-
ZAMYŠLENÍ NA LISTOPAD
-
„Dělám to, co chci, nebo
dělám to, co nechci? Mám svobodnou vůli, nebo ne?“, dohadovali se už ve
starověku Augustin s Pelagiem, či ve středověku Luther s Erasmem a
Kalvín s Arminiem. Je dodnes podnětné i aktuální jim naslouchat, ale
vyberme si pro tuto chvíli jen Martina Luthera, vždyť je to právě 500
let (31. října 1517) od zveřejnění jeho 95 tezí proti odpustkům. Tato
událost se počítá jako počátek Reformace (i když Jan Hus kázal proti
odpustkům už o sto let dříve). Luther toho napsal hodně, asi 80 000
stran ve 127 svazcích, ale mezi svými knihami si obzvláště cenil spis „O
zotročené vůli“, kterým odpověděl na Erasmovu knížku „O svobodné
vůli“.
-
Už samotný titul, „O
zotročené vůli“, kdekoho nadzvedl. Člověka hned napadne, „Já sám se
rozhoduji, jak chci, nebo snad ne? Mám přece svobodnou vůli! Nejsem ani
loutka, ani robot!“ Jistě, Luther by v podstatě souhlasil. My opravdu
děláme to, co chceme. Otázka ale je, co vlastně chci, otázka směřující
k mým motivům a touhám, otázka směřující takříkajíc k srdci. V pozadí
naší vůle je naše srdce se svými sklony a touhami, jak vystihl už kdysi
moudrý král Šalomoun, „člověk uvažuje v srdci o své cestě“. A právě
v srdci je náš problém, poznává Luther, v srdci soběstředném, pyšném,
závistivém, chamtivém, panovačném, pomstychtivém… Naše vůle je zotročena
vlastním zkaženým srdcem. Např., alkoholik se opíjí, protože musí, je
otrokem své závislosti; podvodník lže, je to v něm… To samozřejmě
neznamená, že každé lidské rozhodnutí a jednání je zvrácené, to jistě
ne, ale přiznejme si, kdo z nás má tolik vnitřní svobody, aby odolal
každé zlé touze? Já ne...
-
A o tom je pravá
svoboda. Svoboda chtít i žít správně. Svoboda milovat celým srdcem.
Svoboda milovat Boha a milovat lidi. Luther poznal, že sám v sobě tu
svobodu nemá. Zároveň ale poznal, že Bůh takovou svobodu nabízí skrze
svoji milost. Luther objevil tuto milost pro sebe a nenechal si to pro
sebe. Mám to podobně
-
Rostislav Staněk
|