Bylo to 9. června 2007. Bezvadný film, bezvadná atmosféra na besedě, bezvadný výlet Českotřebováků  do Moravskými Třebováky.  Možná zahájil něco, co nebývalo zvykem, vzájemně se poznávat mezi Českou a Moravskou Třebovou.  Velkolepé uvítání historického vlaku na moravskotřebovském nádraží, dechovka (žákovská dechovka ZUŠ Jevíčko - Velké Opatovice ),   historické automobily, vyzdobená budova moravskotřebovského Městského muzea a nová další projekce po 18. hodině, na které bylo velké množství Českotřebováků. Jsme šumným městem. Je jich v republice již 52, ale jsme jistě v dobré společnosti! 

 Na Šumnou Českou a také Moravskou Třebovou se přišel podíval zcela plný sál velký Kulturního centra. Po úvodním slově starosty města Jaroslava Zedníka a ředitelky Městského muzea Mgr. Jany Voleské a přivítání hostů mezi které patřila dvojice tvůrců pořadu Radovan Lipus - David Vávra a poslanec Parlamentu ČR Mgr. Radko Martínek se na velkém projekčním plátně  rozběhly první závěry předpremiéry nového pořadu, Pavel Dobeš zpívá: "Když máš dívku v Třebové...." Všem přítomným byl takto prezentován nově zakoupený  datový projektor, umožňující přímo z projekční kabiny prezentovat  DVD záznam opravdu ve "filmové kvalitě". Pořad začíná kde jinde než na českotřebovském železničním nádraží, ale brzy zamíří i jinam, nezapomene představit také "Českotřebovského kohouta" a to jak v městském znaku, tak i v "živé podobě", kterou představoval zdejší rodák Zdeněk Aleš Tichý, jinak pražský filmový a divadelní kritik. Pořad si všímá architektury především minulého století, v České Třebové především doby první republiky a má co objevovat, představovat. Herec David Vávra nastupuje do "bulhara", tedy elektrického vozíku (v reálu vypůjčeného na železniční stanici Praha - Masarykovo nádraží, i když podobný měly u nás i v tehdejších opravnách ČMKS), a by projížděl naše město (a později také Moravskou Třebovou), aby  doručoval došlé spěšniny.... 

Režisér Lipus si  si nemohl "bulhara" vynachválit, vešel se na něho celý filmový štáb, snadno se ovládal a startoval, jeho tichý chod nijak nerušil. Co všechno Šumná Česká Třebová představila: Rotundu  pramene "Vrbovka" v kontrastu s rotundou sv. Kateřiny,  Vyskočilovu vilu čp. 900 na Trávníku , dnešní Husův sbor, budovu gymnázia a ředitelské vily včetně astronomické observatoře na střeše budovy,  jeden z nejznámějších domů" na trase Praha - Olomouc, tedy  českotřebovský červeňák, a jeho řešení, budovu bývalé "chlapecké školy"  na Farářství, také samozřejmě s kohoutem.  Autoři objevili osobnost architekta Vanického, a představili i další jeho stavbu, "učitelskou" vilu" v Hubálkově ulici v dnešním areálu Korada a také další objekt právě v Moravské Třebové. V žádném z dílů "Šumných měst" nechybí zastávka v některé kavárně. Takovou v době natáčení Česká Třebová neměla k dispozici, přesto spolupracovníci projektu doporučili scénáristovi a režisérovi v jedné osobě Radovanu Lipusovi nevynechat posezení v cukrárně (a ochutnávárně) u Suků, a udělali moc dobře. Radovan Lipus velmi obdivně hovořil o 70 let starých obrázcích původního majitele cukrárny, kreslených kakaovým práškem, dodnes dochované v prvotřídné kvalitě, které také v pořadu nezapomněl představit.   Filmová zastávka v Sukově cukrárně měla i další zajímavý dopad. "Máte nějakou svoji vlastní specialitu, něco, co by  charakterizovalo jenom vaši cukrárnu?"  tak se zeptal Radovan Lipus v době natáčení Karla Suka, který dnes v rodinné tradici cukrářů pokračuje. Tehdy neměli, dnes už mají. A v souladu s návrhem  daným autory šumné České Třebové a známou populární písničkou Pavla Dobeše to není nic jiného než "Českotřebovský Sukův pražec", který se udržuje od této doby  v nabídce cukrárny jako specialita. věřím, že Šumná Česká Třebová poslouží k propagaci města, ale také zdejší cukrárny a její místní speciality. Mimo Českotřebovského jabkance  (i ten by zde jistě bylo možné na objednání podávat, proč ne?) máme tedy Českotřebovský pražec. Jen více takových specialit!

