ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  KVĚTEN  2016 90 let od úmrtí Antonína BENNEWITZE (26.3. 1833 – 29.5. 1926), významného houslisty, pedagoga a ředitele pražské konzervatoře Pocházel z nedaleké vesničky Přívrat. Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, v hudbě se školil nejprve soukromě a od roku 1846 na pražské konzervatoři. Zde navštěvoval třídu houslí prof. Mořice Mildnera. Po studiích působil v orchestru Stavovského divadla, roku 1861 byl koncertním mistrem Mozartea v Salcburku a v roce 1863 koncertním virtuosem ve Stuttgartu. Od roku 1866 se soustavně věnoval výchově mladých hudebníků na pražské konzervatoři. Zpočátku vyučoval houslím jako nástupce Mildnerův, roku 1882 byl jmenován ředitelem ústavu. Pod jeho vedením vzkvétala škola umělecky i organizačně. Do profesorského kolektivu konzervatoře získal takové osobnosti jako byl Antonín Dvořák, Otakar Ševčík, Hanuš Wihan nebo Otakar Hostinský. Znovu zavedl tzv. žákovské veřejné večírky a tím dal možnost nadaným žákům veřejně vystupovat. Sám vychoval celou řadu vynikajících umělců. Jeho žáky byli Otakar Ševčík, František Ondříček, Josef Suk, Oskar Nedbal, Karel Hoffmann … Výrazně se také uplatnil v roli dirigenta ústavního orchestru, jemuž se soustavně věnoval od roku 1881. Jeho hluboký zájem o komorní hudbu podnítil založení slavného Českého kvarteta (1891), ve kterém byli tři jeho žáci. Koncem roku 1901 se uchýlil do soukromí. Přesídlil do Doks pod Bezdězem, kde také zemřel. V posledních osmnácti letech si Českotřebovští jméno Antonína Bennewitze připomínají každoročním hudebním festivalem s vysokou uměleckou úrovní.   35 let od úmrtí a 95 let od narození RNDr. Vladimíra HLADÍKA, CSc. (9.9. 1921 – 21.5. 1981) Celý svůj život usiloval o pokrok v textilním a vláknařském průmyslu a podílel se zásadně na rozvoji odborného školství v této oblasti. Narodil se v Poličce v rodině učitele. Vystudoval reálné gymnázium, Státní průmyslovou školu chemickotextilní ve Dvoře Králové n.L. a Karlovu univerzitu v Praze (obor chemie, fyzika). Zde také pod vedením laureáta Nobelovy ceny Prof. Jaroslava Heyrovského v roce 1948 obhájil doktorát přírodních věd. Své znalosti později ještě doplnil dálkovým studiem na Vysoké škole elektrotechnické v Praze. Po studiích pracoval v n.p. Perla Česká Třebová, Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí n.O. a od roku 1965 v Ústavu pro zpracování chemických vláken v České Třebové, kde prošel řadou vedoucích funkcí. V letech 1960 až 1965 byl zaměstnán na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích jako vedoucí katedry chemické technologie textilu. Po těchto letech zde působil jako externí odborník. Byl autorem řady publikací, vysokoškolských učebnic i encyklopedických pomůcek pro textiláky a chemiky. Jednou z posledních jeho větších prací byla publikace Základy teorie barvení (1968). Přispíval také do mnoha odborných časopisů. Zemřel v České Třebové, kde je i pochován.   130 let od narození Františka PREISLERA (5.5. 1886 – 6.6. 