Připomínka narozenin ve stínu vášní  

Na internetovém vydání Českotřebovského zpravodaje (iČTZ 178/2016, 11.7.2016) se objevila zprávička o Svitavách, které letos slaví 760 let od první písemné zmínky v r. 1256. Jako vzoru pro Českou Třebovou, která za dva roky oslaví 740. narozeniny a měla by si tedy všímat, jak se taková oslava kulatých narozenin města nyní dělá. Naposledy se výročí první zmínky slavilo v roce 2003 (725 let). Byl průvod, oslava v areálu gymnázia, také pamětní medaile. Má-li oslava vypadat důstojně, měli bychom na tom začít pracovat již v letošním roce.

Před nedávnem, v roce 2008 se 730. výročí připomenulo reprezentativním souhrnem diskusních článků ve sborníku „Česká Třebová - historie, osobnosti 2“, končícím závěrem (str. 120), který byl spíše otázkou:

„Články porůznu publikované nepřinesly zásadní posun v bádání, snad jen opatrný náznak připouštějící možný přepad opravdu České Třebové, i když za dosud nevyjasněných vrchnostenských vztahů. S tím (přímo ne)související identita pana Ctibora a jeho hradu (původně kvůli datování) přerostla v zástupný problém, hraničící až s otázkou prestiže, navíc nepochybný Cimburk dostal konkurenci v Hradečné na vrchu Mirand u Mladějova. V záplavě argumentů tak zcela zapadlo pravděpodobné ztotožnění „naší vsi“ (plurál majestatikus?) především s Opatovem (s pozdně románským zdivem v základech kostelní věže) jako onou pověstnou kapkou trpělivosti s výstřednostmi. A rovněž předběžný je tak závěr, že vše se seběhlo nejspíš až po smrti Přemysla Otakara II., před zimou roku 1278. Špatnou zprávou tedy je, že diskuse takříkajíc na nejvyšší úrovni (doc. PhDr. František Musil, CSc. – PhDr. Jiří Šmeral) ve dvou svazcích sborníku Pomezí Čech, Moravy a Slezska skončila ve slepé uličce a paradoxně se tak můžeme těšit na oslavy 750. výročí povýšení Litomyšle na město (1259-2009). V publikaci k tomu chystané totiž lze očekávat, že její autor nepomine období, které uniklo pozornosti Zdeňka Nejedlého v jeho nejstarších dějinách rodného města a okolí (1903). A zatím bez podrobností připravuje studii k počátkům České Třebové J. Šmeral (nehledě na již avizované práce v tisku). Berme tedy letošní 730. výročí jako rehabilitaci za zpochybňované 725. a přípravu na kulatých 750 let od první zmínky.“

Jenže, můžeme pokračovat jinak než otázkou, zda a co se od té doby změnilo?

PhDr. Milan Skřivánek, autor monografie „Litomyšl 1259–2009, město kultury a vzdělávání“ si s očekávaným rezultátem poradil decentně jedinou větou (str. 38): „V letech 1278 až 1281 – v době zmatků, které nastaly po smrti krále Přemysla Otakara II. – prosil litomyšlský opat Oldřich olomouckého biskupa Bruna, aby se ho zastal proti jistému panu Ctiborovi – možná předkovi pánů z Cimburka –, který plení jeho statky a škodí klášterním poddaným v místě zvaném Tribovia, což sotva může být co jiného nežli dnešní Česká Třebová, která se v té době měnila v městečko.“

Seminář „Osídlování Českotřebovska a počátky města Česká Třebová“, uspořádaný městským muzeem 7. března 2013, přinesl zajímavou a nesporně přínosnou výměnu názorů historiků, kteří se tímto tématem zabývají. Všechny příspěvky, které na semináři zazněly – ať už vycházely z již publikovaných studií, anebo byly nové – se časem měly stát obsahem specializovaného muzejního sborníku. Ten vydalo pod stejným názvem Městské muzeum Česká Třebová v roce 2015 a obsahuje texty tří příspěvků (PhDr. Martina Beková, prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc. a prof. PhDr. František Musil, CSc.) z původních pěti na semináři v březnu roku 2013 proslovených.