Nebylo náhodou, že se při besedě na stole protagonistů besedy po projekci objevily krabice  s Českotřebovskými pražci. To už do sálu dorazil také David Vávra, který přijel z Moravské do České Třebové na kole. Jak později doplnil, zvolil přitom poměrně obtížnou trasu přes Novou Ves a Dětřichov s prudkým stoupáním. Na kole přijel dokonce až na jeviště Kulturního centra. Společně s Radovanem Lipusem pak odpovídali na většinou zajímavé dotazy diváků, v sále byla příjemná atmosféra, Třebováci byli předvedeným filmem potěšeni, někteří i nadšeni.  Režisér Lipus vysvětlil, že záměrem pořadu je představovat architekturu minulého století nebo moderní architekturu, že spojování několika měst je běžné v jiných dílech seriálu Šumná města, v sousedství např. vzniká spojení Svitavy - Polička, jinde se spojuje i více měst, např. Mělník - Roudnice - Litoměřice... Čas ubíhal a jak je ve Třebové zvykem,  muselo se spěchat na vlak, ten nečeká - beseda proto kolem čtvrté hodiny skončila. O časovém presu se přesvědčil především David Vávra, který si na svém krosovém kole zajel ještě navštívit Sukovu cukrárnu a  když přijížděl k nádraží, tak již jen slyšel, jak  pískající mašinka řady 310922 odjíždí od prvního nástupiště.....

Všechno se dá stihnout nebo alespoň dohnat.   Kolo jsme rozmontovali, strčili do kufru fabie a spolu s Davidem Vávrou a jeho vnučkou se jsem se  vydal stíhat funící vláček.  Vlak jsme dohnali již v Třebovici a na přání Davida Vávry jsme pak pokračovali ještě po jeho trase dále až do Mladějova, kde jsme přesně na polovině cesty na zastávce počkali na příjezd vlaku. Po cestě se David Vávra opravdu v dobrém vzpomínal na působení v našem městě,  prací na projektu je doslova nadšen,  pochvaluje si i tvůrčí spolupráci s režisérem Lipusem, na přípravě jednotlivých dílů seriálu se pravidelně střídá. Na cestě jsem mu (pozdě ale přece) pomohl "objevit "zadní cestu" do Moravské Třebové, která nevede přes žádný velký kopec... V Mladějově pak David Vávra vyfasoval čepici průvodčího a všem se vydal znovu proštípnout  typické kartonové jízdenky. Ve vlaku jel Rdovan Lipus, jinak velký nadšenec železnice, s manželkou a dětmi, poslanec Radko Martínek a také místostarostka  Jaromíra Žáčková spolu se spoustou Třebováků, kteří si udělali v sobotu 9. června pěkný výlet do Moravské Třebové a zpátky.

Na nádraží v Moravské Třebové je vítala dechovka ZUŠ Jevíčko - Velké Opatovice, téměř stovka vítajících nadšenců, vyleštěné historické automobily a dokonce i otevřený autobus s osádkami, které pak převážely osazenstvo vlaku z vlakového nádraží k budově moravskotřebovského Městského muzea. Jeho budovu a zařízení můžeme od nás z České Třebové jen mlčky závidět. Jak se dozvíme také ve zmíněném filmu, tak jeho vznik byl spojen s bohatým mecenášem. O něčem takovém můžeme u nás jen snít. V sále moravskotřebovského muzea byla připravena projekce na menším pláně, před zahájením  zde hrála místní kapela populární písně, v parku před muzeem hrála také dechovka. Českotřebováků byla nakonec na projekci možná až polovina, z toho lze možná usoudit i to, že zájem Moravskotřebováků o předpremiérovou projekci Šumných Třebových byl poněkud menší než u Nás. V Moravské Třebové letos mají oslavy 750 let města, jejich hlavní část byla o jiném víkendu, možná proto byla tato projekce jen jednou z řady akcí v tomto na události  bohatém roce....  Nicméně příprava akce v Moravské Třebové byla opravdu velkolepá. Za iniciativu k této akci je třeba poděkovat především Radku Martínkovi, který projednal tuto záležitost s generálním ředitelem České televize, tehdy  panem Janečkem a spolupracoval s oběma zainteresovanými městy, aby se akce vydařila. Myslím, že může být opravdu spokojen. Připomeňme, že obdobná předpremiérová projekce se uskutečnila (jako tehdy naprosto mimořádná událost) v r. 2006 v Litomyšli, obdobná žádost pro Českou Třebovou byla tehdy televizí zamítnuta.

Význam Šumných Třebových je velký. Oběma městům, mezi kterým lze z pořadu vycítit, že ta Česká Třebová je přece jen  pojata jako významnější, byla dána možnost  nové prezentace, propagace a to nejen při premiérovém   uvedení, ale jistě i při dalších reprízách, které nastaly. Šumná města je také název edice publikací, i sem se Česká a Moravská Třebová dostaly.  (mm)