Koncert  KPH v listopadu                                                                                                        Janáček, Beethoven  … a Milan Kundera   Dodnes se setkávám s nepochopením hudby Leoše Janáčka, kupodivu zvláště v naší krásné České republice. A často se ptám sám sebe, není chyba v nás interpretech? Většina akademických návodů, jak správně Janáčka uchopit, vychází z předpokladu, že Janáček je jakýsi moravský exot sbírající nápěvky mluvy a zpěv ptáků, který jaksi neuměl instrumentovat, takže dodnes přetrvávají úpravy v jeho orchestrálních partiturách, a že neuměl správně používat tóniny, takže se mění např. jeho ces dur na h dur, protože se přece lépe čte. Napadlo by něco podobného odborníky v případě Beethovenově? Sotva. Přitom jaký je rozdíl mezi hudbou obou skladatelů, kromě rozdílu více než jednoho století, stylů? Oba dva pracují s úsporností, nikde není nota navíc, podobně bolestně i tvoří, často škrtají a přepisují. Podobné jsou zvraty jejich nálad, nadzemská pianissima střídají urputná fortissima, něha s živočišnou brutalitou se u nich snoubí se stejnou grácií, takto nenásilně uchopenou jen díky genialitě svých tvůrců. A co spojuje oba snad nejvíce, je upřímnost sdělení a pravdivost emocí bez stop vypočítavosti vůči posluchači.   Proč většina z nás nevnímá krásu Janáčkovu tvorby se stejnou intenzitou jako tu Beethovenovu? Odpověď se s Terezií Fialovou snažíme najít v dnešním koncertě, kde vedle sebe stavíme čtyři z vrcholných skladeb obou skladatelů a na pomoc si bereme útlou studii Milana Kundery Můj Janáček. Že je Milan Kundera světem uctívaný romanopisec a filosof, ví snad každý, ale že dovede psát o hudbě stejně poutavě jako o svých románových postavách, to bude možná překvapením. Kundera svého Janáčka miluje a právě přístupem k němu bez předsudků a zaběhnutých teorií jako ke skladateli rovnému těm z největších se dobírá odpovědí. Odpovědí překvapivých a logických, psaných mistrovským perem velkého spisovatele.                                                                                                                                                                Jiří Bárta   Večer věnovaný Leoši Janáčkovi, Ludwigu van Beethovenovi a Milanu Kunderovi jako hold geniálním tvůrcům tří epoch západoevropské kultury se uskuteční 16.11.2017 od 19,00 hodin v Malé scéně.   Hrají a texty z knihy Milana Kundery Můj Janáček přednášejí:   Jiří Bárta - violoncello Terezie Fialová – klavír  Program koncertu: Ludwig van Beethoven: Sonáta pro violoncello a klavír č. 4 C dur, op. 102, č.1 Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír (v úpravě Jiřího Bárty pro violoncello a klavír) xxx Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír Ludwig van Beethoven: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 A dur, op. 69   Violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová se společně etablovali během posledních pěti let na domácí i zahraniční scéně jako duo dvou mimořádných hudebních individualit spojující hudební spontánnost se snahou o autentickou interpretaci skladatelova zápisu. Společně zahráli nejen v řadě významných zahraničních koncertních sálů jako např. v Mnichově, Hamburku, Istanbulu, Ankaře, Madridu, Bilbau nebo americkém Newportu, ale také na mnoha místech milované České republiky, kam se stále raději vracejí.   Více na: www.jiribarta.cz    www.tereziefialova.cz