ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 
NA  BŘEZEN  2016

130 let od narození a 55 let od úmrtí Jaroslava HUBÁLKA (26.3. 1886 – 28.8. 1961), lesního rady, básníka a spisovatele

Patřil k nejoblíbenějším a nejvýznamnějším spisovatelům s mysliveckou tématikou. Už ve studentských letech psal do Loveckého obzoru, Lesní stráže a České myslivosti. Je autorem řady knih o přírodě a zvířatech (Ze stínů karpatských pralesů, Lesem a luhem, Stezkou života, Rok v přírodě, Obrázky z lesů a polí, Ostrovid, Srub u žulové skály …), přispíval do vlastivědného sborníku Od Trstenické stezky, napsal jednu divadelní hru. Celkem vyšlo knižně jedenáct děl Jaroslava Hubálka, deset dalších zůstalo v rukopise.
Narodil se v Dolní Dobrouči v rodině učitele a známého spisovatele Karla Hubálka. Mladá léta prožil v České Třebové, studentská léta v Písku na revírnické škole a vyšším lesnickém ústavu. Po vojenské službě působil v Ostrově, Bítově na Moravě, Corštejně na Dyji, ale i v Polsku a bývalém carském Rusku. V letech 1935 až 1943 žil v Bystrém u Poličky, za 2. světové války v Lomnici nad Lužnicí na Třeboňsku. Po válce se usadil v Lanškrouně. Pracoval zde ve funkci přednosty správy státních lesů. V roce 1948 odešel do důchodu. Zemřel v Novém Jičíně a je pochován na městském hřbitově v Lanškrouně.
 
70 let RNDr. Vladimíra KORMOUTA, narozeného 28. března 1946

Narodil se v Ostravě. Základní a Střední všeobecně vzdělávací školu absolvoval v České Třebové. Po ukončení základní vojenské služby byl přijat na Farmaceutickou fakultu UK  v Bratislavě. Jako absolvent školy nastoupil do lékárny. Později zastával funkci ředitele lékárenské služby. Po roce 1989 přijal místo ve zdravotní pojišťovně. Ačkoliv žije v Praze, stále se vrací do města svého mládí, České Třebové. Toto město považuje za své rodné město. Jeho celoživotním koníčkem je hlavně výtvarná činnost a hudba. Nezaměnitelné obrázky Vladimíra Kormouta jsme měli možnost poznat na několika výstavách a také na barevných obálkách Českotřebovského zpravodaje. Výběr kreseb s českotřebovskou tématikou vydalo Městské muzeum v České Třebové pod názvem Vzpomínky na rodné město. Některé jeho obrazy rovněž s českotřebovskou tématikou zakoupilo českotřebovské městské muzeum, další Kormoutovy obrazy lze také najít na internetu.                                                                                                                             Jan Skalický
 
Jiří Pištora - 80 let   (* 7.3. 1931, + 2012)

Jiří Pištora by 7. března oslavil. 85 narozeniny. Pocházel z Dobrušky, ale jeho celý svůj profesionální život je spojen  s Českou Třebovou a také se zdejším Městským muzeem. Jiřího Pištoru do České Třebové přivedla železnice, jako mnoho dalších, ale učarovalo ho navíc samotné město s jeho historií a jeho krásné okolí. Každý kdo chodil  na jeho přednášky s diapozitivy, tolikrát předvedenými na veřejných besedách, tak mě dá za pravdu, s jakým zápalem dovedl jejich autor vyprávět o každém domě a každém plácku ať na starém Trávníku nebo vlastně kdekoliv jinde. Nebylo tedy velkým překvapením, když se Jiří Pištora  ujal v osmdesátých letech vedení našeho městského muzea, aby ho doslova vydupal ze země, doslova zachránil před zkázou  a pozvedl na dnešní úroveň. Je nutné si uvědomit, že nebyl přitom zaměstnán jakjo "správce muzea" s úvazkem 0,5 a ani se mu nezdálo o možnostech, které má muzeum dnes.  Je však třeba napsat, že kdyby nebylo Jiřího Pištory, nebylo by ani dnešní městské muzeum. jeho sbírky by byly zničeny, ty cennější odvezeny jinam. Soustředil se na precizní budování depozitáře, přednáškovou a publikační činnost. Další láskou Jiřího Pištory bylo je a stále bude esperanto. V roce 1960 se stal jedním ze zakladatelů esperantského kroužku ZK železničářů spolu s dalšími Jindřichem Štanclem a Františkem Jindrou. Je spoluzakladatelem sekce železničářů - esperantistů (byla založena ne náhodou v České Třebové v roce 1965), později se stal i členem mezinárodního výboru železničářů - esperantistů.  Ve zdejším kroužku působil jako učitel esperanta pro začátečníky a pokročilé, ale také jako vedoucí písemných kurzů s desítkami zájemců z celé republiky, byl několik let předsedou esperantského kroužku a byl jmenován jeho čestným členem.
"Za zlatou dobu esperanta v České Třebové považuji sedmdesátá léta", říkal Jiří Pištora. "V roce 1970 jsme po řadě úspěšných akcí a setkání s esperantisty z okolních měst přemýšleli, čím ještě dále obohatit naši činnost, podal jsem návrh na uspořádání plesu. Bylo to ovšem dost  pro  kroužek se dvěma desítkami členů dost odvážné rozhodnutí. Podařilo se nám přesvědčit  hudbu pod vedením p.Jana Škeříka v tom smyslu, že v případě, když proděláme, nebudou na nás svůj honorář požadovat. Po úspěšném plese hudebníci  dostali honorář i večeři  a tak se stal esperantský ples na 35 let pevnou součástí plesového kalendáře. A někdy byly dokonce plesy dva, vždy nekuřácké..."
Jiřího Pištora byl dopisovatelem do našich i zahraničních esperantských časopisů,  inicioval vydání propagačních brožur a pohlednic  s tématikou města Česká Třebová v esperantu, pořádal  v cizině přednášky v esperantu o našem městě, okolí a celé naší vlasti Spoluzakládal  pravidelná setkání esperantistů z okolních měst, např. z Lanškrouna, Svitav, Poličky, Litomyšle či Žamberka, díky jeho působení přijala do České Třebové spousta vzácných návštěv. Ve spolupráci s Českým esperantským svazem pak v letech 1992 - 93 založil esperantské oddělení Městského muzea, jediné u nás, a tím vytvořil šanci k tomu, aby se Česká Třebová stala i do budoucna základnou esperantského hnutí v České republice. Velmi ho mrzí, že tuto práci se nepodařilo zcela dovést do úspěšného konce, i když esperantská sbírka v našem muzeu zůstává. 
To, že v centru jeho pozornosti bylo město Česká Třebová a jeho další osud, dokázal i tím, že dvakrát stál jako tajemník města na zdejší radnici. Poprvé v osmašedesátém a podruhé po revoluci v roce 1990. Dokázal v mnoha případech odložit své osobní pohodlí  a vyměnil  klid,  který by si jiný už dávno udělil, za své trvalé působení ve prospěch celého našeho města a jeho odkazu pro příští generace.  Za celou jeho práci pro naše město je třeba i nyní, čtyři roky po jeho úmrtí vyslovit Jiřímu Pištorovi upřímné poděkování    
Milan Mikolecký
 
