Dobrou zprávou pro milovníky
výtvarného umění v České Třebové je jistě skutečnost, že po odmlce
způsobené technickými průtahy začala výstavní síň Kulturního centra opět
plnit svou funkci.První výstavou sezóny 2017/2018, zároveň také výstavní
premiérou tohoto pěkně rekonstruovaného výstavního prostoru, se stala
tvorba fotografky Lucie Anny Přerovské.
Základní údaje o
prezentované kolekci:
Titul: MEZI NÁMI….
Autor: Lucie Anna
Přívratská (*1989)
Vznik: 2017
Médium: inscenovaná
fotografie černobílá (většinou, někdy s barevnou partií)
Téma: lidské tělo,
obnažené lidské tělo, obnažené lidské tělo v kontextu předmětného okolí
Forma: někde křehce
poetická, někde racionálně
geometrizující, někde promyšleně syrová
Obsah: vrstevnatý,
bohatý, vzrušující
K charakteru kolekce:
V centru pozornosti
fotografky Přerovské stojí neproblematicky lidské tělo. Obvykle jde o
obyčejné tělo, ne takové, které se živí vlastní krásou, krásou měřenou
obecnými měřítky, tedy ne ideální tělo modelky. Většinou jde o tělo,
které musí do práce, brzy vstává, dohaduje se s nadřízenými, nosí těžké
tašky, rodí děti, vaří večeře a pak je s chutí jí, pije pivo, kouří a
moc nesportuje.
Tohle obyčejné, nikoliv
zvlášť pěstěné tělo umísťuje Přerovská do věcného okolí, které rovněž
není nijak zvlášť exotické – jde například o interiér obydlí, o sklep,
stavbu, někdy industriální objekt. Z obvyklého materiálu činí neobvyklým
způsob zasazení těla - často v nějaké akci- do kontextu zvoleného
okolí. Ve finálním celku tvoří ono tělo více stafáž, jakoby jen drobný
doplněk fotografčiny kompozice, ve které skutečně zaujímá jenom malou
část. Malou, ale důležitou. Zásadní. Právě to příslušné tělo dává celku
fotografie další obsahovou vrstvu, vytváří napětí mezi neživými předměty
a zachyceným lidským živočichem a ve skutečnosti stojí vůbec v centru
sdělení.
Fotografie prezentováné
v České Třebové pojednávají o izolaci, oddělenosti, zastřenosti lidských
těl – lidských bytostí. Jsou odděleny zdmi, dveřmi, sklem, nebo jen sítí
či transparentní igelitovou folií. Jsou odděleny nikoliv fatálně,
definitivně, natrvalo a bez naděje. Jejich oddělení od dalších bytostí
není beznadějné, je překonatelné. Těla si ve své izolaci nezoufají, žijí
ji, někdy se ji snaží překonat, někdy jako by jim tam bylo dobře, jakoby
jim ta oddělenost umožňovala být sám se sebou a být sám sebou. Tato
poctivá, živá a dobře uvěřitelná těla umístěná do čistého, až
minimalisticky pojímaného prostoru nejsou vydávána napospas. I když jsou
izolovaná, působí dojmem, že si sama se sebou poradí.
Právě tak, jak to Lucie Anna
Přerovská cítí, tak, jak si to přeje.
Ludmila Kesselgruberová
|