50 let od otevření Malé scény v České Třebové                  

Píšeme rok 2016, díváme se dopředu a málokdo se ohlédne.  Českotřebovský zpravodaj ovšem pátrá také v dokumentech ze starší doby a zpravidla nalézá.  Málem nám nyní uniklo docela významné výročí a to 50 let od slavnostního otevření Malé scény, které se uskutečnilo v sobotu 12. března 1966. Na tento večer byli pozváni ti, kteří se o vybudování Malé scény nejvíce zasloužili.  Malá scéna stojí v místech, kde stávaly  zchátralé budovy, nedaleko stál i dřevěný stánek loutkářského souboru ÚSVIT.  Po její demolice začala realizace výstavby  nové loutkové scény ,  všechno v akci Z. Materiál se získával převážně z bouraček starých baráků, bylo třeba odpracovat neuvěřitelné počty brigádnických hodin. Fáma tvrdí, že zde musel pracovat i tehdy známý provazolezec Tříska, aby si odpracoval souhlas k vystoupení na náměstí v České Třebové. Hovořilo se také o funkcionáři tehdejšího MNV , který opustil svatebčany uprostřed svatebního obřadu, aby získal pro staveniště pomoc od kolem jedoucího buldozeru.  Stavělo se skutečně „na koleně, stropní panely např. pomáhali zavěšovat členové místního vzpěračského oddílu TK Lokomotiva. Vyprávěly se i příběhy o zazděných zubních protézách, šlích a dioptrických brýlích. Nebudeme se v tomto článku věnovat úsilí brigádníků, kteří postavili Malou scénu (tehdy řečenou „Loutkárnu“) v akci Z na pozemku tehdejšího mlýna, ponecháme to do dalšího textu, který bude brzo připraven.

Faktem je že se podařilo malou scénu postavit a to jenom jako „loutkárnu“, ale scénu i pro tzv. „malé formy divadelní“. Nakonec důkazem toho je i samotné slavnostní otevření,  které zajistil právě ve velkém stylu Divadelní soubor Hýbl. Po slavnostním projevu (tehdy se žádné pásky netříhaly) zajistil programově tento večer divadelní soubor Hýbl Závodního klubu železničářů  premiérou detektivní hry Agaty Christie Past na myši. Detektivní hru o třech dějstvích režíroval Alexandr Gregar, dokonce jako svou první hru v životě.  (Vlastní premiéra hry se ovšem uskutečnila již den předem v pátek 11. března 1966).

Připomeňme si samotnou hru a také herce, kteří v tento slavnostní den stáli na „prknech co znamenají svět“. Byla to samá velmi známá jména: Hana Dobrovská, učitelka mateřské školy,  hrála roli Mollie Ralstonové,  Josef Zeman, tehdy vychovatel středního odborného učiliště (elegantní majitel penzionu Monkswell Giles Ralstpon), v roli podivného  Kryštofa Wrena se objevil mladý strojvedoucí Mirek Maršál , dále Milan Gregar (Major Metcalf), Anna Chládková (v roli paní nevrlé a nespokojené Boylové, vrahovy oběti), Lída Šlemrová (v roli slečny Casewelové), Ota Dobrovský (tehdy ekonom Provozního oddílu Česká Třebová) jako záhadný pan Paravicini a roli seržanta Trottera hrál Luboš Hýbl.  Stejně známá jména se podílela na  zajištění této inscenace: hudební spolupráce F.K. Zedínek, výprava Stanislav Víša, stavby Jan Kníř, zvuk Hubert Vencl, světla Zdeněk Orlich, inspice Jiří Vencl a nápověda Jarmila Vařečková.  Byl to tehdy příjemný večer mezi příjemnými lidmi, divadelní představení „ jako břitva“ s dobou úrovní, existuje na tuto dobu bohatá fotodokumentace. Divadelní soubor měl v této době 60 členů, na realizaci této hry se tehdy podílela jeho „činoherní skupina“. Mimo této detektivky se paralelně připravovaly další divadelní inscenace.

 

O realizaci inscenace se dochoval „Protokol o činu spáchaném činoherní skupinou DS Hýbl“ v tomto znění:

Místo činu: Malá scéna, střed města, nejnižší budova v předpokládaném okolí, dveře z Jihu.

Čas: únor 1965, pak postupně celý rok v různých intervalech a konečně březen 1966.

Motiv činu: Snaha opřít se do kvalitní práce, přilákat diváky, donutit je k smíchu, napúnout jak na skřipec, zkrátka pobavit.

Způsob provedení: soustavná (tím nebezpečnější) činnost, úplné využívání volného času, žádná improvizace, žádný diletantismus.

Zvláštní znamení: věk do třiceti let – když tak. Tak aspoň smýšlením, chuť do práce, okouzlení prostředím, divadlo jako koně.

Pachatel: část souboru dramatického odboru Hýbl ZK ČSD.

Rozsudek: jelikož se pachatel dopustil trestného činu podstoupení rizika a zneužití myšlenek svých i jiných, odcizení dramatických dělů za účelem sestavení repertoáru a obcházení různých institucí, odsuzuje se k provedení hry Agaty Christie Past na myši se všemi důsledky nepodmíněně na 2 hodiny. Diváci ke shlédnutí téhož..

Malá scéna po svém otevření sloužila, správcem objektu bylo Lokomotivní depo ČSD. Veškeré potřebné opravy a úpravy zajišťovala údržba lokomotivního depa, která bývala vždy po ruce, neboť nad tím vším bděl a dohlížel velký fanda kulturního dění v českotřebovském klubu „dobrák“ Hubert  Vencl.  V devadesátých letech se České dráhy zbavovaly majetku, rozprodávaly také svoje kulturní zařízení. A tak přišel na řadu i českotřebovský „Národní dům“ jako ZK železničářů a také Malá scéna jako čp. 156 v Mlýnské ulici.  Na město se tehdy valily platby potřebné na odkoupení mateřských škol  Primony a Armaturky a k tomu ještě přišla „nabídka“ na odkoupení Národního domu a Malé scény, byť postavené Třebováky v akci Z. Naštěstí měly České dráhy ve svém majetku takový nepořádek, že se jim nepodařilo správně prokázat původ a kolaudaci budovy Malé scény a tak se naštěstí dostala  Malá scéna do majetku města bezplatně.  Znamenalo to však pro město také starost a vynaložit finanční prostředky na zajištění úprav a údržby.  Revizní zprávy na stav jednotlivých elektrických i mechanických zařízení nedopadaly růžově a tak bylo nutné v roce 2002 Malou scénu pro kulturní využití z havarijních důvodů uzavřít, již 36 let po jejím otevření.  Potom čekala 4 roky na novou resuscitaci, na přestavbu do současné podoby, ke které došlo před  deseti lety.   V té době vznikla ve městě poměrně dost ostrá diskuze o tom, jak má po rekonstrukci Malá scéna vypadat a kdo ji má provozovat.   Mnozí  to  dobře pamatujeme. Můžeme tomu také věnovat samostatný text.   Rekonstruovaná budova se potom dočkala nového slavnostního otevření, které se konalo v neděli 23. září 2007. Hrálo se zde tehdy také divadelní představení, ovšem profesionální. Divadlo Semafor  k nám tehdy přijelo s inscenací Život je jen náhoda v obnošený vestě s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou.  Milan Mikolecký