ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM NA ZÁŘÍ 2016

100 let od narození Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984), známého českotřebovského fotografa
Narodil se v Ústí nad Orlicí, mladá léta prožíval v Dlouhé Třebové. Již od školních let projevoval nevšední zájem o fotografování. Proto nikoho nepřekvapilo, když v roce 1932 nastoupil do učení k ústeckému fotografovi Františku Slezákovi. Po vyučení pracoval v prostějovském ateliéru firmy Václav Ševčík, následovala firma Vilém Petr v Hradci Králové a fotografickou praxi zakončil u Karla Francla v Přerově. Roční vojenskou službu (do záboru republiky Hitlerem v roce 1939) si odsloužil v pohraničním opevnění Lukáš. Soubor fotografií z tohoto prostředí byl po válce otištěn v časopise Květy. Do České Třebové přišel v roce 1943, kde získal svůj první ateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské textilní továrny Perla. Pracoval zde do svého odchodu do invalidního důchodu.
Aligerovy fotografie se pravidelně objevovaly na stránkách Českotřebovského zpravodaje, Pochodně, Jiskry Orlicka, v závodním časopise Výzva ,…Vrcholem jeho tvorby se stal soubor fotografií pro publikaci Česká Třebová 1278 – 1978, za kterou byl oceněn pamětním listem a medailí při příležitosti oslav 700 let tohoto města. Známé byly i jeho kozlovské motivy z jubilejního roku národního umělce Maxe Švabinského (1973).
Karel Aliger si své odborné znalosti nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával malým nadšencům fotografování.V letech 1962 až 1965 vystudoval při zaměstnání ještě uměleckoprůmyslovou školu.
U příležitosti nedožitých pětasedmdesátých narozenin Karla Aligera vydalo Městské muzeum v České Třebové malou monografii s názvem Karel Aliger a jeho Česká Třebová. Místem jeho posledního odpočinku je městský hřbitov v České Třebové. V rodinném hrobě je pochován společně s manželkou.

Nedožitých 85 let Ing. Miloslava DLOUHÉHO, CSc. (14.9. 1931 – 16.3. 1992)
Narodil se v železničářské rodině. Základní školu a gymnázium vystudoval ve svém rodišti České Třebové a Vysokou školu báňskou (obor metalurgie, hutnictví) v Ostravě. Po úspěšném zakončení školy nastoupil do kladenských hutí. Prošel zde řadou řídících funkcí, až se nakonec stal ředitelem celých kladenských oceláren. V roce 1985 byl z funkce ředitele oceláren odvolán a jmenován generálním ředitelem státního podniku Hutnické železo Praha. Odvolání z funkce bylo zřejmě z politických důvodů, protože jeho názory byly neměnné, nerad ustupoval před lidskou hloupostí.
V mladých letech se v rodném městě věnoval sportu (závodil za atletický oddíl AFK Česká Třebová), skautingu, ochotnickému divadlu , byl také výborným recitátorem v tehdejším recitačním souboru Vykřičník. Jak s ochotnickým divadlem, tak s recitačním souborem úspěšně vystupoval na celostátních přehlídkách. Své rodné město nesmírně miloval. Přízeň dokazoval neustálou pomocí. Ať již se jednalo o výstavbu Malé scény, plaveckého bazénu, o opravu staré radnice, výpomoc místním průmyslovým závodům a provozům, sportovním oddílům, dobrovolným hasičům, občanům při výstavbě rodinných domků, …. Stále se zajímal o dění v našem městě. Plánoval, co by ještě mohl udělat pro rozkvět města, až se sem vrátí jako důchodce. Předčasné úmrtí mu neumožnilo jeho plány uskutečnit.

230 let od narození Jana HÝBLA (3.9. 1786 – 14.5. 1834), obrozeneckého novináře a spisovatele
Narodil se v České Třebové, kde jeho rodiče – Josef a Alžběta Hýblovi měli krupařský obchod. Obecnou školu vychodil v místě rodiště, německou normálku a později gymnázium v Litomyšli. Jako sedmnáctiletý přišel do Prahy studovat filozofii, pokračoval na technice, ale ani jeden z oborů nedokončil. Plně se začal věnovat literární, jazykové a osvětové činnosti. Byl korektorem v několika tiskárnách, redigoval Poštovské noviny, českého Lidumila, Rozmanitosti, Hyllos, Jindy a nyní, jejichž řízení později převzal J.K. Tyl a časopis přejmenoval na Květy české. Jan Hýbl byl i velice dobrým překladatelem. Překládal prózu i divadelní hry, drobné prózy také sám psal, jako např. Poučné a kratochvilné historie o strašidlech. Napsal také významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů (1816), z něhož pak vycházeli další pokračovatelé v zobrazení obrozeneckého divadla. Jeho práce vynikaly živým zájmem o život lidu a jednoduchým prostým jazykem, k němuž vedl i své spolupracovníky a následovníky. V Praze žil v chudičkém příbytku v Bartolomějské ulici na Starém Městě. A třebaže se domu kde bydlel, říkalo U zlatého slunce, nikdy sluneční paprsky do úzké uličky nepronikly. V tomto prostředí také zemřel, pochován je na Olšanských hřbitovech.
Jméno Jana Hýbla nezůstalo u nás zapomenuto. Je po něm pojmenována ulice, při které stávala jeho rodná chaloupka, a také místní divadelní spolek. Jana Hýbla také připomíná pamětní deska na domě čp. 97 (dnes prodejna kol), zhotovená místním akademickým sochařem Františkem Formánkem.

