Ve stínu lípy                                            

Když jsem onehdy odcházela za letního horka a dusna z kozlovského hřbitůvku, kde je pochováno 12 mých předků a příbuzných a kde již tři roky odpočívá i můj manžel, těšila jsem se do stínu první lípy, která roste hned vedle hřbitovní zdi. Je to jedna z 6 lip vysazených na cestě ke hřbitovu v roce 1908 na počest toho roku zemřelého básníka Svatopluka Čecha, autora slavné básně Ve stínu lípy. Další šestice lip byla téhož roku vysazena k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Je to už dávno, co naši předkové osadili k některým lipám jednoduché dřevěné lavičky, lákající k odpočinku. Lavičky se již léta propadávaly níž a níž k zemi a pro starší osoby bylo obtížné je použít.

Mně však tentokrát přilákala nová pevná dřevěná fošna umístěná do pohodlné výše a nebyla jediná. Takové obnovené pohodlné sezení se nachází u tří lip. Pídila jsem se po těch, kdo se o to zasloužili. Pan Václav a Vojta Hegerovi spolu se svým sousedem Pavlem Charvátem, který zde bydlí teprve krátce, společnými silami obnovili nejen lavičky „ve stínu lípy“, ale zbudovali též bytelné, pohodlné a půvabné sezení se stolem a stříškou ve stylu starých turistických zastavení včetně rozkošného domečku na odpadkový koš na dolní návsi. Rádi zde posedí turisté, přicházející do naší obce, aby navštívili Chaloupku Vejrychových a Maxe Švabinského. Rodiče posedí, děti se proběhnou kolem a obdivují vodníka, sedícího na pařeze u rybníčka, malý klapající mlýnek na potoce, a ostrůvek s domečkem pro žabí královnu, na němž se při větru otáčejí lopatky mlýnského kola. Jsou to díla pana Vojtěcha Hegera ml., který to ohromně umí s malými dětmi, jehož děti milují a pro něž vymýšlí takováto překvapení, o která pravidelně pečuje, stejně jako o celé okolí návsi, s občasnou pomocí pana Jana Tojmara. Nedávno vyčistil a odvozil nánosy ze značně zaneseného koryta potoka u dolního rybníka, při čemž mu pomáhal pan Bohouš Vostárek. Zábradlí na můstku přes potok k rybníku, krásné dílo pana Tomáše Hrubeše, zdobí bohatě kvetoucí truhlíky pestrobarevných květin. Mimochodem potok, který protéká Kozlovem, má půvabné jméno Zlatý pásek.

Dík patří i dalším, např. panu Láďovi Borkovi, který udržuje pohodlnou pěšinu přes potok, která zkracuje cestu ke hřbitovu, stejně jako těm, kteří sekají další travnaté plochy, na střídačku uklízejí autobusovou čekárnu, nebo čistí vodní plochu horního rybníka. Před pár dny u horního rybníka opakovaně pracoval pan Jenda Vaňous a celá parta dalších mužů: pan Jaroslav Drábek, pan Zdeněk Jindra st. i ml., pan Zdeněk Hurt st. i ml., pan Jan Heger, pan Ladislav Rejsa i pan Stránský Jan a Stránský Dušan.

Chci, aby se všichni dozvěděli, že naše krásná obec vzkvétá díky nápadům a chuti do práce mnohých kozlovských občanů a chci jim za to upřímně poděkovat jistě nejen za sebe, ale i za ostatní.

Upřímně se omlouvám všem, o jejichž příspěvku k rozvoji obce nevím, a ze srdce děkuji všem, kteří svou prací a svými nápady přispívají ke společnému dílu z vlastního občanského rozhodnutí a z potřeby udělat něco pro společnou věc a radost nás všech.

Jana Vejdovská