Pár poznámek  o aroganci - aneb jako to vidí občané        

Nikdy si nebudeme všichni rovni a nebylo to jistě ani za tzv. "prvotně pospolné společnosti", není to ani v rodině natož v celé společnosti. Vždy si bude moci někdo dovolit víc a někdo méně. Ovšem před zákonem si máme být všichni rovni a mělo by to platit i našich městských zákonech, tedy vyhláškách a nařízeních.  Nevypadá to tak, a občané to vnímají velmi citlivě. Říkají tomu arogance, nebo někdy arogance moci, protože necitlivost k druhým, k jejich přáním a připomínkám se často vztahuje právě k těm, kteří mají z nějakých důvodů moc ve svých rukou.  Tady ale snad právě o aroganci moci ani nejde....

Mluví se opět o stavbě u rotundy sv. Kateřiny, kterou by si občané přáli menší a méně nápadnou, takovou, aby více připomínala původní objekt.  Postavilo se však něco jiného a většina lidí to tak cítí, nikoliv sám investor a dárci, kteří svými příspěvky stavbu umožnili. Veřejnost má spoustu svých starostí a tak věnovala tomuto projektu pozornost až tehdy, když stavba vyrostla do výše, kterou nikdo nečekal, a stala se dominantou čtvrti, kterou být neměla. To už i sousedé (tedy účastníci řízení) říkali, že dali souhlas k něčemu jinému, že nedostali žádné názorné vizualizace, ze kterých by bylo zřejmé, co se vlastně postaví.

Investor získal nejdříve požehnání a pak i kulaté razítko a tím i přesvědčení, že nyní má již vystaráno. Budou-li peníze - a ty se opravdu podařilo zajistit v obdivuhodné výši - tak vznikne moderní a vybavené zázemí rotundy, které tu léta chybělo. Píše se to v otevřeném dopise zastupitelům: "Spolek Přátelé Jeunesse Lumiere z.s. přestavuje tento dům mimo jiné s tím záměrem, aby v části domu vzniklo zázemí sloužící pro významnou kulturní památku, rotundu svaté Kateřiny, která v současné době žádné podobné prostory nemá. V rotundě se nekonají jen církevní obřady, pořádají se zde koncerty (např. v rámci Mezinárodního varhanního festivalu Zdeňka Pololáníka), během letních měsíců je v rotundě šest dní v týdnu přítomen průvodce z městského muzea, v rámci Jabkancové pouti je v kapli celodenní program pro širokou veřejnost, počítá se s programem také při Noci kostelů atd. A při všech těchto akcích nemají ani pořadatelé či účinkující, ani účastníci možnost použít toalety, není zázemí pro občerstvení, chybí šatna apod."

O jakou aroganci se tedy jedná?  Možná to ze strany investora a dárců tak nikdo necítí, je to více problémů najednou. Stavební  řízení bylo vedeno na stavbu rodinného domku a místo něho se postavilo něco jiného, tedy "zázemí rotundy s daleko širším (převažujícím) využitím".  Také na webové stránce spolku se píše: "Domek chce spolek opravit tak, aby mohl sloužit pro jeho činnost a také jako zázemí pro různé akce spojené s rotundou svaté Kateřiny." Je tedy opravdu vše v souladu s pravomocným stavebním povolením?  Proběhla také jednání o tom, zda by přece jen neměl investor ustoupit a alespoň minimálně vyjít vstříc připomínkám veřejnosti, snížit jihozápadní štít alespoň na "polovalbu" nabízelo se i  zajištění finanční kompenzace na tuto práci.  Odpověď: nelze -  máme pravomocné stavební povolení, nebylo by to ekonomické, zdrželo by to stavbu, stejně by to připomínky veřejnosti neuspokojilo....  Škoda, dvakrát škoda. Třeba právě proto vznikla nedávná petice, která za 14 dnů nashromáždila 1600 podpisů a mohlo by jich jistě být i více. Ale nejde o počty. Spíš o nespokojenost s tím, že vůbec byla tato stavba povolena, že jsme si tu patálii zavinili sami a také o nespokojenost s arogantním přístupem.  Zmíněné stavební povolení totiž obsahuje řadu podmínek, které při stavbě nebyly a nejsou dodržovány. Jistě realizovat na takovém místě za stísněných podmínek náročnou stavbu není jednoduché a nelze to dělat bez dohody s okolím i s veřejností. Vždyť přece celý záměr a cíl akce je k veřejnosti orientován, není to spolek "pro sebe", to by nedostal takovou podporu.

Foto z 10.9.2016

Pro veřejnost zde platí jiné povinnosti - viz návštěvní řád a nevkusné tabulky na brance a vstupní bráně. Neplatí ale  pro vyvolené, kteří si mohou bránu otevřít kdy chtějí a přijet autem až k přestavovanému domu, i když to "pravomocné" stavební povolení přísně zakazuje. Jde o princip, o dohodu, a ta se nepodařila.

Petice bude posouzena dle petičního zákona, nebudeme předbíhat.

Je to silné podpůrné veřejné stanovisko pro účastníky stavebního řízení, kteří trvají na splnění svých požadavků. Petice také obrátila pozornost občanů města  k naší cenné kulturní památce a celému areálu rotundy sv. Kateřiny, kde lze pro zlepšení stavu areálu starého hřbitova udělat mnohem více než vyvěsit současný návštěvní řád. Jsem trochu rozpačitý z poněkud odtažitého stanoviska vedení města, které bylo publikováno např. v Orlickém deníku. Zatímco hejtman Martin Netolický se snažil najít cestu k dohodě a shodě úřadů s investorem na některých minimálních ústupcích (a přes velkou snahu neuspěl), tak dále pokračuje alespoň ve snaze vyhlásit kolem naší cenné památky ochranné pásmo, tak starosta města Jaroslav Zedník tomuto návrhu příliš nerozumí a bude zkoumat, jaký bude dopad takového opatření na stavebníky a majitele  okolních domů.

Věřím, že jistě k nějaké dohodě nakonec dojde, dojde i k úpravě zeleně na městském hřbitově, novému osvětlení rotundy a úpravě informačního systému ve městě. To vše by mohlo opět napomoci tomu, že tato naše památka bude opět zřetelná pro návštěvníky, ale také i pro samotné Třebováky. Protože sběr podpisů pod petici současně také ukázal, že  část mladší generace o "nějaké rotundě" vlastně nic neví.

Milan Mikolecký 10.9.2016