Jiný pohled na boj za vzhled Domečku u Kateřiny
Patřím k těm, kteří se zájmem
sledují občanské úsilí za vzhled Domečku u Kateřiny. Jsem zároveň z těch,
kteří záměr (dům pro osobní rozvoj v duchovně silném prostředí, zázemí
rotundy) co do obsahu plně podporují, v jedné řadě s hejtmanem, starostou
města atd., a chápu podstatu sporu zejména v rovině vzhledové. Sám jsem
autorem návrhu řešení zahrádky Domečku, která je na straně k rotundě a vím,
že ani zde problém se vzhledem nebude – dům zde má například zachované
původní pískovcové portálky, hmotově je z této strany dům přízemní, zahrádka
bude rámovaná suchými zídkami z opukových kamenů, lemovaných tradičními
trvalkami, dlažba v zahrádce bude rovněž z kamenů.
Diskutabilní je tedy pouze přední strana od města. Proto první, oč jsem se zajímal, je, zda krytina na domku včetně oplechování „budníků“ ve střeše a okna v nich budou vzhledově výrazné, nebo naopak vzhledově zastřené. Dnes je to vidět na první pohled např. na fotografii, která je často v souvislosti s kauzou publikovaná v Českotřebovském zpravodaji a kterou jsem si dovolil vypůjčit jako pomůcku k dalšímu komentáři. Na fotografii je zřejmé, že krytina, oplechování budníků i prosklení je skutečně natolik zdárně vybrané, že detaily střechy domečku na pozadí tmavých stromů ve skutečnosti spíše zanikají. Proto se divím, když dotyčná fotografie bývá umístěna v textech, konstatujících hrubě necitlivé pojetí vzhledu novostavby. Fotografie dále dokládá, že kritizované budníky na Domečku jsou téměř v zákrytu několika dalších, ovšem hmotově daleko rozměrnějších a vzhledově výraznějších na nejbližších stavbách v okolí (na fotografii zvýrazněny červenými oválky). Dokládá i to, že okolní domky pohled na areál rotundy kazí daleko více, než novostavba: na domcích je vesměs světlá krytina, daleko méně „maskující“ stavební novotvary a materiálové či památkové nedostatky. Fotografie též ukazuje řadu drobnějších „vad na kráse“ ve výhledu na rotundu od města: satelity, betonové sloupy veřejného osvětlení, sklolaminátové přístřešky aj., vše na okolních domcích, nikoliv na novostavbě. Na konec se fotografie hodí k ilustrování dalších skutečností. Fialovou čárou jsem do ní zakreslil rozdíl s objektivně zaměřenou a stavebním řízením povolenou výšku novostavby, o 20cm výše, než u původního domku, a polovalbu, která je jednou z možností, jak vzhled novostavby vylepšit. Zákres ukazuje, že vyšší novostavba pohled na areál příliš významně neovlivnila a příliš by nepomohlo ani zřízení polovalby. U kritických komentářů vzhledu novostavby mi tedy schází objektivní vyváženost, jak doopravdy novostavba celkovému dojmu ublížila. Podotknu, že sám jsem příznivcem zřízení polovalby, nikoliv pro zásadnější vylepšení vzhledu, nýbrž jako vstřícné gesto vůči veřejnosti a zvláště hejtmanovi a starostovi, kteří o změnu požádali a jejíž náklady slíbili kompenzovat.
Zbývá poslední úvaha, kterou jsem chtěl v tomto textu uvést. Mnozí kritici stavby zmiňují, že se bojí, že stavba bude nakonec sloužit jako komerční penzion či exkluzivní bydlení (na které by stavební řízení od počátku mohlo pohlížet přísněji, než na veřejně prospěšný dobrovolnicky sponzorovaný stávající záměr). Pak paradoxně svým úsilím proti investorovi stavby mohou dosáhnout přesně toho, čeho se bojí: investora postupně znechutí natolik, že ztratí odhodlání provozovat svůj záměr na daném místě a stavbu prodá, aby si pořídil budovu na politicky klidnějším místě. Hotovou stavbu by pak nejspíše koupil jen ten, kdo má dost peněz a případně hroší kůži, například ten, kdo by zde chtěl provozovat komerční penzion, nebo získat bydlení na exkluzivním místě. Všimněme si, že k tomu vůbec není třeba existence bratra Jenesse Lumiéra, kterého v jednom z dřívějších článků k tomuto tématu vybájil jeden z bojovníků proti nehoráznému vzhledu aktuální stavby.
David Smyčka