Několik otázek pro violoncellistu Jiřího Bártu

před listopadovým koncertem KPH

 
Jaká hudba je Vám nejbližší?
Snažím se dostat co nejblíže k jakékoliv skladbě, kterou právě hraji, at´ je to Beethoven nebo třeba Lutosławski. Je pravda, že dostat se některým autorům „na kobylku“ je obtížné a kupodivu to bývají skladatelé, jejichž hudba je posluchačsky velice přístupná.
 
Studoval jste hru na violoncello nejen doma, ale i v zahraničí (Praha, Kolín nad Rýnem, Los Angeles). Jak důležitá je pro hudebníka zahraniční zkušenost?
Myslím, že v určitém získání nadhledu, jiných interpretačních přístupů, v přímé konfrontaci s kolegy v mezinárodním měřítku. Samozřejmě záleží na tom, u koho studujete; vysokých škol v Evropě a hlavně ve Spojených státech je nespočet, pedagogů ještě více, těch opravdu velikých jen poskrovnu, dříve stejně jako dnes. Je potřeba si pečlivě vybírat a samozřejmě poté být ke studiu přijat. O tato studijní místa bývá velký boj.
 
Vystupujete se špičkovými hudebními tělesy a tím pádem také pod taktovkou nejlepších světových dirigentů. Jak Vaši hru ovlivňují a máte někdy odlišné představy o konečném výsledku?
Ještě více dnes hraji komorní recitály - sólově či s komorními partnery. Když máte den, dovedete ovlivnit svojí hrou i hudební pařez, ale ne vždy to jde. Ale mám to štěstí, že vesměs hraji s hudebníky, kteří mne naopak svojí hrou povznášejí a inspirují; tak tomu bude i v České Třebové.
 
Máte nějaký svůj hudební vzor?
Imponuje mi každý umělec, který dává do hraní vše, svůj život, svoji duši, a který je zároveň vzdělaný, hudebně i všeobecně. To vše se pak odrazí v něčem, co si člověk odnese a zůstane v něm nadlouho.
 
Koncertujete v Evropě, Asii, Severní i Jižní Americe, také v Austrálii. Jak vnímáte své posluchače v různých zemích?
Nedávno jsem se vrátil z Austrálie, USA, předtím jsem byl na festivalu ve Švédsku, v Jižní Korei a zcela nedávno v Turecku. Co má tato škála publika společného? Schopnost vnímání emotivních sdělení hudby, která si říká klasická.
 
Na jaký repertoár se můžeme těšit a co z něho hrajete nejraději?
Janáček je mým autorem již od dětských let, miluji jeho hudbu, považuji ho za skladatele z těch největších. Často se ale setkávám s jeho nepochopením. Milan Kundera to kongeniálně popsal ve své knížečce Můj Janáček, koncert je tedy věnovaný Janáčkovi, Kunderovi a také Beethovenovi. Společně s posluchači se pokusíme zamyslit nad krásou a zdánlivou nepochopitelností Janáčkovy hudby.
 
Chtěl byste něco vzkázat českotřebovskému publiku?
Že se na ně moc těším!
 
Děkuji za rozhovor.
Ptal se Jaroslav Plocek
 
Koncert violoncellisty Jiřího Bárty za klavírního doprovodu Terezie Fialové
se uskuteční 16.11.2017 od 19,00 hodin v Malé scéně.
 

Fotografie Jaroslav Plocek