Je to už dávno a začalo to obyčejně. V předvečer druhé prosincové soboty roku 2000 se několik Kozlováků domluvilo v hospůdce U Sitařů, že se nehodlají účastnit předvánočního nervózního shonu a úklidu v domácnosti, že se raději projdou po okolí a prospějí tak svému zdraví před blížícími se vánočními hody. Tentokrát se jich sešlo 10 a vyrazili směr Pazucha. Cesta v pohodě ubíhala, a tak pokračovali dále na Strakov a došli až do Janova a zpět. Všichni si to libovali a tak se rozhodli, že výlet napřesrok zopakují. V dalším roce se předvánočního pochodu a pobytu na zdravém vzduchu už účastnily i některé ženy a každým rokem přibývalo víc a víc účastníků.

Autorem původního nápadu i hlavním organizátorem a duší celé akce je každoročně pan Vojta Heger. Jak přibývalo účastníků prosincového sobotního pochodu, přibývalo i nápadů, jak celou akci vylepšit: vznikl název „Vojtův pochod“, akce se připomíná včas vyvěšeným plakátem, Vojta začal pro účastníky pochodu shánět dárky, při 10. výročí účastníci pochodu obstarali Kozlováci  Vojtovi kroniku, do níž se zapisují ti, kdo pochod dokončí. Účastníků přibývalo tak masivně, že brzy bylo třeba hlásit hospodám, kolik se sešlo pochodujících, aby se mohly připravit na nápor hladových a žíznivých.  Při 15. výročí zorganizoval Vojta po návratu tombolu. V minulém roce pochodovalo už neuvěřitelných 99 lidí.

Účastníci pochodu se scházejí vždy druhou sobotu v prosinci v 10 hodin dopoledne u horního rybníka, kde se fotografují do kroniky a kde je Vojta Heger přivítá. Trasa není vždy stejná, mění se ob rok: Kozlov, Pazucha, Strakov, Janov, příště Kozlov, Strakov, Pazucha, Janov. Celá trasa tam i zpět měří 18 km. Pochod se koná za každého počasí. Minulý rok se šlo ve sněhové bouři s hrozivou vichřicí, která se přihnala nad Pazuchu. Ani tehdy to nikdo nevzdal. Zastávky na odpočinek, oběd a občerstvení se konají v hospodách po cestě. Nikdo nikoho nehoní, každý jde svým tempem a může kdykoliv skončit. Na závěr pochodu se vytrvalci sejdou v cíli v Kozlově, v hospůdce U Sitařů, kde se podpisují do kroniky a dostávají dárkové balíčky, které Vojta vymámil z laskavých sponzorů od firem i jednotlivců. Mimochodem není mi jasné, jak to dělá, když dopředu neví, kolik lidí dorazí. Zmoženi i osvěženi svým sportovním výkonem se lidé s chutí baví a vzpomínají na zážitky z cesty. Už dávno se nevejdou jen do výčepu, naštěstí nám báječní předkové zanechali krásný společenský sál. Hospůdka je už dlouho nekuřácká a po pochodu voní ozonem z čerstvého vzduchu.

Zanedlouho se příznivci pohybu sejdou opět, tentokrát už poosmnácté. Vše bude připraveno. Vojto, děkujeme a držíme palec na pěkné počasí!

Jana Vejdovská