Kontrolní hlášení je Absurditou roku 2016!

Často sporné postupy úřadů, pokuty za systémové chyby a skutečnost, že nařízení nic nenahrazuje, nezlepšuje a přidělává další zbytečnou práci. Především tyto důvody stály za tím, že se kontrolní hlášení po pěti měsících od svého zavedení stalo Absurditou roku! O nelichotivém titulu pro nejnovějšího pomocníka byrokracie rozhodla veřejnost v online hlasování.

Anketa Absurdita roku 2016 je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku 2016 a Česká Spořitelna Živnostník roku 2016. Má za cíl upozornit na zbytečné a často nesmyslné administrativní povinnosti a nařízení, které úřady ukládají podnikatelům.  Absurdita roku však není jen populární anketou, ale také účinným nástrojem ke snižování administrativní zátěže. Za dobu své existence přispěla k odstranění celé řady zbytečných zákonů a vyhlášek.

 

Seznamte se: Kontrolní hlášení

Od 1. ledna 2016 musí všichni plátci DPH podávat každý měsíc (fyzické osoby - kvartální plátci kvartálně) tzv. kontrolní hlášení, což je speciální „daňové tvrzení“, které ale nenahrazuje řádné daňové přiznání k DPH, ani souhrnné hlášení. Svá první kontrolní hlášení k DPH mají za sebou i fyzické osoby - čtvrtletní plátci DPH a ti ostatní se chystají realizovat již čtvrté. Podle odborníků se tak už nyní dají pojmenovat některé problémy, které v souvislosti s tímto hlášením podnikatelé mají.

 

Systémové chyby a sporné údaje

Nejčastěji se řeší formální chyby, jako jsou např. evidenční čísla daňových dokladů nebo nesoulad ve vykázaných plněních na straně dodavatele a odběratele.  Zejména u splátkových a platebních kalendářů dochází často k nespárování údajů jen díky rozdílnému číslu daňového dokladu, ačkoliv všechny ostatní údaje souhlasí. Problém je také v samotném postupu úřadů, který leckdy nemá oporu v zákoně. Úředníci často požadují velké množství podkladů ve velmi krátké době (např. do druhého dne), dotazují se na jiné skutečnosti než na ty, které se uvádějí do kontrolního hlášení nebo v případě nesrovnalostí namísto zaslání výzvy dle zákona o DPH rovnou zahájí u odběratele postup k odstranění pochybností, k čemuž by měli přistupovat až v případě, že nesrovnalosti přetrvávají.

"Cíl, který zavedení kontrolního hlášení sleduje, je v obecné rovině přínosný. Jeho hlavním problémem je skutečnost, že stát přenáší další administrativu spojenou s výběrem DPH na podnikatele, a to pod hrozbou neadekvátních sankcí. Nadbytečnou byrokratickou zátěž plátců a vyžadování duplicitních údajů by např. snížila větší "systémová provázanost" (co do obsahu, lhůt apod.) kontrolního hlášení na ostatní, již existující, povinná podání a evidence (daňové přiznání, dodatečné daňové přiznání, evidence pro účely DPH). K jeho efektivnějšímu fungování by bezesporu přispělo i využití propracovanějších analytických technik, které by umožnily cílené (a nikoli plošné prověřování) nesrovnalostí," okomentovali vítěznou Absurditu Martin Diviš, ředitel daňového oddělení PwC
a Radek Buršík, vedoucí advokát PwC Legal.

 

Faktický význam chybí

Jaký je skutečný význam kontrolního hlášení, když spolu s daňovým přiznáním k DPH obě řeší stejnou věc a jedno druhým nelze nahradit? Vláda se zavázala bojovat proti velkým daňovým únikům, místo toho ale míří na menší daňové poplatníky. Tato zbytečná byrokratická zátěž komplikuje život především živnostníkům a malým firmám, tedy rozhodně ne pachatelům tzv. karuselových podvodů, na které má novela údajně mířit.

Přišel jsem převzít toto nelichotivé ocenění především proto, že se za kontrolní hlášení nestydíme a věříme mu. Nikdy jsme netvrdili, že kontrolní hlášení nepřinese dodatečnou administrativní náročnost pro podnikatele a snažili jsme se veřejnosti vysvětlit, proč finanční správa tento nástroj potřebuje. Nad čím se velice podivuji, je fakt, že kontrolní hlášení dostalo tuto cenu záhy po svém zavedení. Slovo absurdita označuje v českém významu nesmysl. Já chápu nesmysl jako nesplnění účelu a tedy si myslím, že je ještě brzy na to, abychom toto nařízení zcela odsoudili,“ uvedl ředitel Generálního finančního ředitelství Martin Janeček.

 

Seznam nominací na Absurditu roku 2016

 

Kontrolní hlášení DPH aneb nový pomocník byrokracie - vítězná Absurdita roku 2016

 

Od 1. ledna 2016 musí všichni plátci DPH podávat každý měsíc (fyzické osoby - kvartální plátci kvartálně) tzv. kontrolní hlášení, což je speciální „daňové tvrzení“, které ale nenahrazuje řádné daňové přiznání k DPH, ani souhrnné hlášení. Podává se pouze elektronickou cestou (přes datovou schránku) a kdo jej nepošle, dostane pokutu. Jaký je skutečný význam kontrolního hlášení, když spolu s daňovým přiznáním k DPH, obě řeší stejnou věc a jedno druhým nelze nahradit? Vláda se zavázala bojovat proti velkým daňovým únikům, místo toho ale míří na menší daňové poplatníky. Tato zbytečná byrokratická zátěž komplikuje život především živnostníkům a malým firmám, tedy rozhodně ne pachatelům tzv. karuselových podvodů, na které má novela údajně mířit.