Zejména v případě Mgr. Štěpána Gilara, který se pokusil o novou interpretaci sporné první zmínky o České Třebové z let 1278-1281, představuje absence jeho příspěvku ve sborníku ochuzení. (Tento nedostatek je alespoň zčásti kompenzován tím, že referát v podobě, v jaké zazněl na semináři, vyšel ještě v roce 2013 v dubnovém Českotřebovském zpravodaji na str. 64-68.) Ten totiž kvalifikovaně shrnul dosavadní závěry, jejich klady i nedostatky, jak vyplynuly z polemiky především mezi dr. Šmeralem a prof. Musilem a dospěl k zjištění (i s přihlédnutím k závěrům dr. Bekové), že Třebová byla zakládána jako město, a proto o ní nelze mluvit jako o vsi. Podle něho Cribonia-Tribovia byla opravdu ves, podle jména v údolí Třebovky, blíže na moravské straně, byl v ní kostel (byť se v překladu listiny opata Oldřicha uvádí chrám) a patřila litomyšlskému klášteru. Z takto uvedeného mu k překvapení všech vyšla Třebovice, dnes Třebovice v Čechách a můžeme jen litovat, že tento nečekaný závěr neprošel kvalifikovanou oponenturou, aby pozbyl přívlastek hypotetický (publikování s poznámkovým aparátem v už vzpomenutém Pomezí Čech, Moravy a Slezska, vydávaném RML a SOkA v Litomyšli se přímo nabízelo).

Diskusní příspěvek nedodal ani PhDr. Jiří Šmeral, který tehdejší vystoupení založil spíše na prezentaci otázek, jejichž zodpovězení v souvislosti s počátky České Třebové, zejména ve znění listiny rychtáře Lipolta z roku 1335, postrádá. Podle ní má za to, že Třebovou mohli vysadit páni z Heřmanic (doloženy tři generace) zhruba v 70. nebo 80. letech 13. století, kteří mohli disponovat dosud nezakoupenými osadníky a možná byli ve službách litomyšlských premonstrátů (osoby duchovní nemohly provádět některé světské činnosti), o čemž by svědčila asi ne bezdůvodně uváděná titulatura advocatus a iudex. Odpovědi na tyto otázky by bylo rovněž nutné precizovat, aby v předpokládané diskusi obstály.

Ze semináře tak nakonec zbyl rozpačitý závěr, že Česká Třebová by sice mohla přijít o nejstarší písemnou zmínku, nikoli však o svoji historii, kterou listina rychtáře Lipolta zdá se nepřímo vročovat do téže doby.

Na publikovaný příspěvek archeoložky Martiny Bekové ještě dodatečně (ČTZ duben 2015, str. 62-63) zareagoval Jiří Šmeral konstatováním, že i kdybychom přijali názor, že negativní archeologická zjištění znamenají, že středověké osídlení v pravobřežní části dnešní České Třebové neexistovalo, jak máme naložit s tím, že zde dodnes existuje románská rotunda sv. Kateřiny, aby skončil mnohoznačným „o tom příště“…

Jen na okraj bych už dodal, že dlouho očekávaná monografie Dalibora Janiše „Páni z Cimburka/S červenostříbrným cimbuřím v erbu“ se dočkala zařazení do Edičního plánu Nakladatelství Lidové noviny 2016/17.

Tolik k současnému stavu poznání. Nevyslyšena tak zůstala i prosba Mgr. Štěpána Gilara, že by v zájmu města Česká Třebová mělo být iniciovat podrobný průzkum „své“ rotundy cestou projektu (spolu)financovaného díky jejímu významu, který přesahuje region i kraj, například z evropských či tzv. „norských“ grantů.

Místo toho jsme se dočkali, patrně něčí iniciativou nebo liknavostí zástupného problému jestli a nakolik rekonstrukce nebo přestavba domu či domku čp. 254 (používá se obé), rotundu sv. Kateřiny zastíní. Babo raď! nebo pozdě bycha honiti? Řečeno hláškou z filmu Slunce, seno „když vy přistavíte, tak my to poženem vejš“ (nebo tak nějak).

Že by to nebylo nemožné vidno zříti na kostelu sv. Josefa v Žulové, který vznikl na místě zříceniny gotického hradu Frýdberk, jehož zachovaná bergfritová věž (poslední útočiště obránců) byla využita pro nástavbu zvonice. K věži, která je od pohledu dominantním prvkem chrámu, pak byla přistavěna jednolodní budova vlastního kostela.

Původní hrad si na konci 13. století na půdě vratislavského biskupství (svévolně) postavil Jan Wüstehube, nechvalně známý loupeživý rytíř, který z Frýdberka a dalšího hradu Kolštejna podnikal výpady do širokého okolí. (Řečený Jan Vušub byl mezi těmi, kteří roku 1308 podnikali nájezdy na lanšperské panství zbraslavského kláštera.)

Nic ve zlém, Miloslav Renčín

Další diskusi můžete sledovat, počínaje „úvodníkem“ Karla Kubišty v Českotřebovském zpravodaji (červenec 2016, str. 2, 7, 24-25), včetně jeho internetové verze. Českotřebovské noviny jsou nové periodikum, takže od nich bych očekával spíš přiblížení počátků než polemiku se současností. A vůbec, co na to kandidáti do krajských voleb?