Rozhovor s jubilantem:
RNDr. Jaroslav Demel 75 let 

V listopadu oslavil RNDr. Jaroslav Demel, učitel, ředitel SŠUP, bývalý sportovec, kulturní pracovník a veřejný činitel, pětasedmdesátku. Je absolventem přírodovědecké fakulty UP v Olomouci s poměrně vzácnou aprobací matematika - deskriptivní geometrie. To jej předurčilo k učitelské dráze. Spolu jsme se setkali jako kolegové na tehdejší českotřebovské "večerní průmyslovce". Je ovšem spousta dalších činností, o kterých je třeba napsat nebo se alespoň zmínit a zaslouží si to následujících pár řádků. Sám bych to nezvládl, a tak jsem byl velmi rád za souhlas s rozhovorem.
 

Nejdříve tedy k učitelskému povolání. Kde jsi působil nejdéle? 
 

Určitě na orlickoústecké textilce. Nebylo lehké změnit zaměření této střední školy s obrovskou tradicí. Ale bylo to nezbytné, jinak by zanikla podobně jako český textilní průmysl. Od roku 1992 jsem jako její ředitel byl nucen sloučit školu se dvěma ústeckými učilišti, textilním a strojírenským. Vznikla "maxiškola" s téměř 1200 žáky, aby pak jejich počet zejména v textilních oborech rychle klesal. Hledali jsme nové  možnosti, nejprve to byly management textilu, oděvnictví apod. Pak jsme se zaměřili na získání oprávnění k výuce uměleckých oborů. Konečně koncem devadesátých let se mně podařilo pro školu získat nový název - Střední škola umělecko průmyslová. Změna byla možná jen za předpokladu, že výtvarné obory povedou fundovaní odborníci. Podařilo se to díky osobnostem jako je akademický malíř Jaroslav Habrman a Blanka Habrmanová (oba Třebováci),  MgA. Jaromír Vosecký, akademický malíř Jindřich Rejnart, akademický sochař Zdeněk Rosák, Mgr. Bohuslav Špaček, Mgr. Adéla Kuchářová, výtvarník Jíří Bednář (také Třebováci), modelářka Ludmila Skokanová a další.Ti doplnili již existující kvalitní pedagogický sbor. Za svůj úspěch považuji, že se mi podařilo udržet i výuku ve strojírenských oborech. Rozvíjející se školu s novou perspektivou  jsem předal v roce 2007. Ještě dnes se tam rád vracím a těší mě její úspěchy.
Zmínil ses, že jsme byli kolegy na třebovské " večerní průmyslovce". Byly to mé první pedagogické krůčky, i když trvaly celých 14 let. Byly nezapomenutelné a jako vyšité z populárního filmu Marečku, podejte mi pero. Ani po 54 letech jsem kantořinu nepověsil na hřebíček, rád a s chutí díky své aprobaci učím na  českotřebovském gymnáziu deskriptivní geometrii

 

Sport, basketbal. Je to již sice minulost, ale krásná minulost....
 

Je to asi tak. Věnoval jsem se především basketbalu, napočítal jsem 16 sportovních sezón jako hráč a potom dalších asi 12 ve funkci trenéra.  Mohu říci, že jsem se aktivně podílel na sportovním rozvoji dvou generací českotřebovských mladých basketbalistů a prožil s nimi i krásné chvíle spojené např. s vítězstvím v krajském přeboru staršího dorostu".  Na sportovní působení rád vzpomínám, Mám z té doby  mnoho dobrých kamarádů. Do práce v oblasti sportu musím započítat také tři roky ve funkci předsedy OV ČSTV

Dal?í kapitolou, kterou bychom měli otevřít, je veřejná činnost, někdo říká i starost o veřejné blaho. To lze dělat na různých úrovních.
 