75 let od úmrtí Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a předního představitele sociálně demokratické strany
Narodil se v České Třebové v domě čp.11 v Klácelově ulici. Jeho otec tu nejen učil, ale i s rodinou bydlel. Prostředí, ve kterém vyrůstal, pravděpodobně zapřičinilo Františkův odchod na učitelský ústav do Hradce Králové. Studia úspěšně ukončil v roce 1886. Tehdy se vrátil jako učitel zpět do svého rodiště. V roce 1895, po neshodách s nadřízenými, odešel ze školství do Prahy. Krátce byl redaktorem Českých novin, přispíval do Naší doby a kulturně politické revue Rozhledy. Teprve roku 1897 pevně zakotvil v sociálně demokratickém deníku Právo lidu, kde vedl více než 30 let rubriku Literatura a umění. Patřil mezi přední představitele sociálně demokratické strany, která ho pověřovala politickými a reprezentativními úkoly. Např. v roce 1919 vedl poselství prezidenta Masaryka k československým legiím na Sibiř. Od roku 1920 byl senátorem Národního shromáždění.
F.V. Krejčí vystupoval jako literární, divadelní i hudební kritik, psal romány i dramata, překládal z němčiny, francouzštiny a švédštiny. Jeho hlavní význam však spočívá v literární kritice. Zvláště v 90. letech byl spolu s F.X. Šaldou nejvýznamnějším představitelem mladé kritiky, která radikálně obrodila české kritické myšlení odvážnou revizí předcházejících názorů filozofických, uměleckých a sociálních. Z divadelních her F.V. Krejčího vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (hrána na prknech ND) a Žena a vlast. Mezi jeho nejlepší a nejznámější literární práce patří monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém a Husovi. Z románů jsou pro nás Třebováky nejvýznamnější Zlatá hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jejichž jména záměrně pozměnil. Poslední velkou prací F.V. Krejčího byly dvojsvazkové Paměti z konce století, které napsal již téměř slepý v letech 1938 a 1939. Kompletně nebyly nikdy otištěny.
Ani po letech Českotřebovští na svého velkého rodáka nezapomněli. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp.11 v Klácelově ulici odhalena pamětní deska (po rekonstrukci budovy se nachází uvnitř budovy). Po známém novináři, spisovateli a politikovi byla také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím 1867 – 1941. Sborník obsahující řadu příspěvků významných osobností naší vědy uspořádal PhDr. Antonín Januška, tehdy bydlící v České Lípě, dlouholetý obdivovatel díla F.V. Krejčího a zakladatel soukromého Archivu F.V. Krejčího v Praze. Místo posledního odpočinku F.V. Krejčího najdeme na městském hřbitově v České Třebové.

55 let od úmrtí Viléma KYRALA (16.8. 1909 – 26.9. 1961), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných orchestrů
Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády …. Hudební základy ve hře na housle získal od otce – kapelníka, na klavír se učil u Valerie Seidlové v České Třebové. Později se ještě hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924 až 1928) a na pražské konzervatoři (1928 až 1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rudolfa Reissiga. V roce 1938 vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu. Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení a sbormistrem pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války přešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky, redaktorem a dirigentem Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Ve své době velmi populárních. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, Brigádnickou polku, mazurku Pro Mařenku, valčík Pohádka jara nebo suitu Z rodného kraje. Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska (odhalena 24.9. 1994) na domě, kde prožil velkou část života.

165 let od návštěvy Boženy Němcové s dětmi v lázních Horách u České Třebové
Návštěva se uskutečnila od 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „ Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného (F.M.K., poznámka autora), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“. Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (20. září) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.
Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy „českotřebovské“ opery Obrázky z Hor. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy Boženy Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové.

120 let od postavení základní školy v Nádražní ulici
Obecní zastupitelstvo v čele se starostou Josefem Glűcksmannem stanovilo rozpočet na 50 505 zlatých a stavbu zadalo staviteli J. Drahošovi z Vysokého Mýta. Nová budova školy se začala stavět 19. března 1894 na pozemku vykoupeném od F. Neugebaurové. Stavba byla rozložena na dva roky a 1. září 1896 byla v termínu odevzdána. V neděli 6. září 1896 se konaly oslavy školy – bohoslužby, svěcení školního praporu, průvod městem, slavnostní projev zástupce obce, obřad svěcení školy, veřejná prohlídka školy. Následovala hostina u Netušilů pro zvané, koncert a zábava. Po letech kapacita školy nestačila a muselo se přistavovat. Budova po celý čas nesloužila pouze dětem. V 50. letech se do budovy nastěhovali vojáci československé armády a setrvali v ní do roku 1956. Zanechali ji ve velkém nepořádku. Trvalo několik let, než byla škola uvedena do původního stavu.

Jan Skalický