 

Zákonem č. 360/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a další související zákony. § 101c až § 101i zákona o DPH

 

Dobrovolné přihlášení k DPH jako administrativní past

 

Zatímco pro některé podnikatele je registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) povinná, jiní se mohou registrovat dobrovolně. Začátkem roku 2015 se ale z této formality stala napínavá kovbojka. V duchu ochrany státního rozpočtu před daňovými podvody vyžadují úředníci informace, které narušují osobní práva žadatelů, například smlouvu s bankou nebo podrobný podnikatelský plán žadatele. Požadavky navíc nejsou nikterak standardizované, což v praxi znamená, že každý finanční úřad může požadovat něco jiného. Podnikatelé ovšem nemají příliš možností, jak se bránit. Zákon totiž neuvádí, jaké materiály smí finanční úřady od subjektu dobrovolné registrace požadovat.

Zákon o DPH  235/2004 Sb. (znění od 01. 01. 2016)

 

Potravinářský zdravotní průkaz - nutnost nebo fraška?

Úprava zákona č. 258/2000 Sb. zahrnuje povinnost získání "Potravinářského zdravotního průkazu", který občan obdrží po vyšetření obvodním lékařem. Vyšetření spočívá v uhrazení poplatku a v lepším případě, alespoň v banální prohlídce. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Je ke zvážení, jestli tato povinnost plní očekávání záměru tohoto opatření. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní

vyšetření.

Zákon č. 258/200 Sb. §19 čl. 2

 

Vratné zálohované obaly jako zásah státu do tržních vztahů

Typickým příkladem nepřiměřeného zasahování státu do tržních vztahů a přenášení svých ekologických zájmů na obchodníky je zákon o vratných zálohovaných obalech (dále jen VZO). Prodejci, kteří provozují prodejny nad 200m2 a prodávají nápoje v jiných, než VZO mají za povinnost nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje na trhu dostupné. Současný trend je však opačný, takže pokud chce prodejce zákonu vyhovět, bude tak dělat za cenu ekonomických ztrát. Stát chce tímto nařízením ekologicky vychovávat, ale cílí na špatnou skupinu. Prodejci láhve nevyrábí, a tedy nic nezmění. A hlavně nemohou za to, že stát nemá jasně nastavenou politiku a nařízeními se snaží přenášet odpovědnost na ostatní.

 Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech, § 9 (10)

 

Chcete řídit auto během služební cesty? Běžný řidičský průkaz nestačí

Zaplacení autoškoly, absolvování zkoušky a obdržení řidičského průkazu. Myslíte si, že máte navždy vyhráno? Opak je pravdou. Pokud začnete vykonávat závislou činnost, musíte být za poplatek nově proškoleni. Povinnost zúčastnit se školení řidičů a ověření jejich znalostí vyplývající ze zákona č.262/2006 Sb. (Zákoník práce), se týká všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí vozidlo. Proč je toto nařízení absurdní? Například proto, že v případě tohoto školení se zákoník práce z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí neodvolává na žádný jiný předpis, podle něhož by mělo být školení prováděno. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Nikdo si jistě nemaluje představu zaměstnavatele, který každý rok platí svým zaměstnancům řádné přeškolení a dokáže si představit, jak toto ověřování funguje. Proč toto nařízení tedy existuje, když není nijak ověřitelné a není kontrolována ani správnost jeho provádění?

Zákon č. 262/2006 Sb, §103, odst. 2

 

Cizinec za volantem? Musí doložit osobní vazby k České republice

Dle zákona č. 361/2000 Sb. musí cizinci žádající v České republice o řidičské oprávnění prokázat, že mají v České republice obvyklé bydliště, což zákon definuje jako místo, kde osoba pobývá z důvodu osobních vazeb. Dle úředníků na magistrátu může cizinec prokázat své osobní vazby k České republice jedině tak, že prokáže, že zde žije s partnerem (Čechem) anebo zde má rodinu. Takto omezený výklad nicméně ze zákona nevyplývá. Dostačující pro vydání řidičského průkazu by mělo být například prokázání, že zde cizinec určitou dobu pracuje nebo podniká. Ovšem úředníky, zřejmě v důsledku interní instrukce, v řadě případů neobměkčilo ani předložení pracovní smlouvy či potvrzení o přechodném pobytu a vyžadovali zcela bezpředmětné prohlášení, že v Česku cizinec žije v partnerském vztahu s českým občanem.

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 2 písm. hh) a § 82 odst. 1) písm. d),

 

Nemožnost dlužníka zjistit informace o svých pohledávkách

Účinky vůči dlužníkovi ze zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Toto ovšem podle § 1335 odst. 2 zákona č. 89/2012 neplatí v případě, že si strany sjednaly mezi sebou zápis zástavního práva do rejstříku zástav. Rejstřík zástav ale není veřejný seznam a tak se může stát, že zastavená pohledávka bude mít vůči dlužníkovi účinky, ačkoliv ten se to ani nedozví.