ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  SRPEN  2016 100 let od úmrtí Josefa FELIXE (29.12. 1882 – 22.8. 1916), středoškolského profesora a funkcionáře Sokola Narodil se v Německém (Havlíčkově) Brodě v rodině lékaře. Gymnázium vystudoval na Královských Vinohradech, další studium absolvoval na pražské univerzitě. Své vzdělání si ještě doplnil na univerzitě v Marburku a cestami po Německu a Itálii. Jako profesor moderních jazyků působil na Královských Vinohradech, v Kolíně, Kyjově a od školního roku 1911/ 12 také na reálce v České Třebové. Všude, kam přišel, se stával vůdčí osobností kultury, sportu a politiky. V našem městě pracoval v několika institucích, obzvláště činný byl v Sokole. Byl pilným cvičencem, vzorným vzdělavatelem a místostarostou. Svoji činnost rozvíjel i na úrovni okrsku a župy. Jeho knížka Význam Tyršova učení byla veřejnosti příznivě posouzena a velice brzy rozebrána. Pracoval také v městské radě i ve funkci místostarosty města. Rád maloval, modeloval, hrál šachy, psal verše a nadevše miloval hudbu a zpěv. Obětavost a neohroženost mu získávaly upřímné přátele a věrné ctitele. V posledních volbách do rakouského říšského parlamentu kandidoval za poslance, ale nebyl zvolen. Za protirakouské postoje byl udán a následně žalářován. Když jej propustili, byl 14. února 1915 přeložen na gymnázium do Loun. Téhož roku na jaře jej odvedli s poznámkou politicky podezřelý a v srpnu nastoupil vojenskou službu. Poznal válečné Srbsko a řadu italských bojišť. Na jednom z nich, zasažen italským granátem, padl. Bylo mu necelých 34 let. Pochovali jej na osamělém vojenském hřbitůvku Lusta See. Felixův význam daleko přesahuje formát místního vlasteneckého předáka a nezasloužil si zapomenutí. Na jeho památku byl uspořádán tělocvičnou jednotou Sokol Felixův večer (1919) a v roce 1922 mu byla v místní sokolovně odhalena pamětní deska. Dodnes je po něm pojmenována ulice, z níž byl v roce 1914 odveden do vězení. Známý byl i Felixův fond při Spolku pro podporování nemajetných studujících.   35 let od úmrtí Anděly KUČEROVÉ (19.4. 1900 – 11.8. 1981), učitelky a známé divadelní ochotnice Narodila se v České Třebové. Byla nejmladší z pěti dětí známého učitele a organizátora hasičského hnutí Josefa Bonaventury Hubálka. V letech 1915 až 1919 studovala na učitelském ústavu v Praze. Vedle povolání učitelky měla ráda zvířata, přírodu, výtvarné umění a obzvláště amatérské divadlo. Jako členka divadelního odboru vystupovala ve 45 hrách a ještě 27 her sama režírovala. K tomu lze připočítat ještě celou řadu dětských školních představení. Mezi divadelníky také poznala svého nastávajícího manžela, obchodníka s textilem Adolfa Kučeru. Z manželství se narodila jediná dcera Hana. Po druhé světové válce se kromě divadla zapojila i do další veřejné činnosti. Řadu let byla jednatelkou ČSŽ a Osvětové besedy, také aktivně pracovala v Českém svazu chovatelů drobného zvířectva. V případě nutnosti se ráda ujala i opuštěných psů a koček.   120 let od narození Václava PLACHTA (9.8. 1896 – 26.3. 1991), středoškolského profesora a archiváře Narodil se v Děčíně nad Labem. Gymnázium studoval v Klatovech a v Praze, kde maturoval v roce 1915. Ve studiu pokračoval na Filozofické a Přírodovědecké fakultě UK v Praze (aprobace dějepis – zeměpis). Působil na gymnáziích v Litomyšli, Českém Těšíně, Jablunkově, Hodoníně a od roku 1939 v České Třebové. Koncem války ještě učil v Českém Brodě. Po válce se vrátil do České Třebové, kde byl 13. srpna 1945 jmenován ředitelem gymnázia. Funkci vykonával do roku 1950. V té době byl radou KNV v Pardubicích přeložen na Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové, kde učil až do roku 1958. Profesor Placht ve funkci archiváře vykonal pro historii České Třebové velký kus práce. Postupně evidoval a zpřístupňoval nejstarší část dochovaných písemností. V té době byly v archivu uloženy vedle vlastního městského fondu archiválie osvětových spolků, cechů, škol a soukromníků. Archiv také doplňoval písemnostmi ze skartací, sběrem plakátů a fotografií pro tzv. sbírku soudobé dokumentace. Vše vykonával mimo své zaměstnání ve škole. Jako důchodce působil v Plzni a Praze. Ale ani v důchodu nezahálel. Stal se kazatelem církve českobratrské, získal i doktorát theologie. Zemřel v Praze v požehnaném věku 95 let. V měsíci březnu uplynulo 25 let od jeho úmrtí.   V měsíci červenci oslavila 85 let Mgr. Marie TESAŘOVÁ – HONDLOVÁ Narodila se 22.7. 1931 na Parníku u České Třebové jako jediné dítě. Nemoc rodičů ovlivnila život malé Marie. V blízkosti maminky mohla strávit pouze šest týdnů a do tří let života bojovala o přežití. Otec zemřel třináct měsíců po svatbě, aniž se svého dítěte dočkal. Jeho manželka ho přežila o pouhé tři roky. Malá Marie se dostala do péče matčina bratra Josefa Habigera, šestadvacetiletého svobodného mládence. V té době byl ještě na studiích, ale to mu nebránilo starat se o malou neteř. Hlavně po zdravotní stránce (pravidelné prohlídky v TBC lize, ústavně kontrolovaná kvalita mléka). Když byly holčičce tři roky, byla zcela zdráva. Tehdy ji adoptovali prarodiče, kteří si ji vzali do České Třebové, kde ji vychovali na zemědělské usedlosti. Marie absolvovala parnickou obecnou a měšťanskou školu, českotřebovskou Jedenáctiletou střední školu a nakonec Karlovu univerzitu v Praze (3 roky Pedagogická fakulta – chemie, biologie, zeměpis a 4 roky Přírodovědecká fakulta – biologie, chemie). Po studiích velice často měnila učitelská místa. Jednak za vším byl živnostenský původ  a katolická víra. Učila na gymnáziích v Litomyšli, České Třebové, v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Vysokém Mýtě, také na ZŠ v České Třebové – Parníku, Pedagogické škole v Litomyšli a na českotřebovské průmyslové škole železniční, odkud odešla do zaslouženého důchodu. Když nemohla učit, pracovala také určitou dobu v ÚZCHV v České Třebové. V roce 1954 se provdala za Ing. Miloslava Tesaře. Po svatbě bydleli v domě po manželčiných rodičích na Parníku. Spolu vychovali čtyři děti. Marie Tesařová byla za zásluhy o Lidovou stranu oceněna také na krajské úrovni, zasloužila se mj. o záchranu několika sochařských děl náboženského významu a zajistila opravu hřbitovní zdi na parnickém hřbitově. Byla dlouholetou kronikářkou Spolku Parník.                                                                                                                                                                       Jan Skalický