Příroda je velká kouzelnice, toť všeobecně známo. Velké napínavé divadlo nám hrála téměř tři měsíce na balkonu ve čtvrtém patře orlicko-ústeckého bytu.

Od 10. dubna letošního roku sem podezřele často nalétávala poštolka. Velice se jí zalíbil květináč vzrostlého oleandru. Několikrát denně se v něm pohodlně uvelebila a 18. dubna již v něm zanechala dvě vajíčka. O den později čtyři, konečný počet šest vajíček byl v květináči 20. dubna. Žádným hnízdem se nezdržovala, jak se na dravce sluší, sparťanská výchova přímo na zemině a keramzitu. Jako správná máma však budoucím ptáčátkům přinesla béžovou keramickou kočičku. Potom již vajíčka svědomitě zahřívala. Odlétla si zcela výjimečně, to když se „poštolák“ kdesi „zapovídal“a nepřilétl s myškou. První bílá kulička se vylíhla 24. května, po ní dalších pět. Ve středu 1. června bylo z bílých kuliček již šest šedivých ptáčátek, kterým rodiče nestačili porcovat myšky.

Záclonu jsme z balkonových dveří sundali a denně sledovali, jak se ptáčci zvětšují. Na balkon jsme vstupovali, pouze když odlétla mamka za potravou. Zhruba po deseti dnech se začala peříčka malým poštolkám zabarvovat, v sobotu na Milana již s nimi v květináči razantně mávaly. Když slavila v pondělí svátek Květa šest poštolek již vesele pohopsávalo po balkonu. Do květináče se malí dravci vraceli až večer. Pořekadlo „nedělej si do vlastního hnízda“ zde bylo denně prakticky prezentováno. Obvod květináče byl dostatečný, čistotní ptáčci se tak posadili na jeho okraj, ocásky do prostoru, postříkaná tak byla nejen podlaha a zeď, ale i balkonové dveře, okno a vše co se kolem nacházelo. Nejodvážnější dravec opustil své sourozence dvaadvacátého června, poslední potom v pátek 24. června večer. Na nedaleké bříze, která o několik metrů převyšuje balkon, se malé poštolky slétávaly ještě mnoho dalších dnů.

 Milan Richter Foto: Květa a Milan Richterovi