Kontrolní hlášení DPH aneb nový pomocník byrokracie - vítězná Absurdita roku 2016

Od 1. ledna 2016 musí všichni plátci DPH podávat každý měsíc (fyzické osoby - kvartální plátci kvartálně) tzv. kontrolní hlášení, což je speciální „daňové tvrzení“, které ale nenahrazuje řádné daňové přiznání k DPH, ani souhrnné hlášení. Podává se pouze elektronickou cestou (přes datovou schránku) a kdo jej nepošle, dostane pokutu. Jaký je skutečný význam kontrolního hlášení, když spolu s daňovým přiznáním k DPH, obě řeší stejnou věc a jedno druhým nelze nahradit? Vláda se zavázala bojovat proti velkým daňovým únikům, místo toho ale míří na menší daňové poplatníky. Tato zbytečná byrokratická zátěž komplikuje život především živnostníkům a malým firmám, tedy rozhodně ne pachatelům tzv. karuselových podvodů, na které má novela údajně mířit. Zákonem č. 360/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a další související zákony. § 101c až § 101i zákona o DPH

Dobrovolné přihlášení k DPH jako administrativní past

Zatímco pro některé podnikatele je registrace k dani z přidané hodnoty (DPH) povinná, jiní se mohou registrovat dobrovolně. Začátkem roku 2015 se ale z této formality stala napínavá kovbojka. V duchu ochrany státního rozpočtu před daňovými podvody vyžadují úředníci informace, které narušují osobní práva žadatelů, například smlouvu s bankou nebo podrobný podnikatelský plán žadatele. Požadavky navíc nejsou nikterak standardizované, což v praxi znamená, že každý finanční úřad může požadovat něco jiného. Podnikatelé ovšem nemají příliš možností, jak se bránit. Zákon totiž neuvádí, jaké materiály smí finanční úřady od subjektu dobrovolné registrace požadovat. Zákon o DPH235/2004 Sb. (znění od 01. 01. 2016)

Potravinářský zdravotní průkaz - nutnost nebo fraška?

Úprava zákona č. 258/2000 Sb. zahrnuje povinnost získání "Potravinářského zdravotního průkazu", který občan obdrží po vyšetření obvodním lékařem. Vyšetření spočívá v uhrazení poplatku a v lepším případě, alespoň v banální prohlídce. Vydává se i na dobu neomezenou a jeho funkce pak spočívá už jen v jeho předkládání kontrolním orgánům. Je ke zvážení, jestli tato povinnost plní očekávání záměru tohoto opatření. Držitel průkazu s neomezenou platností totiž celé roky nemusí na žádné kontrolní vyšetření. Zákon č. 258/200 Sb. §19 čl. 2

Vratné zálohované obaly jako zásah státu do tržních vztahů

Typickým příkladem nepřiměřeného zasahování státu do tržních vztahů a přenášení svých ekologických zájmů na obchodníky je zákon o vratných zálohovaných obalech (dále jen VZO). Prodejci, kteří provozují prodejny nad 200m2 a prodávají nápoje v jiných, než VZO mají za povinnost nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje na trhu dostupné. Současný trend je však opačný, takže pokud chce prodejce zákonu vyhovět, bude tak dělat za cenu ekonomických ztrát. Stát chce tímto nařízením ekologicky vychovávat, ale cílí na špatnou skupinu. Prodejci láhve nevyrábí, a tedy nic nezmění. A hlavně nemohou za to, že stát nemá jasně nastavenou politiku a nařízeními se snaží přenášet odpovědnost na ostatní. Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech, § 9 (10)

Chcete řídit auto během služební cesty? Běžný řidičský průkaz nestačí

Zaplacení autoškoly, absolvování zkoušky a obdržení řidičského průkazu. Myslíte si, že máte navždy vyhráno? Opak je pravdou. Pokud začnete vykonávat závislou činnost, musíte být za poplatek nově proškoleni. Povinnost zúčastnit se školení řidičů a ověření jejich znalostí vyplývající ze zákona č.262/2006 Sb. (Zákoník práce), se týká všech zaměstnanců, kteří fyzicky řídí vozidlo. Proč je toto nařízení absurdní? Například proto, že v případě tohoto školení se zákoník práce z hlediska obsahu, rozsahu a ověření znalostí neodvolává na žádný jiný předpis, podle něhož by mělo být školení prováděno. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jak znalosti, dovednosti a zkušenosti ověří. Nikdo si jistě nemaluje představu zaměstnavatele, který každý rok platí svým zaměstnancům řádné přeškolení a dokáže si představit, jak toto ověřování funguje. Proč toto nařízení tedy existuje, když není nijak ověřitelné a není kontrolována ani správnost jeho provádění?  Zákon č. 262/2006 Sb, §103, odst. 2

Cizinec za volantem? Musí doložit osobní vazby k České republice

Dle zákona č. 361/2000 Sb. musí cizinci žádající v České republice o řidičské oprávnění prokázat, že mají v České republice obvyklé bydliště, což zákon definuje jako místo, kde osoba pobývá z důvodu osobních vazeb. Dle úředníků na magistrátu může cizinec prokázat své osobní vazby k České republice jedině tak, že prokáže, že zde žije s partnerem (Čechem) anebo zde má rodinu. Takto omezený výklad nicméně ze zákona nevyplývá. Dostačující pro vydání řidičského průkazu by mělo být například prokázání, že zde cizinec určitou dobu pracuje nebo podniká. Ovšem úředníky, zřejmě v důsledku interní instrukce, v řadě případů neobměkčilo ani předložení pracovní smlouvy či potvrzení o přechodném pobytu a vyžadovali zcela bezpředmětné prohlášení, že v Česku cizinec žije v partnerském vztahu s českým občanem. Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 2 písm. hh) a § 82 odst. 1) písm. d),

Nemožnost dlužníka zjistit informace o svých pohledávkách

Účinky vůči dlužníkovi ze zastavené pohledávky nastávají, až je mu zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. Toto ovšem podle § 1335 odst. 2 zákona č. 89/2012 neplatí v případě, že si strany sjednaly mezi sebou zápis zástavního práva do rejstříku zástav. Rejstřík zástav ale není veřejný seznam a tak se může stát, že zastavená pohledávka bude mít vůči dlužníkovi účinky, ačkoliv ten se to ani nedozví.  Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1335 odst. 2