Východočeská galerie v Pardubicích vás zve na výstavu: Max Švabinský Rudolf Vejrych Kozlov Termín výstavy: 10. 8. 2016 – 13. 11. 2016 místo konání: Východočeská galerie v Pardubicích, zámek 3 vernisáž: 10. 8. 2016 v 17:00  Kozlov je malá vesnička na úbočí táhlého svahu nad Českou Třebovou. Proslavila se pobytem dvou významných českých malířů Maxe Švabinského a Rudolfa Vejrycha. Oba osobitým způsobem přiblížili toto místo, okruh rodiny a přátel i celkovou atmosféru jejich letního sídla. Ačkoli ani jeden z malířů nebyl krajinářem, prostředí, v němž se pohybovali, hrálo pro ně významnou roli a promítalo se do jejich děl. Nezobrazovali krajinu jako ústřední námět, ale v duchu nové citlivosti zachycovali moderní individuum v ní. Prostředí tak symbolicky zrcadlí emoce, vnitřní reflexe a stav duše člověka. Vedle tohoto aspektu výstava prostřednictvím vybraných děl přiblíží i hloubku rodinných pout a mezigenerační setkávání, jejichž centrem Kozlov pro rodinu Vejrychových i Švabinských byl. Soubor více než sedmi desítek děl z velkých veřejných, regionálních i soukromých sbírek je rozdělen na dva autorské protějškové celky, které představí okolní kraj i pestrou společnost, která se na Kozlově scházela.   Max Švabinský (1873 - 1963) patřil mezi nejuznávanější malíře své generace. Jeho první a asi nejvýznamnější tvůrčí období končí kolem roku 1919 a je z velké části vázáno právě na Kozlov. Poprvé sem přijel roku 1896 na pozvání rodiny své snoubenky Ely Vejrychové. Rodina Vejrychových obdivovala Maxovo umění a ochotně a trpělivě vyhovovala malířovým přáním. Ela byla častým modelem jeho obrazů. Její maminka, paní Josefa Vejrychová, šila podle pokynů Švabinského Eliny róby z látek, jejichž strukturu a barvu malíř přesně určil. Ela potom v těchto róbách trpělivě stála modelem třeba po několik týdnů, každý den dlouhé hodiny. Byla hrdá na to, že přispívá svou trochou ke vzniku velkého díla. Bylo tomu tak i v roce 1899, kdy Max vymaloval svou snoubenku jako ústřední postavu alegorického obrazu Chudý kraj a o dva roky později v obraze a kresbě U stavu. Obraz byl prodán v Americe a při zemětřesení v San Franciscu roku 1906 byl bohužel zničen. Brzy to nebyla jen Ela, kdo stál malířovi modelem, ale i maminka Josefa, babička, někdy také otec a hospodyně Emilka; všichni se stejnou trpělivostí "sloužili umění". V roce 1905 shromáždil Max Švabinský celou rodinu Vejrychovu v tanečním sále kozlovské hospody a namaloval Velký rodinný portrét. Tato obrovská kresba, malovaná perem, štětcem a tuší na akvarelem podmalovaném kartonu, získala ihned mezinárodní ocenění. K rodinnému portrétu se Švabinský vrátil ještě jednou v práci menšího (ale stále ještě velkého) formátu. V roce 1912 vznikla Malá rodinná podobizna, malovaná tentokrát v novém křídle kozlovské chaloupky. V rodinném seskupení přimaloval i sám sebe, jako by chtěl manifestovat svoji příslušnost k obdivované rodině. Ačkoliv byl Švabinský především figuralistou, krásná příroda kolem Kozlova jej samozřejmě přiměla k malování krajin a k vytvoření stovky kreseb, jimiž si mapoval půvab krajiny tak jiné, než rovina jeho rodné Hané.   Pro nejmladšího syna Vejrychů, Rudolfa (1882 - 1939) byl příchod Švabinského do rodiny splněním snu. Chtěl se stát malířem a najednou opravdový a všemi obdivovaný malíř patřil do nejužšího kruhu rodiny. Švabinský si skutečně vzal Rudolfa na starost, učil ho, opravoval a připravoval ke zkouškám na uměleckoprůmyslovou školu a později na Akademii výtvarných umění. Mladík k němu vzhlížel a ochotně poslouchal mistrovy rady. Zejména v počátcích mohl těžit z kvalifikovaného vedení. Důležité bylo především to, že se u Maxe učil zodpovědnosti k talentu a mimořádné pracovitosti. Rudolf byl vlastně o půl generace mladší a jeho projev se postupně emancipoval od Švabinského vlivu směrem k fauvistickému stylu. Mnohokrát maloval údolíčko pod chaloupkou - všemi milovaný Ďolík, ale i výjevy ze života vesnice: Žně, Máj v Kozlově, Pohled z kozlovského kopce k Orlickým horám a řadu jiných. Oblíbil si