Českotřebovský deník 280

Českotřebovský deník 280/2017 (15/10)

ZŠ Praktická Česká Třebová už vlastně neexistuje

Na budově školy na náměstí 17. listopadu v Borku to je sice stále tabule "Základní škola praktická", existují také stále původní webové stránky školy, ale je skutečností, že Základní škola Praktická Česká Třebová jako samostatný subjekt zanikla k 31. 8. 2017 a nyní funguje dále pouze jako odloučené pracoviště speciální školy v Ústí nad Orlicí. S rozhodnutím se dlouho čekalo, protože nebylo jasné, zda nová legislativa umožní jako v minulých letech zřídit při ZŠ praktické ještě i předškolní třídu. Tato nejasnost se také podepsala na tom, že se opozdila i stavební příprava nutná pro otevření zdejší odloučené třídy Mateřské školy Vinohrady. Kdyby byla možnost v\tvořit předškolní třídu, nebyla by možná mateřská škola zapotřebí. Při pohledu na zcela zaplněnou třídu mateřinky v Borku (s 27 dětmi a dalšími odmítnutými) tomu ovšem tak moc nevěřím.
ZŠ praktickou (nebo to co z ní zbylo) nyní navštěvuje 17 žáků ze 3. - 9. třídy. Jsou rozděleni do dvou tříd, z té vyšší budou letos vycházet (někteří díky opakování ročníku třeba z nižší než deváté třídy). V příštím roce zde tedy zřejmě zbude již jen hrstka žáků, škola možná i zcela zanikne. Prostory školy jsou ovšem kapacitně určeny pro dobrých 100 žáků a jsou dobře vybavené, dostatek učeben včetně dílen, počítačové učebny, jídelny, výdejny stravy, klubovny, školní družiny, tělocvičny a venkovního hřiště. Byla by škoda tyto pro výuku vhodné vybavené prostory opustit, protože dětí je v Borku opravdu dostatek. A my je nyní nutíme dojíždět do města a způsobujeme tím jak dětem, tak jejich rodičům nemalé obtíže.
Nelogičnost současného řešenu mohu ukázat na výdej dovážené stravy. Pro 27 předškoláků se vozí strava ve varnicích z kuchyně v MŠ Vinohrady, zatímco pro 17 žáků ZŠ praktické se vozí jiným autem jiná strava z jídelny ZŠ Habrmanova, aby se pak všechno vydávalo ve stejné jídelně ze stejného okénka. Pro každou školu jsou jiné podmínky, jedna strava je dotovaná, druhá nikoliv. Chtěl bych to porovnat s tím, jak od 1. ledna letošního roku město (vlastně údajně Sociální služby) odmítlo vozit cca 20 obědů do domu s pečovatelskou službou (ačkoliv to bylo při cestě vozidla směr stacionář Lhotka). Nebylo to ekonomické, ač si dovážku zdejší obyvatelé zaplatili vysokou přirážkou k ceně. Zde v Borku se nic k ceně nepřidává a vozí se sem dvojí jídlo ze dvou kuchyní do stejné jídelny. Nezdá se vám to jako v Kocourkově?
Logickým řešením, které by nahradilo současný těžkopádný systém "odloučených pracovišť" pro třídy ZŠ praktické i nově zřízené mateřinky, by bylo vytvoření "plnohodnotné ZŠ a MŠ Česká Třebová Borek". Tuto školu by navštěvovaly děti předškolní (a ukazuje se že v dostatečném počtu) a také děti např. prvních tří nebo čtyř ročníků školy základní. Na to má budova dost velkou kapacitu.
Situace se obrátila: Maminky dětí z Borku chtějí chodit do práce a zdejší mateřská škola musí jejich děti již odmítat (musí jezdit do města). Také základní škola blízko bydliště by daleko lépe umožnila kontakt školy s rodiči, možnost využívat školní družinu a dále tím systematicky působit na děti. Zatímco rodiče děti z města vodí děti do školy a ze školy domů třeba i ve věku druhé třídy, tak malé děti z Borku mají všechno daleko složitější. Musí do školy a ze školy jezdit přeplněným autobusem, je problém děti ve škole či v družině ve městě vyzvednout, sledovat jejich prospěch a kontaktovat osobně vzdáleného učitele. Jen do první třídy by zde mělo v příštím školním roce nastoupit 19 prvňáčků! Město by takové řešení o mnoho více nestálo. Budovu školy v Borku by Město získalo zpět od Pardubického kraje bezplatně, muselo by zajistit jejich provoz a údržbu jako u jiných základek ve městě, učitele, vychovatele a asistenty platí Pardubický kraj.
Pro děti s problémy výuky a výchovy by v budově samozřejmě mohla zůstat např. jedna speciální třída tak jako nyní řízená speciální školou z Ústí nad Orlicí, pokud by to bylo potřeba. Zrovna tak by taková třída mohla být vytvořena i na jiné ZŠ ve městě (pokud by to bylo vhodnější), kde by na to byly prostorové podmínky. Milan Mikolecký
