OBČANÉ A DOMY, ÚŘADY V PROSTŘEDÍ,

HAZARD A STROMY 

 

Četl jsem zas třebovský zpravodaj, i měsíčník z radnice.

I připomínky občanů, co je trápí velice.

Všechno se dá vyřešit a zajistit klid,

i přes špatné zákony, se ale musí chtít.

Úřad si zvykl, že ho někdo řídí,

jeho se to však nedotýká, jak občan žije a co vidí.

Úřad se netrápí, chce mít jenom klid

když tam nahoře to vymysleli, tak to tak musí být.

Jestli tomu správně rozumím,

tak můžeme klást na to věnce,

odbory na radnici nic nemůžou,

nemůže právní a životní prostředí nechce.

A zastupitelstvo a rada nemá také žádné kompetence.

 

Máme hazard ve městě, co většinu z nás nětěší,

vsadím se, když budeme chtít, že se to lehce vyřeší.

Vyhlásíme naše město a to na pořád,

že už nikde nebude, žádný herní automat.

Nebo to snad nějaký zákon nedovolí, že jsme povstalci,

protože si rádi hrají radní, senátoři a poslanci?

 

Jsme občané, lidé s chybama a všude ve všem je válka.

Co nám ale velmi chybí, a to nejvíce,  je vážení morálka

Chybí nám odvaha, nadhled, úsměv,

dát někomu přednost, třeba někde k vstupu,

to je o hodně víc,

než červený koberec u grandhotelu v Puppu.

 

Závist nás svazuje, máme však pro budoucnost

povinnost něco dávat a nejen brát,

když to nepochopíme, mohlo by se stát,

že naše děti si opravdu nebudou mít kde hrát.

 

Pan Malátný zpívá ve své písni,

naši mi vždycky říkali, jen nehas co tě nepálí

a sleduj všechno z povzdálí.

Nezdá se vám že obraz té minulé doby,

se dneska stal jakýmsi národním hobby.

Přes ty všechny negace, je třeba zvednout prapor,

není třeba vždy a ve všem jenom vidět zápor.

Máme taky druhou stranu, nejen samý smutek,

já se řídím tím, udělat každý den, jeden dobrý skutek.

Ať to zkusí radnice, aspoň jednou za měsíc,

věřte že z těch problémů, nezůstane skoro nic.

 

Když nám odbor nepomáhá, tak by se mělo stát,

řešit to procesními postupy a upravit správní řád.

Tak to bylo vysvětleno ale ještě víc mě zaujme,

kdo se toho bez těch kompetencí ale na radnici ujme.

Tady je ale zásadní věc, a to velice,

jestli to tak ale vidí, hlavně radnice.

Hlásilo rádio Pardubice, a to se mě líbilo převelice,

že mají na úřadě nového architekta - ženu.

Ta žena má pro mě ohromnou cenu.

A to za prohlášení, kterým dala najevo, že něco změní,

chce svoji funkci vykonávat, zřejmě je z jiného těsta, 

ku prospěchu všech občanů a celého města.

Miluji naději a fakt nejsem na palici,

věřím, že ke změnám dojde i u nás na radnici.

Nikdo nemá žádný úřad ani židli napořád,

délka jeho setrvání je jen v jeho dobré práci akorát.

Ať je do funkce voleným či jmenován,

za špatnou práci pro společnost, by měl býti odvolán. 

Tady je to přeci jasné, pro lepší životní prostředí budoucí

potřebuje město Česká Třebová jinou (jiného) vedoucí. 

(zarostlé celé město, žádná snaha řešit problémy občanů.

Dát to do pořádku bude vyžadovat m,noho úsilí a peněz.

 

V této kauze mně mnoho občanů oslovuje

s pocity hořkosti,

jak odbor životního prostředí v komunikaci nefunguje.

Vždycky jsou ve všem určité hranice,

jak v rámci lidského přístupu  se dá vysvětlit směrnice.

(Strom, který v blízkosti domu ohrožuje

a těch opravdu velkých mnoho tu je).

Je třeba říznout tam, kde to řez vyžaduje.

Ten kdo tak nečiní a pro fér věc nepracuje

k tomu má tendence, že on je ochránce

a každé větvičky  horlivý obránce,

v jistotě pocitu, v kterém se zabydlí

si nakonec podříznout může pak svou židli.

Vraťme se však raději zase zpátky k té naději.

Ať už v tom odboru bude kdokoliv

ať pracuje pro lidi pro město a je už něm jakkoliv.                            Miloš Vávra, srpen 2016