Od 6/10  jsou v předprodeji lístky na koncert jednoho z nejúspěšnějších českých violoncellistů Jiřího Bárty!

Sokol II si v II. lize připsal další body

---

10 let od velké návštěvy italských plavců z Nuoto Clubu Seregno                      

---

Před 10 lety se uskutečnil zájezd 40tičlenné skupiny plavců z italského města Seregno do České Třebové na Velkou cenu Lokomotivy. Uskutečnil se 23. a 25. června 2007. Italové se podívali po našem regionu na Zemskou bránu, do Litomyšle, do Srnova, na Kozlovský kopec i na Hory. Byla pro nás velká čest, že spolu se zájezdem přijel i starosta italského města Seregno Giacinto Mariani, který byl v té době služebně v Praze (termín své jízdy si upravil podle zájezdu plavců k nám)  během pátku přijel do České Třebové, aby se zúčastnil setkání s českotřebovskými plavci v Srnově. Zde se setkal i místostarostou města Česká Třebová Dobromilem Keprtem (starosta Zedník i místostarostka Žáčková byli na zájezdu ve Svitu). Zájezd italských plavců do České Třebové doslova "rozčeřil vody" ve východočeských plaveckých oddílech, zástupci oddílů z Hradce Králové i Trutnova rozdávali pozvánky a zvali Italy také na jejich závody do těchto měst. V neděli večer se v sále restaurace na Horách konalo závěrečné setkání  českých a italských plavců, zaplnili celý sál  Po společném fotografování a večeři  si děvčata a kluci navzájem vyměňovali kontakty, mailové adresy.  Prezident  italského Nuoto Clubu Seregno pozval skupinu českých plavců a dětí na soustředění do Itálie v období vánočních prázdnin, jsou plánovány i další akce. Celkem přijelo z Itálie 20 dětí a dvacet dospělých, funkcionářů, nebo závodníků v kategorii Masters.  Účast italských  mladých plavců, ale i "masters" posílila význam Velké  ceny českotřebovské lokomotivy, která se stala závodem mezinárodním s vynikající sportovní i společenskou úrovní.

Iniciátorem celé akce byl Martin Lipenský, který se o možné účasti italských plavců na závodech v České Třebové domluvil s Renatou Eisenvortovou. Velkou podporu pro tuto myšlenku našel v italském plaveckém klubu i sponzora akce, firmy Fleo vyrábějící luxusní postele.  Italové se zajímali také o právě začínající Týden sportu a divili se, proč nejsou mezinárodní plavecké závody o Velkou cenu českotřebovské Lokomotivy do tohoto Týdne sportu zařazeny, když termínem přímo souvisí.  Italům se moc  líbila zdejší zelená lesnatá krajina, takové přírody si doma v Seregnu a průmyslovém okolí Milána neužijí. (Seregno leží 25 km od Milána). 

Před deseti lezy zemřel Miloslav Kašpar, jehož život naplnila dechovka, ale nejen  dechovka 

---

V pondělí 11. června 2007 se početná veřejnost rozloučila  v obřadní síni městského krematoria s panem Miloslavem Kašparem, známým občanem našeho města a významným kulturním pracovníkem. Za rodinu a občany města se s Miloslavem Kašparem rozloučil Ing. Otokar Dobrovský. Miloslav Kašpar byl rodákem z Dlouhé Třebové, kde také začalo jeho první setkání s hudbou u lhoteckého kapelníka Pirkla. Když se oženil, přestěhoval se na Parník nejdříve do tzv. "velkého domu" v Husově ulici,  potom si vystavěl  vlastní dům v Čechově ulici a v něm bydlel  od roku 1966. Jako velká část občanů Parníka a Lhotky si našel zaměstnání v parnické textilce, tehdejší Perle a později samostatné Primoně, kde pracoval v technicko-hospodářských funkcích. Poté, co v roce 1978 českotřebovskou Primonu opět pohltila ústecká Perla, přešel do Východočeské armaturky (později Sigmy) a zde pracoval jako vedoucí podnikové kontroly až do svého odchodu do důchodu. 

 Vztah k hudbě, získaný v mládí, rozvíjel Miloslav Kašpar po celý život. Českotřebovská veřejnost si jistě vzpomene na jeho působení v dechovce (hrál na trubku) jak v Dlouhé Třebové, tak i v hudebním sdružení železničářů a velké českotřebovské železničářské dechovce, kde v dobách její největší slávy vedl též  kroniku. Působil rovněž v tanečních  orchestrech Collegial v době Slávka Vosyky a v Pávkově skupině "Septet." V době existence samostatného závodního klubu Primona se aktivně podílel na činnosti tohoto, tehdy velmi agilního kulturního zařízení ve funkci pokladníka a člena výboru, byl jedním z hlavních pořadatelů známých textiláckých plesů. Měl nadání jak pro hudbu, tak  pro literární činnost.  Uplatnil je nejen při psaní zmíněné kroniky, ale i v  nepočítané řadě případů, ve kterých na přání  spousty známých skládal příležitostné verše  a přání k životním či pracovním jubileím a jiným významným okamžikům života. Proto se nikoliv náhodou objevil také u řečnického pultu v obřadní síni městského krematoria, kde se v období bezmála patnácti let loučil s našimi spoluobčany. Zde dokázal vždy citlivě přednést své pečlivě a výstižně sestavené projevy. Stejnou úctu, jakou věnoval  při těchto obřadech všem, si zaslouží  i sám. -mm-

---