také Vysočinu a ve třicátých letech jezdil pravidelně na Slovensko. Až do konce svého života zajížděl Rudolf do Kozlova, aby vzdal hold zdejší krajině ve svých působivých obrazech. Přestože byl nadaným malířem, bohužel celý život tvořil ve stínu Švabinského silné osobnosti. Je pohřbený na kozlovském hřbitově jako všichni členové Vejrychovy rodiny. Kozlov to ale nebyl jen"model" pro malíře, ale i dějiště rodinných osudů. Atmosféru vzájemné úcty a obdivu ke kreativitě vytvářela především matka rodiny paní Josefa. Měla, stejně jako otec Rudolf částečně italskou krev. V Kozlově žila s rodinou také maminka paní Josefy. V roce 1905 v průběhu malování Velké rodinné podobizny zemřela a rok poté v reakci na smutnou rodinnou událost maluje Max Pietu a Snímání z kříže. V roce 1911 přivádí do rodiny Rudolf Annu Procházkovou, kterou si po mnoha letech čekání konečně mohl vzít. To už měli dcerku Zuzanu. Byla to sama Ela, která se přimluvila, aby rodina Annu přijala. Nevědomky si tím přivodila vlastní tragedii. Mezi Maxem a Annou vznikla tak silná náklonnost, že jí nedokázali odolat. Rajská sonáta, cyklus čtyř velkých dřevorytů, prozradila sílu této lásky a zakončila nejen krásná léta v Kozlově pro oba milence ale také obě manželství. Naposledy Max Švabinský navštívil Kozlov roku 1919, kdy přijel na pohřeb Rudolfa Vejrycha staršího.   Autorka výstavy: Jana Orlíková, Praha 2016 (s použitím materiálu rodiny M. Švabinského a R. Vejrycha) Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Výstavu podpořilo dotací Statutární město Pardubice. Výstava se koná pod záštitou Jany Pernicové, náměstkyně hejtmana Pardubického kraje a Miluše Horské, senátorky parlamentu ČR.   Na vernisáži promluví ředitelka VČG Hana Řeháková a autorka výstavy Jana Orlíková. Básně recituje Jan Kačer a zahrají studenti Konzervatoře Pardubice. Max Švabinský, Kulatý portrét, 1897, NG v Praze Max Švabinský, Letní krajina s oblaky, 1900, NG v Praze Rudolf Vejrych, Senoseč v Kozlově, kol. 1914, soukromá sbírka Rudolf Vejrych, Dolík v Kozlově, kol. 1924, Městská galerie Litomyšl Projekt výstavy bude doplněn doprovodnými pořady pro školní skupiny, a komentovanými prohlídkami. středa 7. 9. v 10:00 a 17:00, zámek 3 - komentovaná prohlídka výstavy Max Švabinský a Rudolf Vejrych - Kozlov s Hanou Řehákovou neděle 11. 9. Dny evropského kulturního dědictví - doprovodný program k soutěži o Maxův kufr středa 3. 11. v 10:00 a 17:00, zámek 3 - komentovaná prohlídka výstavy Max Švabinský a Rudolf Vejrych - Kozlov s Hanou Řehákovou Od 10. 8. do 11. 11. 2016: Max Švabinský a Rudolf Vejrych - Kozlov - animační program se stane tajemnou výpravou za životem Maxe Švabinského a Rudolfa Vejrycha. Zaměříme se zejména na to, co předcházelo vzniku jejich děl, jaký byl život na Kozlově a čemu Max Švabinský přezdíval „Kufr“. Program je vhodný pro ZŠ a SŠ; Zámek 3. Výtvarná soutěž O Maxův kufr   Východočeská galerie v Pardubicích společně s Krajskou knihovnou v Pardubicích pro Vás připravují výtvarnou soutěž, inspirovanou díly a životem Maxe Švabinského. Záštitu nad výtvarnou soutěží převzaly: náměstkyně hejtmana, členka Rady Pardubického kraje zodpovědná za školství, kulturu a památkovou péči Ing. Jana Pernicová a senátorka Parlamentu České republiky za Pardubicko, Přeloučsko a Chlumecko Mgr. Miluše Horská. Oficiální vyhlášení soutěže proběhne 10. 8. 2016 u příležitosti vernisáže výstavy Max Švabinský a Rudolf Vejrych - Kozlov. Podrobné informace o průběhu soutěže a doprovodných programech naleznete od 10. 8. 2016 na webovém portále Východočeské galerie a Krajské knihovny v Pardubicích. (http://vcg.cz); (http://kkpce.cz/cs/). V rámci Dne evropského kulturního dědictví 11. 9. 2016, proběhne ve VČG ve spolupráci se společností Kroužky východní Čechy, bohatý doprovodný program propojující koncepci výtvarné soutěže a výstavní expozice. Vytvořené práce zasílejte do 1. 11. 2016 na adresu: Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek 3, Pardubice 530 02. Více informací a zajímavostí najdete na: www.vcg.cz