-
 V
listopadu oslavil RNDr. Jaroslav Demel, učitel, ředitel SŠUP, bývalý
sportovec, kulturní pracovník a veřejný činitel, pětasedmdesátku. Je
absolventem přírodovědecké fakulty UP v Olomouci s poměrně vzácnou
aprobací matematika - deskriptivní geometrie. To jej předurčilo k
učitelské dráze. Spolu jsme se setkali jako kolegové na tehdejší
českotřebovské "večerní průmyslovce". Je ovšem spousta dalších
činností, o kterých je třeba napsat nebo se alespoň zmínit a zaslouží
si to následujících pár řádků. Sám bych to nezvládl, a tak jsem byl
velmi rád za souhlas s rozhovorem.
-
-
Nejdříve tedy k učitelskému
povolání. Kde jsi působil nejdéle?
- Určitě na orlickoústecké
textilce. Pro zachování této střední školy s obrovskou tradicí bylo
nutné hledat nová zaměření , jinak by zanikla podobně jako český
textilní průmysl. Od roku 1992 jsem jako její ředitel byl nucen
sloučit školu se dvěma ústeckými učilišti, textilním a strojírenským.
Vznikla "maxiškola" s téměř 1200 žáky, aby pak jejich počet zejména v
textilních oborech rychle klesal. Hledali jsme nové možnosti, nejprve
to byly management textilu, oděvnictví ap. Pak jsme se zaměřili na
získání oprávnění k výuce uměleckých oborů. Konečně koncem
devadesátých let se mně podařilo pro školu prosadit nový název -
Střední škola umělecko průmyslová. Změna byla možná jen za
předpokladu, že výtvarné obory povedou fundovaní odborníci. Podařilo
se to díky osobnostem, jako je ak. mal. Jaroslav Habrman a Blanka
Habrmanová ( oba Třebováci), MgA. Jaromír Vosecký, ak. mal. Jindřich
Rejnart, ak. sochař Zdeněk Rosák, Mgr. Bohuslav Špaček, Mgr. Adéla
Kuchařová, výtvarník Jíří Bednář ( také Třebováci), modelářka Ludmila
Skokanová a další.Ti doplnili již existující kvalitní pedagogický
sbor. Za úspěch považuji , že se mi podařilo udržet i výuku ve
strojírenských oborech. Rozvíjející se školu s novou perspektivou
jsem předal v roce 2007. Ještě dnes se tam rád vracím a těší mě její
úspěchy .
- Zmínil ses , že jsme byli
kolegy na třebovské " večerní průmyslovce". Byly to mé první
pedagogické krůčky, i když trvaly celých 14 let. Byly nezapomenutelné
a jako vyšité z populárního filmu Marečku, podejte mi pero.
- Ani po 54 letech jsem
kantořinu nepověsil na hřebíček, rád a s chutí díky své aprobaci učím
na českotřebovském gymnáziu deskriptivní geometrii.
-
-
Sport, basketbal. Je to již
sice minulost, ale krásná minulost....
- Je to asi tak. Věnoval
jsem se především basketbalu, napočítal jsem 16 sportovních sezón jako
hráč a potom dalších asi 12 ve funkci trenéra. Mohu říct, že jsem se
aktivně podílel na sportovním rozvoji dvou generací českotřebovských
mladých basketbalistů a prožil s nimi i krásné chvíle spojené např. s
vítězstvím v krajském přeboru staršího dorostu. Na sportovní působení
rád vzpomínám. Mám z té doby mnoho dobrých kamarádů. Do práce v
oblasti sportu musím započítat také tři roky ve funkci předsedy OV
ČSTV .
-
-
Další kapitolou, kterou bychom
měli otevřít, je veřejná činnost, někdo říká i starost o veřejné
blaho. To lze dělat na různých úrovních.
- Jsem patriot České Třebové
a jako takový vidím rád, že se v řadě oblastí podařilo změnit život
města k lepšímu. Já jsem působil jako zastupitel města po dvě funkční
období od roku 2002. Byl jsem také předsedou a další volební období
členem kontrolního výboru. Zajímavá byla také moje nominace do voleb
do Senátu ČR v roce 2004.
-
-
Českotřebovská veřejnost tě
také zná jako dlouholetého pravidelného návštěvníka koncertů, divadel
a vernisáží nejrůznějších výstav, spolupracovníka Kulturního centra,
divadelního odboru. V posledních letech především jako předsedu
českotřebovského Kruhu přátel hudby.
- Toto předsednictví jsem
převzal po jeho zakladateli panu Oldřichu Tomešovi, letos to bude 10
let.Výbornou zkušeností pro mě byla především spolupráce s panem doc.
Františkem Preislerem. V současné době je náš kruh jedním z
nejaktivnějších v republice , počet abonentů KPH se skoro
zdvojnásobil, koncertní cykly mají svůj řád, pravidelně jsou
zařazovány prezentace mladých umělců, i těch, kteří jsou svým původem
nebo činností spojeni s naším městem. Myslím, že bych měl také zmínit
aktivitu KPH, která vedla k opravě klavírního křídla v Malé scéně. Po
rekonstrukci za čtvrt milionu korun zde máme vynikající koncertní
nástroj.Iniciátorem byl MgA. Bohuslav Mimra, ale za podporu v této
akci bych chtěl ještě jednou poděkovat vedení našeho města.
- Při svém působení jsem pro
Kruh přátel hudby našel další zapálené spolupracovníky, vidím, že
předám svou funkci předsedy KPH do dobrých rukou. S potěšením sleduji
kulturní život města , působení Kulturního centra, jeho spolupráci se
ZUŠ, také aktivity Městské knihovny a Městského muzea.
- V kulturní oblasti vzniklo
i jedno z mých nejdelších přátelství.V roce 1970 jsem se domluvil
s dirigentem italského pěveckého souboru Coro Il Rifugio Orestem
Tagliabue na dopisování. Vzájemné návštěvy, společné dovolené,
neustálý kontakt mezi našimi rodinami v průběhu 47 let vytvořily
neuvěřitelný a krásný vztah. Jsem rád, že podobně pokračuje i
spolupráce českotřebovského sboru Bendl a italského Il Rifugio.
-
-
Listopad byl u vás jistě
měsícem oslav.
- Životní jubileum se má
oslavit, tak se také stalo. Především v kruhu rodiny. Na domácí oslavu
přijel syn Jaroslav z Liberce a dcera Markéta z Ústí nad Orlicí .
Stavila se také řada přátel a kolegů. Chtěl bych využít této
příležitosti a poděkovat za všechna blahopřání.
-
- Děkuji za rozhovor, k
jubileu přeji dodatečně především hodně zdraví a spokojenosti. Ptal se
Milan Mikolecký
-
- RNDr. Jaroslav
Demel, nar. 4. 11. 1942 v České Třebové, učitel, ředitel školy v.v.,
předseda KPH Česká Třebová, manželka Mgr. Marta Demelová, učitelka
v.v. Má dvě děti, Ing. Jaroslava Demela PhD, proděkana ekonomické
fakulty Technické univerzity Liberec, dceru Ing. Markétu Demelovou,
pracovnici finančního úřadu Ústí n.O. a pět vnoučat, Jana , Markétu,
Karolínu, Jakuba a Matěje. Jeho tchyně je nejstarší občankou České
Třebové (v prosinci oslaví 104 let).
-
-
K tomu pár
fotografií z archivu Českotřebovského zpravodaje
-
-
-
-
-
-
|