Jsem patriot České Třebové a jako takový vidím rád, že se v řadě oblastí podařilo změnit život města k lepšímu. Já jsem působil jako zastupitel města  po dvě funkční období od roku 2002.  Byl jsem také předsedou a další volební období členem kontrolního výboru. Zajímavou zkušenosti byla také moje nominace do voleb do Senátu ČR v roce 2004.

Českotřebovská veřejnost tě také zná jako dlouholetého pravidelného návštěvníka koncertů, divadel a vernisáží nejrůznějších výstav, spolupracovníka Kulturního centra, divadelního odboru. V posledních letech především jako předsedy českotřebovského Kruhu přátel hudby.

Toto předsednictví jsem převzal po jeho zakladateli panu Oldřichu Tomešovi, letos to bude 10 let.Výbornou zkušenosti pro mě byla především spolupráce s panem doc. Františkem Preislerem. V současné době je náš kruh jedním z nejaktivnějších v republice,  počet abonentů KPH se skoro zdvojnásobil, koncertní cykly mají svůj řád, pravidelně jsou zařazovány prezentace mladých umělců, i těch, kteří jsou svým původem nebo činností spojení s naším  městem. Myslím, že bych měl také zmínit aktivitu KPH, která vedla k rekonstrukci klavírního křídla v Malé scéně. Po rekonstrukci za čtvrt milionu korun zde máme vynikající koncertní nástroj. Iniciátorem byl MgA. Bohuslav Mimra, ale za  podporu v této akci bych chtěl ještě jednou poděkovat vedení našeho města.
Při svém působení jsem pro Kruh přátel hudby našel další zapálené spolupracovníky, vidím, že budu moci předat svou funkci předsedy KPH do dobrých rukou.
Sleduji samozřejmě kulturní život města v plné šíři a těší mně široké možnosti působení  Kulturního centra, úspěšné divadelní předplatné, péče o pravidelnou výstavní činnost, spolupráci Kulturního centra a ZUŠ, také aktivity divadelníků, loutkářů nebo výtvarné skupiny Maxmilián.
V kulturní oblasti vzniklo i jedno z mých nejdelších  přátelství.V roce 1970 jsem se domluvil s dirigentem italského pěveckého souboru Coro Il Rifugio Orestem Tagliabue na dopisování. Vzájemné návštěvy, společné dovolené, neustálý kontakt mezi našimi rodinami v průběhu 47  let vytvořily neuvěřitelný a krásný vztah. Jsem rád, že podobně pokračuje i spolupráce českotřebovského sboru Bendl a italského Il Rifugio.

Listopad byl u Vás jistě měsícem oslav.
 

Životní jubileum se má oslavit, tak se také stalo. Především v kruhu rodiny. Na domácí oslavu přijel syn Jaroslav z Liberce a dcera  Markéta z Ústí nad Orlicí ale také pět vnoučat. Kromě Matěje již hodně velkých  (nejmenší má již?170 cm). Mám radost, že všichni se vydali do života vlastní cestou správným směrem. Vnuci se  sice nevěnují např. basketbalu, ale atletice, ale to je přece královna sportu... Děkuji také všem, co si vzpomněli, za milá blahopřání.

Děkuji za rozhovor, k jubileu přeji dodatečně především hodně zdraví a spokojenosti. Ptal se Milan Mikolecký
 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

RNDr. Jaroslav Demel, nar. 4. 11. 1942 v České Třebové, učitel, ředitel školy v.v., předseda KPH Česká Třebová. ženatý, manželka Mgr. Marta Demelová, učitelka v.v. ( ZŠ?Nádražní, gymnázium, SŠ uměleckoprůmyslová Ústí n.O.).Má dvě děti.  Ing. Jaroslava Demela PhD, proděkana  ekonomické fakulty Technické univerzity Liberec, dceru Ing. Markétu  Demelovou, pracovnici finančního úřadu Ústí n.O. a pět vnoučat,  Jana , Markétu, Karolínu, Jakuba a Matěje. Jeho tchýně je nejstarší občankou České Třebové (v prosinci oslaví 104 let).