50 let od otevření
Malé scény v České Třebové
-
Píšeme
rok 2016, díváme se dopředu a málokdo se ohlédne. Českotřebovský
zpravodaj ovšem pátrá také v dokumentech ze starší doby a zpravidla
nalézá. Málem nám nyní uniklo docela významné výročí a to 50 let od
slavnostního otevření Malé scény, které se uskutečnilo v sobotu 12.
března 1966. Na tento večer byli pozváni ti, kteří se o vybudování Malé
scény nejvíce zasloužili. Malá scéna stojí v místech, kde stávaly
zchátralé budovy, nedaleko stál i dřevěný stánek loutkářského souboru
ÚSVIT. Po její demolice začala realizace výstavby nové loutkové scény
, všechno v akci Z. Materiál se získával převážně z bouraček starých
baráků, bylo třeba odpracovat neuvěřitelné počty brigádnických hodin.
Fáma tvrdí, že zde musel pracovat i tehdy známý provazolezec Tříska, aby
si odpracoval souhlas k vystoupení na náměstí v České Třebové. Hovořilo
se také o funkcionáři tehdejšího MNV , který opustil svatebčany
uprostřed svatebního obřadu, aby získal pro staveniště pomoc od kolem
jedoucího buldozeru. Stavělo se skutečně „na koleně, stropní panely
např. pomáhali zavěšovat členové místního vzpěračského oddílu TK
Lokomotiva. Vyprávěly se i příběhy o zazděných zubních protézách, šlích
a dioptrických brýlích. Nebudeme se v tomto článku věnovat úsilí
brigádníků, kteří postavili Malou scénu (tehdy řečenou „Loutkárnu“)
v akci Z na pozemku tehdejšího mlýna, ponecháme to do dalšího textu,
který bude brzo připraven.
- Faktem je že se podařilo malou scénu postavit a to jenom jako
„loutkárnu“, ale scénu i pro tzv. „malé formy divadelní“. Nakonec
důkazem toho je i samotné slavnostní otevření, které zajistil právě ve
velkém stylu Divadelní soubor Hýbl. Po slavnostním projevu (tehdy se
žádné pásky netříhaly) zajistil programově tento večer divadelní soubor
Hýbl Závodního klubu železničářů premiérou detektivní hry Agaty
Christie Past na myši. Detektivní hru o třech dějstvích režíroval
Alexandr Gregar, dokonce jako svou první hru v životě. (Vlastní
premiéra hry se ovšem uskutečnila již den předem v pátek 11. března
1966).
- Připomeňme si samotnou hru a také herce, kteří v tento slavnostní
den stáli na „prknech co znamenají svět“. Byla to samá velmi známá
jména: Hana Dobrovská, učitelka mateřské školy, hrála roli Mollie
Ralstonové, Josef Zeman, tehdy vychovatel středního odborného učiliště
(elegantní majitel penzionu Monkswell Giles Ralstpon), v roli podivného
Kryštofa Wrena se objevil mladý strojvedoucí Mirek Maršál , dále Milan
Gregar (Major Metcalf), Anna Chládková (v roli paní nevrlé a nespokojené
Boylové, vrahovy oběti), Lída Šlemrová (v roli slečny Casewelové), Ota
Dobrovský (tehdy ekonom Provozního oddílu Česká Třebová) jako záhadný
pan Paravicini a roli seržanta Trottera hrál Luboš Hýbl. Stejně známá
jména se podílela na zajištění této inscenace: hudební spolupráce F.K.
Zedínek,
výprava Stanislav Víša, stavby Jan Kníř, zvuk Hubert Vencl, světla
Zdeněk Orlich, inspice Jiří Vencl a nápověda Jarmila Vařečková. Byl to
tehdy příjemný večer mezi příjemnými lidmi, divadelní představení „ jako
břitva“ s dobou úrovní, existuje na tuto dobu bohatá fotodokumentace.
Divadelní soubor měl v této době 60 členů, na realizaci této hry se
tehdy podílela jeho „činoherní skupina“. Mimo této detektivky se
paralelně připravovaly další divadelní inscenace.