Fotografie: Budova, školní hřiště a učebna v ZŠ praktické v pátek 13. října.2017....
Stříbro z bosenského Mostaru
VÝSLEDKY STRUČNĚ: 2. místo – Petra Vážková
V pátek 6. 10. 2017 v 6:30 ráno jsme se vydali se 7 judisty na dalekou cestu do bosenského Mostaru, kam jsme byli pozváni na místní mezinárodní turnaj v judu, kterého se letos účastnilo přes 1000 závodníků z 31 zemí včetně exotické Indie. Pokud bych popisoval samotný průběh cesty, tak by to vydalo na několikastránkový cestopis, a kdo by chtěl číst o našich zajížďkách, kdy se kocháte přírodou, ale již nekoukáte na směrové cedule J. V pátek po deštivém a velmi větrném příjezdu jsme se odvážili a ubytovali v jednom místním penzionu Hana a v sobotu ráno jsme se přesunuli do sportovní haly na samotný turnaj.
První se na tatami představily Martina Paarová a Petra Karastojanová ve váze do 36 kg. V pavouku o 20 děvčatech to byla opravdu velká konkurence. Martina bojovala velmi dobře v prvním zápase proti Rusce, ale bohužel se dostala do držení a z něho již neutekla. Nicméně jsme věřili, že jí Ruska vytáhne do oprav, a to se také stalo. V opravách bojovala proti Maďarce a ta jí po jedné drobné chybě hodila na waza-ari. Martina však bojovala až do konce zápasu jako lvice a bylo vidět, že chce vyhrát a že na soupeřku má. Nicméně zápas skončil bez dalšího bodového hodnocení a Martina tak v turnaji skončila.
Petra měla v první kole volný los a ve druhém narazila na soupeřku z Albánie, kterou na držení v časovém limitu porazila a ve čtvrtfinále ji čekala Britka, která Petru nepustila do úchopu a při úbytku sil stihla Petra nasbírat 3 tresty a musela tak do oprav. Tam narazila na Chorvatku, která Petru porazila na ippon a Petra se umístila na pěkném 9. místě.
Největším želízkem v ohni však byla Petra Vážková, která si ve své váze do 63 kg poradila postupně se soupeřkami z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, opět z Chorvatska a ve finále ji čekala Turkyně. Po chybě Petry zakončila turecká závodnice zápas na ippon a Petra si tak odvezla stříbrnou medaili. Poslední třebovskou judistkou na bosenském tatami byla Zuzka Gregarová, která ve váze do 57 kg nejprve neúspěšně bojovala proti velmi dobré Srbce a následně v opravách šla proti domácí závodnici, kde chyběl jenom kousek od úspěšného zakončení zápasu. Bohužel pro Zuzku pro ni turnaj skončil a odjela „pouze“ s velmi cennými zkušenostmi, které jistě zúročí v dalších letech.
Následně už nám na tatami konečně nastoupili i kluci. Nejdříve Lukáš Hübl ve váze do 46 kg narazil na velmi technicky vybaveného borce z Černé Hory a bylo vidět, že si s jeho bojem o úchop moc neví rady. Soupeř ho nakonec udolal na držení a Lukáš tak musel čekat na případné opravy. Černohorec však skončil ve čtvrtfinále a turnaj tak pro Lukáše skončil. Předposledním judistou byl Matěj Řezníček ve váze do 60 kg, který měl proti sobě Moldavana a jako trenér jsem si byl téměř jistý možností Matějova postupu, protože na svého soupeře měl jak technicky, tak i silově a byla vidět Matějova touha po úspěchu. V rozhodujících momentech však chyběl účinný úchop a Matěj tak musel čekat na opravy.
Stejnou trenérskou jistotu jsem měl i u Tomáše Rybky, který ve váze do 60 kg narazil na Holanďana a v jednom momentu ho měl téměř „na lopatě“. Bohužel však pustil soupeřovo kimono a chvat nedotáhl do vítězného konce. Po jedné chybě upadl na waza-ari a následně ho soupeř udržel na ippon a Tomáš také musel čekat na opravy. Bohužel se ani Matějův, ani Tomášův soupeř neprobojoval do semifinále a turnaj tak pro oba naše judisty skončil. Z Bosny si tak JUDO Česká Třebová odvezla 1 stříbrnou medaili a velmi cenné zkušenosti.
Ale aby to nebylo na konci tak pesimistické, tak to koupání v podzimním moři se dětem i trenérům moc líbilo. Co na tom, že to pisatel odnesl smrtelnou mužskou nemocí J. Ale to už je jiný příběh. JUDU zdar! Vlastimil Zemánek

Tabulka - 2.Liga 2017-2018 - ČECHY VÝCHOD - Základní část