1945), ředitele kůru, kapelníka, hudebního skladatele a pedagoga Pocházel ze známé hudební rodiny Preislerů, kde byl již třetím Františkem v pořadí. Narodil se v Poličce v rodině místního kapelníka a ředitele kůru. Prostředí, ve kterém vyrůstal podpořilo talent malého Františka, takže již jako žák měšťanské školy ovládal nejen hru na varhany, ale i klavír, smyčcové a některé dechové nástroje. Měl také za sebou několik úspěšných skladatelských pokusů. Po absolvování pražské konzervatoře krátce působil v Poličce. V roce 1906 se stal ředitelem kůru v Nových Dvorech u Kutné Hory s tím, že po tříleté praxi bude přijat jako ředitel kůru do chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Osud ale chtěl jinak. Matka dlouhodobě onemocněla a otec si přál, aby František působil blíže k Poličce. Ještě v témže roce (1906) se uvolnilo místo v České Třebové. Jmenovacím dekretem Zemského úřadu v Praze byl téhož roku František Preisler ustanoven ředitelem kůru a městským kapelníkem v našem městě, kterému již zůstal věrný až do své smrti. Založil zde nejen velký symfonický orchestr, který později přijal jméno Smetana, ale i dechový a taneční orchestr. V České Třebové nebylo snad jediné společenské události, na které by nehrál jeden z Preislerových orchestrů. Vedle této činnosti učil zpěvu na místní reálce a také vyučoval na své soukromé škole, pro kterou napsal řadu cvičení a škol pro hudební nástroje. Byl znám i jako skladatel desítek písní, předeher, skladeb komorních a tanečních, hudby scénické, k tělovýchovným cvičením, několika baletů a jiných skladeb. Zemřel nečekaně, krátce po osvobození naší vlasti. Smrt jej zastihla v plné práci. Pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. Na další fotografii rodina Preislerova se syny Františkem, Zdeňkem a Jiřím ve dvacátých letech 20. století.   130 let od narození Bohuslava LEOPOLDA (6.9. 1888 – 12.5. 1956), vynikajícího houslisty, hudebního skladatele a hudebního nakladatele Byl synem rolníka a hostinského ve Škrdlovicích u Havlíčkova Brodu. Po absolvování obecné školy v místě rodiště byl dán do České Třebové, aby zde vychodil měšťanskou školu. Bydlel u strýce Františka Sodomky, obchodníka se střižním zbožím na náměstí v domě čp. 17. Lásku k houslím v něm probudil místní učitel hudby Antonín Kleinpetr a také učitel měšťanské školy Štěpánek, který vyučoval hře na housle jako nepovinnému předmětu. A tak mladý Leopold putoval místo ke strýcovu obchodnímu pultu k pultu muzikantskému. Sám vynikající hudebník Julius Fučík v patnáctiletém B. Leopoldovi rozpoznal veliký hudební talent a posléze jej zařadil mezi elévy své plukovní hudby. Také mu umožnil studium hry na housle na pešťské hudební akademii u prof. Josefa Blocha. Zde si také prohluboval znalosti v hudební teorii, harmonii a nauce o skladbě.Všude, kam jej osud výkonného umělce zavál, ať to byla Praha, Subotica, Budapešť, Krakov či Lvov, všude studoval u znamenitých profesorů techniku houslové hry a hudební vědu. V době 1. světové války, po krátkém pobytu na frontě, byl povolán do Budapešti na místo koncertního mistra a dirigenta symfonického orchestru válečné výstavy, kde vyrostl ve znamenitého orchestrálního odborníka. Po převratu v roce 1918 se stal koncertním mistrem Šakovy filharmonie. Když byla rozpuštěna, založil vlastní umělecký soubor, s nímž podnikal cesty po západní Evropě a Egyptě. V roce 1924 se vrátil do Prahy, kde z důvodu nemoci ukončil dráhu výkonného umělce a věnoval se činnosti skladatelské a aranžérské. Napsal na 200 skladeb a jeho aranžérská činnost dosáhla úctyhodného čísla více než 1000 opusů. Leopoldovy skladby a úpravy zněly éterem ze všech rozhlasových stanic a jeho nakladatelství šířilo skladby českých skladatelů do celého světa. Zemřel po kratší nemoci a pohřeb žehem se konal v krematoriu hl. města Prahy v Praze XII. Jan Skalický