Rozhovor s
jubilantem:
RNDr. Jaroslav Demel 75 let
-
V
listopadu oslavil RNDr. Jaroslav Demel, učitel, ředitel SŠUP, bývalý
sportovec, kulturní pracovník a veřejný činitel, pětasedmdesátku. Je
absolventem přírodovědecké fakulty UP v Olomouci s poměrně vzácnou
aprobací matematika - deskriptivní geometrie. To jej předurčilo k
učitelské dráze. Spolu jsme se setkali jako kolegové na tehdejší
českotřebovské "večerní průmyslovce". Je ovšem spousta dalších činností,
o kterých je třeba napsat nebo se alespoň zmínit a zaslouží si to
následujících pár řádků. Sám bych to nezvládl, a tak jsem byl velmi rád
za souhlas s rozhovorem.
- Nejdříve tedy k
učitelskému povolání. Kde jsi působil nejdéle?
- Určitě na orlickoústecké textilce. Nebylo lehké změnit zaměření této
střední školy s obrovskou tradicí. Ale bylo to nezbytné, jinak by
zanikla podobně jako český textilní průmysl. Od roku 1992 jsem jako její
ředitel byl nucen sloučit školu se dvěma ústeckými učilišti, textilním a
strojírenským. Vznikla "maxiškola" s téměř 1200 žáky, aby pak jejich
počet zejména v textilních oborech rychle klesal. Hledali jsme nové
možnosti, nejprve to byly management textilu, oděvnictví apod. Pak jsme
se zaměřili na získání oprávnění k výuce uměleckých oborů. Konečně
koncem devadesátých let se mně podařilo pro školu získat nový název -
Střední škola umělecko průmyslová. Změna byla možná jen za předpokladu,
že výtvarné obory povedou fundovaní odborníci. Podařilo se to díky
osobnostem jako je akademický malíř Jaroslav Habrman a Blanka Habrmanová
(oba Třebováci), MgA. Jaromír Vosecký, akademický malíř Jindřich
Rejnart, akademický sochař Zdeněk Rosák, Mgr. Bohuslav Špaček, Mgr.
Adéla Kuchářová, výtvarník Jíří Bednář (také Třebováci), modelářka
Ludmila Skokanová a další.Ti doplnili již existující kvalitní
pedagogický sbor. Za svůj úspěch považuji, že se mi podařilo udržet i
výuku ve strojírenských oborech. Rozvíjející se školu s novou
perspektivou jsem předal v roce 2007. Ještě dnes se tam rád vracím
a těší mě její úspěchy.
Zmínil ses, že jsme byli kolegy na třebovské " večerní průmyslovce".
Byly to mé první pedagogické krůčky, i když trvaly celých 14 let. Byly
nezapomenutelné a jako vyšité z populárního filmu Marečku, podejte mi
pero. Ani po 54 letech jsem kantořinu nepověsil na hřebíček, rád a s
chutí díky své aprobaci učím na českotřebovském gymnáziu
deskriptivní geometrii
-
- Sport, basketbal. Je to
již sice minulost, ale krásná minulost....
- Je to asi tak. Věnoval jsem se především basketbalu, napočítal jsem
16 sportovních sezón jako hráč a potom dalších asi 12 ve funkci
trenéra. Mohu říci, že jsem se aktivně podílel na sportovním rozvoji
dvou generací českotřebovských mladých basketbalistů a prožil s nimi i
krásné chvíle spojené např. s vítězstvím v krajském přeboru staršího
dorostu". Na sportovní působení rád vzpomínám, Mám z té doby
mnoho dobrých kamarádů. Do práce v oblasti sportu musím započítat také
tři roky ve funkci předsedy OV ČSTV
Dal?í kapitolou, kterou
bychom měli otevřít, je veřejná činnost, někdo říká i starost o veřejné
blaho. To lze dělat na různých úrovních.
- Jsem patriot České Třebové a jako takový vidím rád, že se v řadě
oblastí podařilo změnit život města k lepšímu. Já jsem působil jako
zastupitel města po dvě funkční období od roku 2002. Byl jsem
také předsedou a další volební období členem kontrolního výboru.
