„...Láska nepočítá křivdy...“                 

K výkonu některých zaměstnání potřebujete čistý trestní rejstřík. Je to záznam, který o vás říká, že ve věcech, které společnost eviduje, jste „neškodní“. Je to jen jakási pojistka, která navíc není stoprocentní. Záznam nehovoří o tom, že v jiných, před zákonem nepostižitelných oblastech může být člověk naprosto nekompetentní, nespolehlivý, surový, zvrácený.

Bible nás nenechává na pochybách, že by snad některá z našich vin zůstala skryta. Bible také nezlehčuje závažnost našich provinění, a to z jednoho důvodu. Každé naše selhání má prvopočátek v nevěrnosti Bohu, tedy vše je stejně závažné, a to v té nejvyšší míře.

Řekne-li Bible, že láska nepočítá křivdy, pak se tím nemyslí, že by láska byla sentimentem, který z prazvláštního hnutí dokáže křivdu přehlédnout. Jak nás zlobí, když zločinci mají pomalu větší práva než oběti. Láska nemává nad křivdami lehce rukou. Naopak bere je vážně, ale jen tehdy je nepočítá a nezapočítává, když jejich pachatel je ochoten je vyznat a přiznat se k nim a když žádá o odpuštění. Lépe vše dokreslí jiný překlad stejného místa: „Láska nepočítá zlo“. Láska, která by nestála proti zlu, by nebyla láskou. Láska tedy vůči zlu či křivdám vystupuje nekompromisně a ví o nich, ale tam, kde člověk činí pokání – lituje, tam láska vinu nezapočítá. V tom je velikost Boží lásky. Dokáže k člověku stále znovu přistupovat a ujímá se těch, kdo litují.

Představte si, že každé ráno, když vyrazíte ven, připevníte si na své tělo seznam svých hříchů a lidé to budou číst. Velice rychle přijdete o sympatie kolemjdoucích a nikdo se už ani neodváží zeptat se vás na to, kolik je hodin. Člověk nezapomíná a odpouští jen velice namáhavě. A v tomto světě, kdy každý máme svůj „škraloup“ je také Boží – Kristova láska, která nás nestaví na veřejný pranýř, kdy o odpuštění stojíme...

Petr Peňáz, evangelický farář