120 let od narození a 25 let od úmrtí středoškolského profesora a archiváře Václava PLACHTA (9.8. 1896 – 26.3. 1991)

Narodil se v Děčíně nad Labem. Gymnázium studoval v Klatovech a v Praze, kde maturoval v roce 1915. Ve studiu pokračoval na Filozofické a Přírodovědecké fakultě UK v Praze (aprobace dějepis – zeměpis). Působil na gymnáziích v Litomyšli, Českém Těšíně, Jablunkově, Hodoníně a od roku 1939 v České Třebové.Koncem války ještě učil v Českém Brodě. Po válce se vrátil do České Třebové, kde byl 13. srpna 1945 jmenován ředitelem gymnázia. Funkci vykonával do roku 1950. V té době byl radou KNV v Pardubicích „ přidělen k výkonu práce“ na Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové, kde učil až do roku 1958.
Profesor Placht ve funkci archiváře vykonal pro historii České Třebové velký kus práce. Postupně evidoval a zpřístupňoval nejstarší část dochovaných písemností. V té době byly v archivu uloženy vedle vlastního městského fondu archiválie osvětových spolků, cechů, škol a soukromníků. Archiv také doplňoval písemnostmi ze skartací, sběrem plakátů a fotografií pro tzv. sbírku soudobé dokumentace. Vše vykonával mimo své zaměstnání ve škole. Zbytek života trávil v Plzni a Praze. Ani v důchodu nezahálel. Stal se kazatelem církve českobratrské, získal i doktorát z theologie.
 
105 let od narození Miloslava ŠTUSÁKA (14.3. 1911 – 27.2. 1943), letce hrdiny

Narodil se v českotřebovské čtvrti U kostelíčka v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole odešel v roce 1927 do Bratislavy na státní školu pro výchovu učitelů. Jako absolvent školy působil na různých slovenských školách. V roce 1936 nastoupil na základní vojenskou službu. V tomto období absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a obdržel hodnost poručíka. V civilu se opět věnoval pedagogické činnosti. Učil ve Zvolenu a potom v Bratislavě. Když došlo k rozbití republiky, odešel přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko, Sýrii a Alžír do Francie. Po vojenské přísaze, kterou složil v československém vojenském táboře v Agde, jej převeleli k 1. letecké skupině pod vedením štkp.Schejbala. Zde se přecvičoval na francouzskou leteckou techniku až do kapitulace Francie. V polovině roku 1940 odjel anglickou lodí do Velké Británie. Zde vystřídal řadu vojenských základen, až byl převelen k 313. československé stihací peruti RAF. Jejím úkolem byla bojová činnost, která spočívala v hlídkování nad konvoji v Kanále, doprovod bombardérů nad územím nepřítele a hlídkování nad Anglií. V osudný den 27. února 1943 doprovázela jeho 313. peruť anglické bombardéry k německé námořní základně v Brestu. Na zpáteční cestě byly letouny napadeny a Štusákův stroj byl těžce poškozen. Když posádka opouštěla letadlo, mělo výšku asi 100 m. Než se M. Štusákovi otevřel padák, zabil se prudkým nárazem o vodní hladinu. Tělo nebylo nikdy nalezeno.
 Jan Skalický