Zajímavou zkušenosti byla také moje nominace do voleb do Senátu ČR v
roce 2004.
Českotřebovská veřejnost tě
také zná jako dlouholetého pravidelného návštěvníka koncertů, divadel a
vernisáží nejrůznějších výstav, spolupracovníka Kulturního centra,
divadelního odboru. V posledních letech především jako předsedy
českotřebovského Kruhu přátel hudby.
Toto předsednictví jsem převzal po jeho zakladateli panu Oldřichu
Tomešovi, letos to bude 10 let.Výbornou zkušenosti pro mě byla především
spolupráce s panem doc. Františkem Preislerem. V současné době je náš
kruh jedním z nejaktivnějších v republice, počet abonentů KPH se
skoro zdvojnásobil, koncertní cykly mají svůj řád, pravidelně jsou
zařazovány prezentace mladých umělců, i těch, kteří jsou svým původem
nebo činností spojení s naším městem. Myslím, že bych měl také
zmínit aktivitu KPH, která vedla k rekonstrukci klavírního křídla v Malé
scéně. Po rekonstrukci za čtvrt milionu korun zde máme vynikající
koncertní nástroj. Iniciátorem byl MgA. Bohuslav Mimra, ale za
podporu v této akci bych chtěl ještě jednou poděkovat vedení našeho
města.
Při svém působení jsem pro Kruh přátel hudby našel další zapálené
spolupracovníky, vidím, že budu moci předat svou funkci předsedy
KPH do dobrých rukou.
Sleduji samozřejmě kulturní život města v plné šíři a těší mně široké
možnosti působení Kulturního centra, úspěšné divadelní předplatné, péče
o pravidelnou výstavní činnost, spolupráci Kulturního centra a ZUŠ, také
aktivity divadelníků, loutkářů nebo výtvarné skupiny Maxmilián.
V kulturní oblasti vzniklo i jedno z mých nejdelších přátelství.V roce
1970 jsem se domluvil s dirigentem italského pěveckého souboru Coro Il
Rifugio Orestem Tagliabue na dopisování. Vzájemné návštěvy, společné
dovolené, neustálý kontakt mezi našimi rodinami v průběhu 47 let
vytvořily neuvěřitelný a krásný vztah. Jsem rád, že podobně pokračuje i
spolupráce českotřebovského sboru Bendl a italského Il Rifugio.
Listopad byl u Vás jistě
měsícem oslav.
- Životní jubileum se má oslavit, tak se také stalo. Především v kruhu
rodiny. Na domácí oslavu přijel syn Jaroslav z Liberce a dcera
Markéta z Ústí nad Orlicí ale také pět vnoučat. Kromě Matěje již hodně
velkých (nejmenší má již?170 cm). Mám radost, že všichni se vydali do
života vlastní cestou správným směrem. Vnuci se sice nevěnují např.
basketbalu, ale atletice, ale to je přece královna sportu... Děkuji také
všem, co si vzpomněli, za milá blahopřání.
Děkuji za rozhovor, k jubileu
přeji dodatečně především hodně zdraví a spokojenosti. Ptal se Milan
Mikolecký
-
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
- RNDr. Jaroslav Demel,
nar. 4. 11. 1942 v České Třebové, učitel, ředitel školy v.v., předseda
KPH
Česká Třebová. ženatý,
manželka Mgr. Marta
Demelová,
učitelka v.v. ( ZŠ?Nádražní,
gymnázium, SŠ uměleckoprůmyslová Ústí
n.O.).Má
dvě děti. Ing. Jaroslava
Demela
PhD, proděkana ekonomické fakulty Technické univerzity Liberec, dceru
Ing. Markétu Demelovou,
pracovnici finančního úřadu Ústí
n.O.
a pět vnoučat, Jana , Markétu, Karolínu, Jakuba a Matěje. Jeho tchýně
je nejstarší
občankou České Třebové (v prosinci oslaví 104 let).
-
|