-
- O realizaci inscenace se dochoval „Protokol o činu spáchaném
činoherní skupinou DS Hýbl“ v tomto znění:
- Místo činu: Malá scéna, střed města, nejnižší budova
v předpokládaném okolí, dveře z Jihu.
- Čas: únor 1965, pak postupně celý rok v různých intervalech a
konečně březen 1966.
- Motiv činu: Snaha opřít se do kvalitní práce, přilákat diváky,
donutit je k smíchu, napúnout jak na skřipec, zkrátka pobavit.
- Způsob provedení: soustavná (tím nebezpečnější) činnost, úplné
využívání volného času, žádná improvizace, žádný diletantismus.
- Zvláštní znamení: věk do třiceti let – když tak. Tak aspoň
smýšlením, chuť do práce, okouzlení prostředím, divadlo jako koně.
- Pachatel: část souboru dramatického odboru Hýbl ZK ČSD.
- Rozsudek: jelikož se pachatel dopustil trestného činu podstoupení
rizika a zneužití myšlenek svých i jiných, odcizení dramatických dělů za
účelem sestavení repertoáru a obcházení různých institucí, odsuzuje se
k provedení hry Agaty Christie Past na myši se všemi důsledky
nepodmíněně na 2 hodiny. Diváci ke shlédnutí téhož..
-
Ohlasy
na představení i na samotnou budovu Malé scény byly pozitivní,
děkovali diváci, ale také samotní autoři inscenace. Použiji alespoň
úryvek z textu Luboše Hýbla, který v závěru svého článku v tehdejším
odborovém železničářském tisku : „… K dobrému úrovni inscenace DS
H7bl rozhodně přispělo nové prostředí Malé scény, jejíž vybudování je
tak záslužnou prací kolektivu nadšenců, že její plné ocenění nelze ani
dost dobře vyjádřit. Proto bych zde rád za soubor, který zde sehrál
první divadlo, řekl prostě – díky. Druhé díky pak patří režisérovi
Alexandru Gregarovi. V popředí jeho práce, ale i práce nás všech stálo
nekompromisně nepodstatnější – píle, poctivost a talent. Proto ještě
jednou díky.
- Malá scéna po svém otevření sloužila, správcem objektu bylo
Lokomotivní depo ČSD. Veškeré potřebné opravy a úpravy zajišťovala
údržba lokomotivního depa, která bývala vždy po ruce, neboť nad tím vším
bděl a dohlížel velký fanda kulturního dění v českotřebovském klubu
„dobrák“ Hubert Vencl. V devadesátých letech se České dráhy zbavovaly
majetku, rozprodávaly také svoje kulturní zařízení. A tak přišel na řadu
i českotřebovský „Národní dům“ jako ZK železničářů a také Malá scéna
jako čp. 156 v Mlýnské ulici. Na město se tehdy valily platby potřebné
na odkoupení mateřských škol Primony a Armaturky a k tomu ještě přišla
„nabídka“ na odkoupení Národního domu a Malé scény, byť postavené
Třebováky v akci Z. Naštěstí měly České dráhy ve svém majetku takový
nepořádek, že se jim nepodařilo správně prokázat původ a kolaudaci
budovy Malé scény a tak se naštěstí dostala Malá scéna do majetku města
bezplatně. Znamenalo to však pro město také starost a vynaložit
finanční prostředky na zajištění úprav a údržby. Revizní zprávy na stav
jednotlivých elektrických i mechanických zařízení nedopadaly růžově a
tak bylo nutné v roce 2002 Malou scénu pro kulturní využití
z havarijních důvodů uzavřít, již 36 let po jejím otevření. Potom
čekala 4 roky na novou resuscitaci, na přestavbu do současné podoby, ke
které došlo před deseti lety. V té době vznikla ve městě poměrně dost
ostrá diskuze o tom, jak má po rekonstrukci Malá scéna vypadat a kdo ji
má provozovat. Mnozí to dobře pamatujeme. Můžeme tomu také věnovat
samostatný text. Rekonstruovaná budova se potom dočkala nového
slavnostního otevření, které se konalo v neděli 23. září 2007. Hrálo se
zde tehdy také divadelní představení, ovšem profesionální. Divadlo
Semafor k nám tehdy přijelo s inscenací Život je jen náhoda v obnošený
vestě s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. Milan Mikolecký
|