David Moješčík  sochy - výstava v Kulturním centru Sochař Davis Moješčík (*1974, Frýdek Místek)  je absolventem střední odborné učiliště kamenickho v Žulové  SPŠ sochařské a kamenické v Hořicích a studium ukončil na fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru sochařství u prof. akad. soch. Vladimíra Preclíka a Michala Gabriela. V roce 1999 byl na stáži u prof. Jana Hendrycha na pražské AVU. V roce 2002 získal Cenu Josefa Hlávky.  Zajímá se především o figurativní tvorbu. Spolupracuje na projektech do veřejného prostoru (např. úpravy interiéru v Činoherním klubu v Praze). Spolu s ním je autorem pomníku Operace Anthropoid  a projektu Pomníku Nikoly Tesly v Praze. V roce 2010 dokončil sochu Levitace 2010 pro přednádražní prostor v Ostravě-Svinově. Mojda = David Moješčík náleží k těm nemnoha sochařům střední generace, kteří nepůsobí pedagogicky na vysokých školách, nepracují beze zbytku jako síla pro druhé, ale zato raději naplňují programy vlastní. Jeho myšlení i tvůrčí práce jsou ovlivněny fenoménem fin de siçle – oné kdysi liberálně mocné tvůrčí epochy, projevující se na způsob delty mocné řeky, v níž vyplouvají z mentálních hlubin často protichůdné proudy – jen aby se v zápětí ponořily či navždy zmizely v zapomnění, či jen mělce vegetovaly v (sub)prostředí tůně slepého ramene. Zde je autor někdo jako rybář: vybírá si příhodné vize a nápady a ty zavržené odhazuje zpět. Přitom je David Moješčík obratný modelér, bytostný figuralista, který pracuje s postmoderními syžety a symbolickými vizemi jogínské spirituality. Zázemí mu již od dětství určovala rodina. Jeho otec, Miloslav, se zabýval jógou. Na brněnské FaVU VUT u Michala Gabriela byl nepřehlédnutelný. Pamatuji si na přítomnost v jedné z klausurních jury, kde Moješčíkova sofistikovaně vystavěná figura všeobecně zaujala. Nebyl totiž oním urputně narativním modelérem, sledujícím s fotografickou přesností vzhled daného modelu, nýbrž spíše usiloval o klasiku, o ideál krásy, neboť jeho práce na panáku či spíše panence byla více odrazem jednotlivých studií podle vícero modelů. David Moješčík své figury a jejich postoje generuje různě. Charakteristické jsou spíše sochařsky komplikované pozice a neobvyklé postoje, s nimiž zároveň překonává obvyklá úskalí vlastní statiky; finální vzhled plastik je podmíněn nalezením ideálních vztahů detailu k celku – zpravidla nahé dívčí krásy. Jeho akty jsou dokonalé, třebaže mohou proto působit až odtažitě. Tento dojem potvrzuje i znepokojující strnulost korpusu; „těla“ jsou jakoby ovládána skrytě vnitřním pohybem budoucího okamžiku, který, jako když po výdechu následuje nádech, „musí“ sic přijít! Příznačné jsou Moješčíkovy Levitace, které autor zpracovává již několik let ve vícero variantách: postavy žen v jogínské pozici determinovány vlastní gravitací se „vznášejí“ jakoby letmo, jen na třech minimálních bodech – v malíčku nohy a prostředníčcích pravé a levé ruky. Propracování svalově povrchové tenze v měkkosti účinků světla je samozřejmostí, stejně jako případná barevnost i možné „oživení“ vložením skleněných či ocelových očí . Retro inspirace jsou tedy opět běžnou součástí tématického i morfologického „slovníku“ výtvarného umění. Historicky normativní konotace ale přestaly již být společensky závazné. Autor a jeho dílo je (pouze) vystaven praktické kritice soudobé produkce, která, jak již bylo řečeno, může v institucionalizovaném režimu vypadat téměř jakkoliv. V těchto nestále pestrých vrstvách se pohybuje i David Moješčík, který si přeje zůstávat především sochařem. Vynašel si způsob ztvárnění vlastního universa s rozdílnostmi v jednom. Nymphaeum – plné v houfu vznášejících se nahých dívek jako přírodního druhu s fauny uvnitř „disputace“ – je původní obrazovou vizí proslulého malíře francouzského akademismu 19. století Williama – Adolpha Bouguereau (1825-1905).  Tato vize – zdá se – symbolicky naplňuje zcela současný Moješčíkův esprit identifikační potřeby a v životodárné síle – élan vital – směřuje k radostnému, avšak i sobě odpovědnému bytí. (Pavel Netopil) Výstava v českotřebovské výstavní síni vzbudila slušný ohlas, na prezentování sochařského  umění nejsme  zvyklí, ale výstava Davida Moješčíka byla osvěžením . Postavy, které jsme nečekali byli doplněny zajímavou projekcí. Na vernisáži výstavu uvedl ředitel Kulturního centra Josef Kopecký a velmi krásným hudebním doprovodem doplnily učitelky ZUŠ Jitka Nováková a Milada Hamplová. I tato červnová výstava měla připraven kvalitní hodně vypovídající katalog, je to již šestá výstava v letošním roce