na prodeje jsou odhady, záležitosti se vyřizují podle schváleného pořadí důležitosti atd. A když je zapotřebí, tak se udělá rozpočtová změna, při prodeji se sleví nebo přidá, změní pořadí důležitosti atd. Všechno je jasné a průhledné. Platí zásada, že ten kdo vládne na radnici má pravdu, a v případě že jí nemá, platí zásada číslo jedna. Občana to příliš nezatěžuje, protože obecní kytky krade podle potřeby, odpadky hází kam chce, a z problémů se nějak vždycky vykroutí. A to je ten správný liberalismus.

Kar

Poznámka: Jaká by byla zpráva o stavu českotřebovské komunální politiky dnes?