Několik otázek pro violoncellistu Jiřího Bártu
před listopadovým koncertem KPH
Jaká hudba je Vám nejbližší?
Snažím se dostat co nejblíže
k jakékoliv skladbě, kterou právě hraji, at´ je to Beethoven nebo
třeba Lutosławski. Je pravda, že
dostat se některým autorům „na kobylku“ je obtížné a kupodivu to
bývají skladatelé, jejichž hudba je posluchačsky velice přístupná.
Studoval jste hru na violoncello
nejen doma, ale i v zahraničí (Praha, Kolín nad Rýnem, Los Angeles).
Jak důležitá je pro hudebníka zahraniční zkušenost?
Myslím, že v určitém získání nadhledu,
jiných interpretačních přístupů, v přímé konfrontaci s kolegy
v mezinárodním měřítku. Samozřejmě záleží na tom, u koho studujete;
vysokých škol v Evropě a hlavně ve Spojených státech je nespočet,
pedagogů ještě více, těch opravdu velikých jen poskrovnu, dříve stejně
jako dnes. Je potřeba si pečlivě vybírat a samozřejmě poté být ke
studiu přijat. O tato studijní místa bývá velký boj.
Vystupujete se špičkovými hudebními
tělesy a tím pádem také pod taktovkou nejlepších světových dirigentů.
Jak Vaši hru ovlivňují a máte někdy odlišné představy o konečném
výsledku?
Ještě více dnes hraji komorní recitály
- sólově či s komorními partnery. Když máte den, dovedete ovlivnit
svojí hrou i hudební pařez, ale ne vždy to jde. Ale mám to štěstí, že
vesměs hraji s hudebníky, kteří mne naopak svojí hrou povznášejí a
inspirují; tak tomu bude i v České Třebové.
Máte nějaký svůj hudební vzor?
Imponuje mi každý umělec, který dává do
hraní vše, svůj život, svoji duši, a který je zároveň vzdělaný,
hudebně i všeobecně. To vše se pak odrazí v něčem, co si člověk odnese
a zůstane v něm nadlouho.
Koncertujete v Evropě, Asii, Severní
i Jižní Americe, také v Austrálii. Jak vnímáte své posluchače
v různých zemích?
Nedávno jsem se vrátil z Austrálie, USA, předtím jsem byl na
festivalu ve Švédsku, v Jižní Korei a zcela nedávno v Turecku. Co má
tato škála publika společného? Schopnost vnímání emotivních sdělení
hudby, která si říká klasická.
Na jaký repertoár se můžeme těšit a
co z něho hrajete nejraději?
Janáček je mým autorem již od dětských
let, miluji jeho hudbu, považuji ho za skladatele z těch největších.
Často se ale setkávám s jeho nepochopením. Milan Kundera to
kongeniálně popsal ve své knížečce Můj Janáček, koncert je tedy
věnovaný Janáčkovi, Kunderovi a také Beethovenovi. Společně
s posluchači se pokusíme zamyslit nad krásou a zdánlivou
nepochopitelností Janáčkovy hudby.
Chtěl byste něco vzkázat
českotřebovskému publiku?
Že se na ně moc těším!
Děkuji za rozhovor.
Ptal se Jaroslav Plocek
Koncert violoncellisty Jiřího Bárty za klavírního
doprovodu Terezie Fialové
se uskuteční 16.11.2017 od 19,00 hodin v Malé scéně.
Fotografie Jaroslav Plocek |