Kruh přátel výtvarného umění při Kulturním centru Česká Třebová opět aktivní

Dobrou zprávou pro milovníky výtvarného umění v České Třebové je jistě skutečnost, že po odmlce způsobené technickými průtahy začala výstavní síň Kulturního centra opět plnit svou funkci.První výstavou sezóny 2017/2018, zároveň také výstavní premiérou tohoto pěkně rekonstruovaného výstavního prostoru, se stala tvorba fotografky Lucie Anny Přerovské.  
Základní údaje o prezentované kolekci:
Titul:  MEZI NÁMI….
Autor:  Lucie Anna Přívratská  (*1989)
Vznik: 2017
Médium:  inscenovaná fotografie černobílá (většinou, někdy s barevnou partií)
Téma: lidské tělo, obnažené lidské tělo,  obnažené lidské tělo v kontextu předmětného okolí
Forma: někde křehce poetická, někde racionálně geometrizující, někde promyšleně syrová
Obsah: vrstevnatý, bohatý, vzrušující
 
K charakteru kolekce:
V centru pozornosti fotografky Přerovské stojí neproblematicky lidské tělo. Obvykle jde o obyčejné tělo, ne takové, které se živí vlastní krásou, krásou měřenou obecnými měřítky, tedy ne ideální tělo modelky. Většinou jde o tělo, které musí do práce, brzy vstává, dohaduje se s nadřízenými, nosí těžké tašky, rodí děti, vaří večeře a pak je s chutí jí, pije pivo, kouří a moc  nesportuje.
Tohle obyčejné, nikoliv zvlášť pěstěné tělo umísťuje Přerovská do věcného okolí, které rovněž není nijak zvlášť exotické – jde například o interiér obydlí, o sklep, stavbu, někdy industriální objekt. Z obvyklého materiálu činí neobvyklým způsob zasazení těla - často v nějaké akci-  do kontextu zvoleného okolí. Ve finálním celku tvoří ono tělo více stafáž, jakoby jen drobný doplněk fotografčiny kompozice, ve které skutečně zaujímá jenom malou část. Malou, ale důležitou. Zásadní. Právě to příslušné tělo dává celku fotografie další obsahovou vrstvu, vytváří napětí mezi neživými předměty a zachyceným lidským živočichem a ve skutečnosti  stojí vůbec v centru sdělení.
Fotografie prezentováné v České Třebové pojednávají o izolaci, oddělenosti, zastřenosti lidských těl – lidských bytostí. Jsou odděleny zdmi, dveřmi, sklem, nebo jen sítí či transparentní igelitovou folií. Jsou odděleny nikoliv fatálně, definitivně, natrvalo a bez naděje. Jejich oddělení od dalších bytostí není beznadějné, je překonatelné. Těla si ve své izolaci nezoufají, žijí ji, někdy se ji snaží překonat, někdy jako by jim tam bylo dobře, jakoby jim ta oddělenost umožňovala být sám se sebou a být sám sebou. Tato poctivá, živá a dobře uvěřitelná těla umístěná do čistého, až minimalisticky pojímaného prostoru nejsou vydávána napospas. I když jsou izolovaná, působí dojmem, že si  sama se sebou poradí.
Právě tak, jak to Lucie Anna Přerovská cítí, tak, jak si to přeje.
Ludmila Kesselgruberová