„Hle, člověk – závislák, nebo svobodný?“
ZAMYŠLENÍ NA LISTOPAD
„Dělám to, co chci, nebo dělám to, co nechci? Mám svobodnou vůli, nebo ne?“, dohadovali se už ve starověku Augustin s Pelagiem, či ve středověku Luther s Erasmem a Kalvín s Arminiem. Je dodnes podnětné i aktuální jim naslouchat, ale vyberme si pro tuto chvíli jen Martina Luthera, vždyť je to právě 500 let (31. října 1517) od zveřejnění jeho 95 tezí proti odpustkům. Tato událost se počítá jako počátek Reformace (i když Jan Hus kázal proti odpustkům už o sto let dříve).  Luther toho napsal hodně, asi 80 000 stran ve 127 svazcích, ale  mezi svými knihami si obzvláště cenil spis „O zotročené vůli“, kterým odpověděl na Erasmovu knížku „O svobodné vůli“.  
Už samotný titul, „O zotročené vůli“, kdekoho nadzvedl. Člověka hned napadne, „Já sám se rozhoduji, jak chci, nebo snad ne? Mám přece svobodnou vůli! Nejsem ani loutka, ani robot!“ Jistě, Luther by v podstatě souhlasil. My opravdu děláme to, co chceme. Otázka ale je, co vlastně chci, otázka směřující k mým motivům a touhám, otázka směřující takříkajíc k srdci. V pozadí naší vůle je naše srdce se svými sklony a touhami, jak vystihl už kdysi moudrý král Šalomoun, „člověk uvažuje v srdci o své cestě“. A právě v srdci je náš problém, poznává Luther, v srdci soběstředném, pyšném, závistivém, chamtivém, panovačném, pomstychtivém… Naše vůle je zotročena vlastním zkaženým srdcem. Např., alkoholik se opíjí, protože musí, je otrokem své závislosti;  podvodník lže, je to v něm…  To samozřejmě neznamená, že každé lidské rozhodnutí a jednání je zvrácené, to jistě ne, ale přiznejme si, kdo z nás má tolik vnitřní svobody, aby odolal každé zlé touze? Já ne...
A o tom je pravá svoboda. Svoboda chtít i žít správně. Svoboda milovat celým srdcem. Svoboda milovat Boha a milovat lidi. Luther poznal, že sám v sobě tu svobodu nemá. Zároveň ale poznal, že Bůh takovou svobodu nabízí skrze svoji milost. Luther objevil tuto milost pro sebe a nenechal si to pro sebe. Mám to podobně      
 Rostislav Staněk